Osobnosti rocku a metalu: Jon Lord - zakladatel Deep Purple

V našem seriálu o osobnostech světa rocku a metalu jsme zmínili první zpěváky, kytaristy i bubeníky, a tentokrát je čas podívat se opět na něco dalšího. Klávesy se na první pohled můžou jevit jako nezajímavý nástroj, ale pokud se jich ujme hudebník, jakým byl až do svých jedenasedmdesáti let Jon Lord, změní se úžasný nástroj, jehož zvuk si člověka okamžitě získá. Jaký je tedy životní příběh jednoho ze zakladatelů Deep Purple?

Celým jménem John Douglas Lord se narodil roku 1941 v Leicesteru v Anglii. Jeho otec, amatérský hráč na saxofon, už od dětství podporoval synův talent, když se v pěti letech Jon zapsal na klasickou hru na klavír. Právě tato výuka pak v budoucnu ovlivnila veškerou jeho tvorbu, přičemž jedním z jeho velkých idolů byl Johann Sebastian Bach. Během dalších let se dostal do kontaktu s bluesovou hudbou, kterou velice rychle přijal za své stejně jako tu klasickou. Nechával se ovlivňovat tehdejším progressive rockem a také si zamiloval zvuk tzv. Hammondek (Hammondovy varhany), které začaly být v průběhu padesátých let velice populární. Mimo hraní na piáno, klávesy a varhany se také věnoval amatérskému herectví, což ho na konci padesátých let přivedlo do Londýna.

V hlavní městě Velké Británie se dál věnoval herectví, po večerech hrál v klubech, barech, jamoval s dalšími muzikanty – to všechno, aby si vydělal na živobytí. Jeho hudební kariéra začala v roce 1960 po spojení s Billem Ashtonem, anglickým jazzmanem, jednou z klíčových postav britského jazzu. Později byl také členem kapely známé jako Artwoods, se kterou vystoupil například i na BBC v Saturday Club. Později pomohl Jon Lord vzniknout kapele Santa Barbara Machine Head, která ale příliš dlouho nevydržela. Její přínos nicméně spočíval ve zvuku, který v ní Lord zkoušel, a který předznamenal nepříliš vzdálenou budoucnost v Deep Purple.

Všechno začalo v roce 1967, kdy se poprvé setkali Jon Lord, Ian Paice a Ritchie Blackmore, kteří založili předkapelu Deep Purple nazvanou Roundabout, o rok později už známou jako Deep Purple. Bylo v to v prvních třech letech, kdy Jon Lord pracoval na svém charakteristickém zvuku, který se později stal neodmyslitelnou součástí celé jeho tvorby. Hra na Hammondky, používání těch správných syntetizérů v kombinaci s ozvučením od Marshalu, vedlo k vytvoření tvrdšího zvuku, než jaký používala v té době většina hráčů na klavír a varhany. Detailní rozbory techniky hraní, aparatur a všeho kolem nicméně nechám raději na povolanějších jedincích. Z Lorda se stala velice rychle vůdčí osobnost celé kapely, což vedlo k prvnímu opravdu úspěšnému albu - Concerto for Group and Orchestra, o kterém jsme ve zkratce psali nedávno. Jon Lord začal kombinovat prvky klasické hudby a rocku, daleko líp alternoval s často zběsilou kytarou Ritchieho Blackmora, a Deep Purple se pod Lordovým vedením stávali čím dál populárnějšími.

„We're as valid as anything by Beethoven.“

(NME, březen 1973)

Po roce 1976, kdy se Deep Purple rozpadlo, se Jon Lord věnoval vlastní skladatelské kariéře, což vedlo v několik více či méně známých a úspěšných projektů, na kterých se s ním velice často podílel i baskytarista Ian Paice. Mimo jiné pracoval s Philharmonia Hungarica, se kterou natočil jedno ze svých nejlepších alb sólové dráhy s názvem Sarabande. Později spolupracoval i se saxofonickou Dickem Perrym (Pink Floyd) nebo Carminem Appicem (King Kobra), se kterými pak vystoupil v Londýnském Palladiu. V roce 1978 pak přijal nabídku svého kamaráda Davida Coverdalea a připojil se ke skupině Whitesnake, kde zůstal až do roku 1984. Během svého působení v kapele vydal dvě vlastní sólová alba a mimo jiné působil i v televizi jako autor soundtracku k seriálu Country Diary of an Edwardian Lady, a také hostoval na velkém množství alb jiných muzikantů, jako například u Davida Gilmoura (Pink Floyd) nebo Cozy Powella.

Po roce 1984 se vrátil k Deep Purple, což mezi fanoušky vyvolalo vlnu nadšení, a v kapele pak zůstal až do roku 2002. Dál se také věnoval vlastní tvorbě, v roce 1998 vydal velice osobní album Pictured Within, ve kterém se podle hudebních kritiků reflektoval nejen jeho život, ale především i smrt jeho matky. Po odchodu z Deep Purple pak přidal ještě jedno, stejně osobní albu, nazvané Beyond the Notes.

Jon Lord se věnoval hudbě až do úplného konce svého života. Neustále se věnoval své skladatelské profesi a až do roku 2011 i živě vystupoval. Svou kariéru uzavřel v Royal Alberta Hall, kde za svůj život vystupoval bezpočetněkrát. Na konci téhož roku se pak ještě stal členem „superkapely“ Whocares, se kterou pracoval na stejnojmenném projektu, ze kterého je možné si dnes poslechnout pouze dvě skladby. Jon Lord zemřel po neúspěšné léčbě rakoviny žaludku šestnáctého července roku 2012. Uzavřela se tak jedna nepostradatelná kapitola z dějin hudby. Bez Jona Lorda by rocková hudba nebyla tím, čím je.

Zajímavosti:

• V sedmdesátých letech se objevil v britském pořadu Dating Game. Představa Jona Lorda randícího v televizi je víc než kouzelná.
• Můžeme se setkat s názorem, že obal pro album The Book of Taliesyn nakreslil právě Jon Lord. Je to ovšem chyba, protože obálku má na svědomí John Vernon Lord.
• Jon Lord měl to štěstí, že si na začátku sedmdesátých let mohl zajamovat s Jimi Hendrixem