Deset let hudby fenoménu World of Warcraft

V pátek jedenadvacátého listopadu odstartovaly oslavy jednoho velkého herního výročí. Značka Warcraft americké společnosti Blizzard oslavila letos dvacet let a jedno z jejich dítek World of Warcraft se dočkal krásného desátého výročí. Věnovat se tak dlouho pěstování jedné z nejúspěšnějších her současnosti je obdivuhodný čin a co je důležité, rozhodně to není konec. A důležité je to pochopitelně i z hudebního hlediska, protože za oněch dlouhých deset let vyšlo rovných šest plnohodnotných soundtracků, které obsahují nespočetné hodiny herní hudby, doprovodných melodií a epických hudebních témat.

Před deseti lety se poprvé objevila ústřední melodie, kterou zná většina fanoušků pod názvem Login Screen. Přihlašovací obrazovka si totiž zasloužila vlastní hudební motiv, který se během dalších let postupně měnil a upravoval, ale originál je jen jeden. Podobně jako v případě dalšího dítka společnosti Blizzard Starcraft, i tady pracovalo na soundtracku několik různých lidí v čele s Jasonem Hayesem. Pomáhala mu ale i trojice Tracy W. Bush, Derek Duke a Glenn Stafford. Proč opět tolik jmen? Z jednoho prostého důvodu. Rozmanitost a rozloha.

Podobně jako v případě Pána Prstenů, i tady šlo o to dodat zvuk celému novému světu. Bylo potřeba vytvořit hudební téma pro naprosto všechno a co je horší, nestačilo natočit, se vší úctou k Howardu Shorovi, pár hodin hudby, které postačí pro film. V případě takto rozsáhlých her je opravdu potřeba pokrýt naprosto každé zákoutí neprobádaného světa, přičemž každé musí být naprosto jiné. Taková chaotická ucelenost. Od poklidných Elwynnských lesů, po trpaslíky ovládanou Ironforge, přes zarostlou džungli Stranglethorn Vale až po syrový Ogrimmar. Že vám jména nic neříkají? Nevadí. Jde o jednotlivé motivy. Každá herní lokace je jiná, každou hratelnou rasu vystihuje něco jiného, a právě tyto rozdíly bylo potřeba přenést do hudby. Soundtrack k originální hře vyšel třiadvacátého listopadu 2004 jako součást sběratelské edice a dnes ho můžete najít v různých podobách, které obsahují buď pouze oficiální hodinu a čtvrt, nebo v rozšířených verzí, které zahrnují postupně doplňovanou hudbu, čímž se dostanete na více než tři hodiny rozmanité hudby.

S příchodem prvního rozšíření nazvaného The Burning Crusade v roce 2007 přišla první změna přihlašovací obrazovky a také obměna skladatelského týmu. Z původní čtveřice zůstal pouze Duke a toho doplnili pánové Brower, Uelmen, Acree a později také Farr a Arkenstone. Podobně jako v případě původního World of Warcraft, i tady stál před autory podobný úkol, byť v menším měřítku a s několika jinými záludnostmi. Vytvoření fantasy-kosmické hudby, protože děj se odehrával mimo „známý svět“. Ano, i tohle může zdít divně, ale úkolem teď nebylo jen vdechnout život novému světu, bylo úkolem jej charakterizovat jako odlehlý, cizí, nepřátelský, což se skladatelskému týmu povedlo. Samozřejmě se neomezovali jen na nový svět, ale přidávali své stopy i do několika míst toho starého.

Za zmínku stojí především jejich hudba pro tajemnou věž Karazhan, přičemž se konkrétně jedná o takzvaný Opera House. Kdo by jako mág netoužil po vlastní operní/divadelní hale ve své odlehlé věži, no nemám pravdu? A pro takového děsivé místo to chce i správně podmanivou, lehce šílenou a mírně děsivou hudbu. A přesně toho se v Karazhanu dočkáte. Píšťaly, varhany, pro mě těžko odhadnutelný strunný nástroj, dechy. V rámci soundtracku podle mého tato část zcela jasně vyčnívá.

Jen o rok později, tedy v listopadu 2008, se hladoví hráči dočkali zatím nejpopulárnější rozšíření pro hru. Wrath of the Lich King byl nejen neuvěřitelně hráčsky populární a dosahoval vrcholů ve všech možných oblastech, přinesl také první velice úzce tematicky zaměřený soundtrack. Děj se totiž odehrává v obdobě v zemi ledu a sněhu a obdobě naší Skandinávie, čemuž je také značná část soundtracku přizpůsobena. Pro tento soundtrack byla vyvolena trojice Brower, Duke a Stafford, která opět dodala v základní verzi hodinu a čtvrt dokonalé hudby. O psychologii a hudbě píšeme jinde, ale myslím, že je vhodné zmínit i tady jeden zásadní fakt. Skladatelská trojice totiž nejen vytvořila velice zdařilý soundtrack, ale pokusila se na posluchače a hráče přenést i dojem mrazivého severu.

Útok na hráčské smysly je totiž velice důležitý. Několik lokací si zachovává ryze skandinávský nádech, hráč se prochází lesem jehličnanů, kolem vidí sněhový poprašek a k tomu hrají líbivé tóny překrásné housle, které jsou později doplněny dalšími nástroji. Pro nekonečné zamrzlé pláně, ve kterých by normálně člověk velice snadno přišel o rozum, hrají o poznání pomalejší a depresivní hudbu, ze které má posluchače mrazit v samotném morku kostí. Ne hrůzou, ale pohledem na ony pusté ledové pláně. Nezmínit pak hudební motiv velikého sídla Ulduar nadpozemské rasy Titánů by byla velká ostuda. Vznešená hudba s několika dominujícími takty hranými na trubky a další dechy nejen, že zní jako z královského paláce, ale při pohledu na rozlehlé síně dává člověku opravdu požadovaný pocit nicoty ve srovnání s okolím.

Destrukce a šílenství. To jsou dva hlavní motivy, které s sebou přináší třetí rozšíření z roku 2010 nazvané Catalysm. Ono kataklyzma je patrné v celém světě, některé známé lokace se dočkaly mírně poupraveného hudebního podbarvení stejně jako temná přihlašovací obrazovka s obrovským drakem trůnícím nad hořícím městem. Pánové Brower, Duke, Acree, Arkenstone a Glenn Stafford tentokrát nemuseli dávat zvuk nové části světa. Museli vytvořit hlas zkázy šířící se tím starým. Rozhodně nelehký úkol vyústil v netradiční soundtrack, který ale má svoje opravdu světlá místa.

Dalo by se mluvit o hudebním zpracování viktoriánské Anglie ve fantasy prostředí. Koneckonců s podobnými motivy už skladatelé koketovali v případě výše zmíněného Karazhanu, z jehož operní síně jsme vám nabídli i malou ukázku. Zpracování archetypálního ponurého deštivého anglického podnebí přeneseného do hry působí opravdu výborně a vzadu rozhodně nezůstává ani další z ryze nových motivů. Exotiku do soundtracku vnáší malí zelení goblini, jejichž hudební téma působí skoro až hravě. Jaké hrací nástroje skladatelé použili, bohužel netuším, ale pokud vás tato hudba neevokuje slunné pláže a Havaj, měli by vám autoři vrátit peníze. V neposlední řadě pak potřeba zmínit ryze podmořskou lokaci známou jako Vashj'ir. Hudba pro tento kus světa je odlišná od té suchozemské.

Drobným kulturním šokem se pak pro mnohé hráče stal čtvrtý přírůstek nazvaný Mists of Pandaria, který vyšel v roce 2012. Tentokrát byli totiž hráči vypraveni do skryté části světa, který je do posledního detailu prošpikován asijskou tématikou a pochopitelně i jejími hudebními motivy a nástroji. Od přihlašovací obrazovky po samotný závěr vás provází čarokrásná hudba naplněná tajemstvím, které jakožto hráči odhalujete v neznámém koutě světa. Navzdory tomu, že u mnoha hráčů se tento přídavek nesetkal s nadšením kvůli asijské tématice, patří soundtrack mezi naprostou špičku. Bylo potřeba vytvořit zvukový obraz nové kultury a mnoha společenství v ní žijící, což vyústilo v rozdílné hudební motivy, které později autoři soundtracku obohatili o další, tentokrát už neasijské motivy, které rozvíjely jiné dějové linie.

Začněme tedy samotnou rasou Pandarenů, které se autoři hudby snažili vdechnout pocit rovnováhy a vyrovnanosti, které si má tato fiktivní rasa nadevšechno vážit. Z hudby je cítit snaha o nadčasovost, velikost a zároveň o mírumilovné pojetí spojené s akčními pasážemi, které mají symbolizovat rozmanitost. Skoro až takový jin a jang. Z úplně jiného soudku je pak hudební téma opičí rasy, které zní podobně bláznivě, jako samy opice. Ani to si ale nezadá s hudbou složenou pro exotické hospody, v nich hraje soundtrack hraný na Kazoo. Co to je? Něco jako frkačka, kdo neslyšel, neuvěří a nepochopí. Že hodlají brát skladatelé svoji práci také naprosto vážně, pak dokázali v následujících měsících, kdy se prostřednictvím jednoho z drobných rozšíření objevilo hudební téma věnované jedné ze zbídačených postav. Smutné a zároveň poutavé.

Zatím posledního rozšíření se pak hra dočkala letos třináctého listopadu a opět došlo na drobné změny u přihlašovací obrazovky. Rozšíření nazvané Warlords of Draenor se totiž nejen vrací ke kořenům původního World of Warcraft, ale přidává něco navíc, což dokazuje i výčet třinácti různých hudebních skladatelů v čele s autorem toho původního – Jasonem Hayesem. Anglické slovíčko savage pak nejlépe vystihuje to, co je ústředním motivem soundtracku pro toto rozšíření. Ať už si vyberete za českou alternativu slova zuřivý, primitivní nebo barbarský, uhodíte hřebíček na hlavičku. Hráči a posluchači jsou totiž po hlavě vrženi do nepřátelského a nehostinného světa, ve kterém se musí rvát o holý život. A přesně to vystihuje i tento soundtrack, který má ale samozřejmě také světlejší a mírumilovnější pasáže věnované ve Světlo věřící relativně mírumilovné rase, která je součástí všeho dění, ale jinak většina hudby spadá do oné kategorie divoké a nebezpečím nasáklé.

Co nabídne World of Warcraft dál, to leží zatím ve hvězdách. Jisté je, že dřív než skončí Warlords of Draenor, dočkají se hráči a posluchači několika menších hudebních vložek v rámci malých patchů, které patří ke každému velkému rozšíření. Jelikož ale Blizzard nehodlá tuto veleúspěšnou herní sérii v dohledné době ukončit, je jasné, že skupina hudebních tvůrců bude dál pokračovat ve výborné práci, bez které by tento herní fenomén nemohl vypadat tak, jak vypadá. Která část se líbí vám?