Hypothermia - Svartkonst: mrazivě poutavý švédský opus

Pojmenovat kapelu podle podchlazení můžou patrně pouze seveřané. Alespoň podobně vypadaly moje prvotní úvahy při setkání s touto švédskou kapelu, jejíž oficiální označení obnáší termíny jako ritual rock nebo shaman rock. To vše v doprovodu už poněkud tradičnějšího hudebního subžánru, jakým je black metal. Přesto se dá Hypothermia charakterizovat pomocí žánrů jen opravdu těžko – o to je to ale zajímavější poslech.  

Švédští instrumentalisté dali kapele vzniknout v roce 2001 a od té doby vydali čtyři, respektive pět studiových alb, na kterých tu a tam hledali nový zvuk a vlastně také sebe samé. Starší alba jsou na rozdíl od toho nového ještě prokládány vokály a také kytary mají daleko tradičnější black metalový zvuk. Ten postupně mizí, nahrazuje ho daleko čistší zvuk a vokály mizí ve finále úplně. Svartkonst, jak se jmenuje zatím poslední album, tedy nabízí čistou instrumentální nahrávku, ve které nenajdete ani hlásek.

Některé kapely, jako třeba Tides from Nebula, si s podobným zaměřením bohatě vystačí. Relativně dlouhá alba jsou naplněna nejrůznějšími hudebními motivy a prvky táhnoucími posluchače do neprobádaných vod. Švédové z Hypothermie sázejí tak trochu a jeden opakující se motiv, který prostupuje pětici skladeb na novém albu. Od prvotních tónů Invokation, přes Efterglod a po poslední skladbu Vy může mít posluchač neodbytný pocit, že se zasekl u jedné jediné šestatřicet minut dlouhé skladby. Tento problém ovšem nastává jen v případě, že se řadíte mezi posluchače analytiky, kteří nutně potřebují zjistit maximum o daném albu.

V případě, že prostě jen rádi posloucháte kvalitní hudbu, nabízí vám Hypothermia příjemnou půlhodinku strávenou za mrazivých depresivních tónů, které se tu tam opravdu zarývají pod kůži. Navzdory předchozímu odstavci mezi ostatními skladby lehce vyčnívá titulní skladba Svartkonst – čarodějnictví. Kapela pracuje s výbornými motivy, kterým ovšem k dokonalosti chybí ještě několik drobných kroků. Dá se říct, že tento druh post-rocku nebo až extrémně melodického black metalu, občas prostě potřebuje vokály, drsnější kytarový zvuk nebo nějakou razantní melodickou proměnu. To je asi nejlepší poznat právě na titulní skladbě, která táhne celé album.

Myslím, že Hypothermia nikdy velkou díru do světa neudělá, ale pokud na sobě bude i nadále pracovat a bude svou hudbu vyvíjet a nebude se vzdávat experimentováním s tím správným zvukem, mohla by se hudební scéna dočkat za pár let silně nadprůměrného alba s výborným zvukem, úžasnou atmosférou a mrazivým podtextem. Do té doby si posluchači musí vystačit s průměrným albem, které ale výborně poslouží jako kulisa pro práci. A to se taky počítá.

Hodnocení: 60 %