Jak se vyrábí kytarová deska

Ozvučná deska (na které je připevněna kobylka a která má otvor) je na kytaře to nejdůležitější a její cena, pokud mluvíme o kvalitních kytarách, představuje často i dvě třetiny nákladů na celý materiál. Pojďme si říct proč. 

Kmitání přední desky totiž vytváří asi 90 procent zvuku kytary. Možná někoho překvapí, že zbylých 10 procent tvoří luby (boky), zadní deska a dokonce i krk s hmatníkem. Ty lehce dokreslují celkovou barvu zvuku. Proto někdy můžeme cítit, jak luby nebo zadní deska mírně vibrují. Rezonanční deska bude v nejlepším případě ze dřeva stromu rostoucího uprostřed lesa ve výšce 600 metrů nad mořem na severní straně kopce. Právě takový strom má nejlepší předpoklady, aby jeho materiál dokonale rezonoval. Cena tak vzácného dřeva je tedy desetinásobně vyšší, než je u dřeva běžné. Ty nejlepší desky stojí i několik tisíc.

Letokruhy jsou zde těsně jeden vedle druhého, můžeme najít třeba i 12 letokruhů v jednom centimetru. Takový strom porostl totiž každý rok jen málo a o to více je dřevo kvalitnější, lépe rezonuje. To je výborný a jednoduchý způsob, jak zjistit kvalitu vaší přední desky. Čím hustěji budou letokruhy vedle sebe, tím větší kvalitu jste si pořídili.

Výroba desky může pro laika vypadat celkem jednoduše, vždyť jde jen o tenký kus dřeva s otvorem. Ve skutečnosti je to práce s přesností na desetiny milimetrů, která v případě výroby kvalitního nástroje trvá i několik dní. Vnější část desky se prostě jen zahladí (a později lakuje), ale u vnitřní části už je to alchymie. Jednotlivé části desky totiž odpovídají různým vlastnostem zvuku jako je výška a barva, takže každá malá změna způsobí například zesílení basů, zvýraznění tónů (pro sólové hraní) nebo naopak zastřenější zvuk (pro doprovod nebo skupinovou hru). Po úpravě tloušťky jednotlivých částí desky pro konkrétní účel přichází na řadu žebra. Ta slouží k tomu, aby udržela desku pevnou a napnutou. Způsobů rozmístění žeber jsou desítky a snad každý kytarář má ten svůj, stejně jako tloušťka desky dokážou i žebra naprosto změnit zvuk kytary.

Modernější výrobci kytar pak provádějí ještě jednu velice zajímavou proceduru. Pod dokončenou desku se vloží reproduktory a na ni se nasype třeba krupice. Do reproduktorů se pak pouští tóny různé výšky, krupice začne kmitat a přesune se do míst, kde deska nerezonuje. Tím se výrobce dozví několik věcí. Která část desky nerezonuje dobře (krupice zde nekmitá) a v jakých výškách tónu bude kytara znít a v kterých ne. Pokud se tedy deska rozkmitá při basových tónech okamžitě, výrobce ví, že kytara bude mít silné basy, ale třeba slabé výšky. Podle výsledků může pak vše na desce poupravit a případně se znovu zvukovou zkouškou ujistit o tom, že úpravy pomohly.

Materiálem pro přední desky bývá nejčastěji smrk a cedr. Smrk mívá silnější zvuk, jasnější tóny, je tedy vhodnější pro sólovou hru, naproti tomu cedr mívá zvuk lehce tišší, barevnější, komornější. I když už je zcela dokončena deska a poté kytara, celý proces ještě nekončí. Naopak, teď přichází to nejzajímavější. Kytara se totiž ještě mění samotným hraním. Dřevo, které znovu a znovu rezonuje (kmitá, vytváří zvuk), mění svoje vlastnosti a tím se mění i její zvuk. Mnoho hráčů má pak přímo pocit, že jejich kytara hraje lépe (nebo hůře), než když si ji koupili. Nemýlí se! Zvuk kytary se bude měnit ještě několik let po dokončení, a jak rychle se bude vyvíjet, závisí hlavně na tom, jak moc se na ni bude hrát. Smrkové desky se většinou zlepšují ještě několik let po dokončení, naopak cedrové desky mají dobrý zvuk téměř okamžitě a pak se zvuk už jen lehce zlepší.

Celý článek popisuje ruční výrobu nástrojů, představuje ideál. V běžných továrnách je vše mnohem strojovější, nevěnuje se zde čas detailům. V případě vlastností ozvučné desky je rozdíl mezi továrnou a ruční výrobou značný. Pokud hledáte kvalitu, stojí za to do ní investovat.