Beseda u Bigbítu: objevování, překvapení i tradice

Letos se již po pětadvacáté v topolovém hájku u Tasova údálo něco neskutečného. Festival Beseda u Bigbítu, který je na naše poměry skutenčně unikátní úplně ve všem. V lokaci, hudební náplni, přístupu pořadatelů i v chování návštěvníků. Kdo nebyl, o dost přišel.

Představte si tu pohodu, kdy přijedete na fesťák, rozbijete stan, ideálně ve stínu vzrostlých topolů a nebo u řeky, vejdete do malého areálu a ocitnete se zcela v jiném světě. Na místě, kde nikdo neřeší, zda máte v batůžku flašku tvrdého, deštník nebo řízky, kde jsou všichni dobře naladěni, výborné moravské víno a domácí pálenka tečou proudem, jedna zajímavá kapela střídá druhou a všechno tak nějak dobře funguje ... Pokud jste tyto pocity předchozí víkend měli, dost pravděpodobně jste zavítali na Besedu u Bigbítu. Ta byla, jako každoročně, zdařilá. 

Páteční horké odpoledne zahájili na "Áčku" čeští Lusk. Pak už se jednotlivé stage "Áčko", "Béčko" a doplňkové šapitó "Céčko", na němž se odehrávaly i přednášky a další doprovodný program, víceméně střídaly. Mluvíme li o přednáškách, úplně první měla lehce nervózní Zuzana Ryšavá z hnutí Fashion revolution s velmi zajímavým tématem zabývajícím se Slow a Fast Fashion. Poté už patřilo, alespoň pro páteční den, šapitó pouze hudbě. A jedním z nejzdařilejších vystoupení byla bezpochyby"nejpozitivnější hardcore co jsme kdy slyšeli" Kovadlina s energickým Banánem, který má lehce sebedestruktivní sklony. Na hlavní stage v té době zrovna hrály hlavní zahraniční hvězdy a sice K-X-P z Finska. K popisku organizátorů "Experimentují s technem, industriálem, krautrockem nebo metalem. Koncerty těchto Finů jsou nekonvenční až magické. " není snad co dodat. Přesně takové to bylo. Dunící vibrace prostupovaly celým tělem a atmosféra byla vskutku až magická.

Sobotní ospalé ráno patřilo už tradičně soutěži písníčkářů. Programu, kdy nadějným písíčkářům je vyhrazena stage B a 1. a 2. místo si pak zahraje ještě v odpoledních hodinách na jedné z velkých stageí. O zábavu, jako klasicky, nebyla nouze, protože písničkáři většinou srší humorem a zajímavými texty. Ostatně velmi neotřelé bylo i první divadelní představení dne, a sice Česnekový hlavy. Ospalci pomalu začínali tvořit fronty u stánku s pivem a kávou a čekat na další z tradičních věcí - folklór k obědu. Tentokráte v podání Velických Trneček. Je skvělé, že ačkoli je festival jinak žánrově jinde, je každoročně zařazena nějaká lokální folklórní kapela. Nejen pro zpestření, ale rozhodně k tak kouzelnému místu jako je tento kout jižní Moravy patří a není radno na to zapomínat. Odpoledne pak pokračovalo ve svižném tempu, jeden pečlivě vybraný interpret střídal druhého a šapitó se posérii autorského čtení prozměnu otevřelo příznivcům architektury, designu a posléze i keramiky na přednáškách od Adama Štěcha a Romana Šediny. Zakončením nehudebního programu na této stage pak byla plodná panelová diskuze na téma "25 let Besedy" s těmi, co za celým festivalem stojí a sice s Pavlem Uretšlégrem, Tomášem Ševčíkem, Jiřím Sládkem a šéfredaktorem magazínu Full Moon Michalem Pařízkem. Zástupce Full Moonu také nebyl na festivalu náhodně, protože společně s tímto časopisem se povedlo vydat výborné počtení, při příležitosti krásných besedích narozenin a sice "Beseda Moon". Nic lepšího k počtení ve stínu topolů bych snad na fesťáku ani doporučit nemohla.

Vraťme se ale k tomu, o co na hudebních festivalech jde především - na stage A byla hvězdou večera sympatická švédka Anna von Hausswolff. Bohužel, její celkem utahané vystoupení trochu zbrzdilo energii, kterou všichni měli z předchozích Wrekmeister Harmonies. Naštěstí poté se s výbornými The True is Out There nálada vrátila. Vůbec musím letos organizátory pochválit. V předchozích letech se totiž vkrádal pocit, že beseda dost "vyměkla", co se hudby týče. Tentokráte naštěstí i rockovější a i hardcorovější srdíčka zaplesala, například u výborných Esa z lesa, kteří málem rozbili šapitó. Před nimi ještě dav rozdováděli Midi Lidi. Ti nevystupovali na Besedě poprvé a snad ani ne naposled, protože vždy patří k vrcholům festivalu.

Takže jako každoročně výborné. Jedinou výtkou byl snad nedostatek vody ve Veličce a tedy další z tradic, koupačka v této "divoké" řece nebyla moc lidmi naplněna :).