Helloween - My God-Given Right: ztraceni ve vlastní tvorbě

O jedné z ikon power metalu a také německého metalu obecně jsme psali nedávno v očekávání nového alba. My God-Given Right je venku a jakožto správná předzvěst třicetiletého výročí kapely, nabízí album zajímavý průřez reflektující nejen poslední desetiletí tvorby, ale zkouší také oslovit starší a nové posluchače za pomocí různorodé hudby. nad tím vším pak visí jako pověstný Damoklův meč jedna zásadní otázka – miluje Bůh rock n’roll?

Od roku 2005 sice kapela neprošla žádnou změnou v obsazení a na posledních čtyřech albech je tato ustálenost dobře vidět. Od Gambling with the Devil si kapela drží svůj standard, který se dost možná pokusila nabourat albem, do jehož názvu vložila svého nejvyššího ochránce – Boha. Tím můžeme nastínit i částečný koncept celého alba. Úmyslně říkám částečný, protože něco jako ucelenost nebo jednotné zpracování na tomto albu najdeme jen zcela výjimečně. Tím patrně nejzákladnějším nejnižším společným jmenovatelem ve skladbách by mohl být patrně osud. Ten se totiž dobře promítá do skladeb jako Heroes, My God-Given Right nebo The Swing of a Fallen World a Wicked Game.

Je celkem zajímá sledovat různě se měnící a prolínající se závažná témata a motivy, které jsou proloženy záležitostmi jako Stay Crazy nebo Lost in America a If God Loves Rock 'N' Roll, u kterých posluchač tu a tam zapochybuje nad smysluplností celého počínání. Na jedné straně zaznívají témata o politice, moci a válce, na druhé straně máte prapodivné skřeky a ujišťování ze strany kapely, že chtějí zůstat šílení a v žádném případě nechtějí zlenivět. Album je plné protikladů a přesto jakýmsi zvráceným způsobem dává smysl, byť kapela natočila daleko lepší alba.

Není teď řeč o klasických Walls of Jericho a Keeper of the Seven Keys, jsou myšlena alba z Derisovy éry, která byla sice většinou o něco kratší (rozšířená edice má přes sedmdesát minut) a třeba na Dark Ride se to ukázalo jako velice moudré, protože kapela soustředila maximálně množství kvalitního materiálu na co nejmenší plochu. Celkový počet šestnácti skladeb je proto trochu zarážející, a zatímco některým by dost možná pomohla delší stopáž, u jiných je to přesně naopak. Například už zmíněný The Swing of a Fallen World působí velice dospěle a chytře, ale má bohužel jen necelých pět minut. Na druhé straně máme skoro sedm a půl minuty dlouho skladbu You, Still Of War, která téměř zaručeně unudí.

Tím se plynule dostáváme k největšímu neduhu celého alba – polovičatosti. Některé skladby jako vydaný singl Battle's Won představují to nejhorší, čeho jsou v posledních letech Helloweeni schopni. Až otravně melodický riff a třítónový refrén s tou nejplošší polohou hlasu, jakou dokáže Andi Deris udat. Pokud zrovna není problém se zpěvem, pokazí dobře našlápnutou skladbu uměle namontovaný riff, refrén nebo opět uvedení do nepříjemné hlasové polohy. Například výborný svižný začátek nabízejí k poslechu Claws. Naneštěstí se po půlminutě riff podivným způsobem změní a vokály snad ani úmyslně nespolupracují s melodií na pozadí. Výborně rozjetý riff pro Lost in America opět pokazí refrén. A takhle je to na celém albu stále dokola. Půl minutovou radost střídá několikaminutové utrpení.

Například na serveru All About The Rock se můžeme v závěru dočíst, že album má zvuk jako s osmdesátých a začátku devadesátých let. Obávám se, že na to máme daleko lepší kandidáty v čele s Enforcer, a že Helloweeni dělají i na svém patnáctém albu to, na co jsme od nich zvyklí v posledních letech. Problém ovšem je, že je to z velké části velice nevydařené. Dobré nápady jsou přehlušeny nepochopitelnými skladatelskými excesy a patrně nejlepší skladba z alba The Swing of a Fallen World by po rozpracování konceptu mohla vytvořit daleko zajímavější, temnější a dospělejší album, po kterém by mohla být daleko větší poptávka.

Skalní fanoušci budou patrně nadšeni, těm méně skalním se skýtá pohled na průřez vším, co dokáže autorské duo Weikath – Deris sestavit na jedno album a všem, kteří uvažuje o poslechu Helloweenu. Začnete někde jinde, tudy cesta nevede. Na úplný závěr ještě odpověď na řečnickou otázku z úvodu. Kdyby měl Bůh rád rock n' roll, tohle album by vypadalo jinak.

Hodnocení: 60 %