Born of Fire - Dead Winter Sun: další kapela hlásí zdárný návrat

Při prohlídce našich dosud zveřejněných recenzí by se dal letošní rok s klidným svědomím pojmenovat jako rok velkých a malých návratů. Ať už šlo o Pink Floyd, Sanctuary nebo švédské rockery Dalton. Podobně je na tom i americká kapela Born of Fire, která navzdory svému velkému úspěchu na konci devadesátých let nedokázala držet pohromadě, a následoval její rychlý zánik. Stačilo si nějaké to desetiletí počkat a kapela je zpět i spolu s novým zpěvákem a zbrusu novým albem Dead Winter Sun, kterým chce vrátit posluchačům důvěru v kapelu.

Poprvé na sebe kapela upozornila v devadesátých letech, když vydala album Maiden America: A Tribute to Iron Maiden. Jak už je patrné z názvu, šlo o cover verze slavných Iron Maiden, které měly v podání této americké partičky nemalý úspěch, a nedlouho na to se kapela prezentovala i svým prvním oficiálním albem. Transformation se neslo na vlně úspěchu díky coverům Iron Maiden a singl In The End se v například v Evropě vyšplhal až na třetí místo celoevropské metalové hitparády. Mimo to se kapele dařilo vystupovat například po boku Armored Saints, heavy metalové kapely ze začátku osmdesátých let, nebo si Born of Fire probojovali cestu na tribute album věnované Black Sabbath. Rozhodně tedy nešlo o žádné malé úspěchy.

Jak vzpomíná sama kapela na svých webových stránkách, právě tyto úspěchy vedly k bezpočtu příležitostí pro jednotlivé členy kapely, kteří nakonec svodům podlehli, a tím logicky došlo k rozpuštění kapely. Trvalo pak dalších deset let, než se kapela opět sešla a rozhodla se vydat, možná trošku zvláštní, best of album nazvané Anthology. Patrně opětovné natáčení starých skladeb vehnalo členům kapely chuť do dalšího tvoření, a tak pouze dva roky po vydání Anthology, je tu kapela s novým zpěvákem a novým albem.

Deset skladeb, dvaačtyřicet minut a obálka, ze které musí v dnešních dnech ve Spojených státech běhat mráz po zádech. Tak nějak by se dalo hned na začátek charakterizovat nové album. Tracklist otvírá titulní píseň Dead Winter Sun, jejíž intro zní podezřele podobně jako to z velice úspěšného In the End. Pomalá kytarová vybrnkávačka je doprovázena poklidným povídáním ze strany nového zpěváka Gordona Tittsworth. Po první minutě ovšem nastoupí ten tvrdý zvuk, na který všichni tak netrpělivě čekají, a kapela se ho drží napříč celým albem. Nejlepší je asi přirovnání k podobně dobře zvládnuté hudbě, kterou nabízí například Hammerfall. Jedná se o čistý, v tomto případě heavy metal, který rozhodně nemůže nikoho urazit.

When Hope Dies nabízí trošku svižnější pohled na kapelu, který rozhodně není k zahození, Last Goodbye pak zase připomíná první skladbu. Skoro se dá říct, že kapela na albu střídá rychlé a pomalejší skladby proložené instrumentářkou Speed of Dark, ze které pak přechází na velice vydařenou skladbu Spiritual Warfare. Jinak poklidný závěr alba, který se nese v duchu melodických skladeb s pomalejším tempem, vybočuje pouze předposlední In a Cold World a úplně poslední skladba Tears pak ještě představuje to, co dokáže kapela s akustickou kytarou. Ještě bych se rád vrátil k novému zpěvákovi. Gordon se snaží, opravdu snaží, v některých pasážích zní jako Geoff Tate, ale jindy zase hledá sám sebe a ten správný zvuk, což výsledný dojem trošku kazí.

Sečteno a podtrženo, Born of Fire jsou něčím, co si člověk rád pustí jednou, dvakrát a potom ve chvílích, kdy mu na skladby najede náhodné přehrávání. Podobně jako poslední album Hammerfall, i toto patří rozhodně mezi výborně zpracovaná alba, kterým ale chybí něco nového, něco svěžího, nebo chcete-li, chybí jim ta jedna velká písnička, která udělá celé album. Na víkendový odpočinkový poslech to ale rozhodně dobrá volba je.

Hodnocení: 70 %