Katamari Damacy - japonská šílenost s lepící kuličkou

Zkuste si na chvíli představit, že máte k dispozici malinkatou lepkavou kuličku, kterou začnete koulet ulicemi. Po přichycení pár kamínků a dalších drobností koule roste v průměru a neustále se zvětšuje, díky čemuž začíná nabalovat psy, kočky, později lidi, stožáry, domy, celá města a kontinenty. Tak nějak by se dala vystihnout základní myšlenka japonské šílenosti s názvem Katamari Damacy. Hře, která se v Japonsku a několika dalších regionech dočkala pěti pokračování a především byla vyzdvihována pro svůj soundtrack.

Katamari Damacy vyšlo původně pro Playstation 2 v březnu roku 2004 v Japonsku, později téhož roku i ve zbytku světa. Kromě své jednoduchosti a zároveň chytlavé hratelnosti zároveň, nabídl nejen první díl ale i zbytek série, nečekaně úspěšný a originální soundtrack, který se hned v roce vydání mohl pochlubit dvojicí prvních míst v kategorii Soundtrack of the Year 2004 a to na prestižních serverech IGN a GameSpot. Nabízí se samozřejmě otázka, jak mohla hra s nalepovací kuličkou získat takovou popularitu, ale kdo nehrál, nepochopí. A kdo neslyšel soundtrack, přišel o velice zajímavou zkušenost.

Autorem většiny hudby napříč sérií je dvorní skladatel společnosti Namco Yuu Miyake, jinak známý také jako Acid Eutron, který se proslavil nejen soundtrackem k sérii Katamari Damacy, ale také jako autor hudby pro herní sérii Tekken. Slovo většina je tu zcela záměrně, protože v rámci série s ním na tvorbě hudby spolupracovalo nemalé množství dalších japonských skladatelů a umělců, včetně populární J-Popových zpěváků jako Yui Asaka nebo dabér anime seriálů Nobue Matsubara. Pro našince to jsou většinou neznámá jména, ale v domovském Japonsku se jedná o velmi dobře známé kapacity ve svých oborech.

Jak bývá zvykem, čím šílenější hra, čím větší oblibu bude v Japonsku mít. A v případě soundtracku to platí dvojnásob. Hudba totiž kombinuje tradiční videoherní arkádovou hudbu, která se přesně hodí k typu hry, jakým je Katamari Damacy. Zároveň ale kombinuje prvky elektronické herní hudby známé třeba z klasických plošinovek s Mariem, jazzu nebo samby a to vše spolu s nezaměnitelným nádechem Japonska. Právě jazz a latinsko-americké tóny za doprovodu japonského zpěvu zní přinejmenším zvláštně, ale ve výsledku se jedná o neuvěřitelně chytlavou hudbu, která je svého druhu v herním světě unikát. A je úplně jedno jestli si zamilujete prazvláštní Nah-Nah melodii nebo třeba The Last Samba. Pokud jste s Katamari Damacy nikdy nepřišli do styku, doporučuji vám tuto mezeru ve vzdělání zaplnit alespoň poslechem netradiční hudby provázející celou sérii.