The Legends Rockfest představil známá jména i nastupující mládí

Jednou za rok, třetí týden v červenci, ožívá areál Autokempu U Věže v Hořicích festivalem The Legends Rockfest. Festival, který organizuje manželský pár Zdeněk a Bobina Lhotovi, je vyhlášený svou přátelskou a rodinnou atmosférou. Na svém pódiu hostí jak známá a dnes již vpravdě legendární jména české rockové a metalové hudby, tak nastupující mládí.

První den festivalu se nadmíru vydařil. Již od časného odpoledne se srocovali natěšení fanoušci u vstupu do areálu. Každý obdržel kromě obligátního pásku také festivalové noviny a víčko od PET lahve, které později použije k hlasování pro divácky nejoblíbenější kapelu. Ve čtyři odpoledne festival konečně odstartoval. Úvod obstarala kapela Anarchia, která nabídla slušný rockový set, jemuž přihlížela a hlasitě fandila spousta přítomných.

Hned další koncert znamenal výrazné přitvrzení. Mladíčci The Snuff, český objev posledních let, právem dokázali, že si zasloužili loni místo na mezinárodním festivalu Przystanek Woodstock v Polsku i zájem managera Guns'N'Roses Douga Goldsteina. Charismatický zpěvák Marek Kučera možná trochu klame svým roztomilým vzhledem kontra drsnou barvou hlasu, ale to je právě jedna z věcí, která činí The Snuff tak zajímavými. Pánové nenechávají náhodě ani vizuální stránku věci - černě počmáraní jsou i na kouscích kůže prosvítající skrz roztrhané džíny, a na rukávech nosí typické široké pásky s názvem kapely.

Po nich nastoupila na pódium persona nadmíru známá a také velmi veselá: Vilém Čok s kapelou Bypass si získali publikum klasickými hity Ó hory či Na Václavským Václaváku, všichni, kterým je dnes kolem třicítky, zavzpomínali také na televizní disneyovku, ke kterým tehdy nazpíval úvodní píseň. Ani ta samozřejmě nesměla chybět.

A pak byl opět čas trošku zvážnět a zároveň to pořádně metalově rozjet. Kapela Arakain slaví letos pětatřicáté výročí na scéně. Při této příležitosti se na jaře konalo "dvojité" turné - první večer byl v duchu unplugged a druhý thrashový. A přesně takto se Arakain představil i zde - podstatnou část setlistu tvořily thrashové vypalovačky, na které si zařádili všichni přítomní včetně nejmladších "hrozičů". Ti se také nejčastěji ptali na to, zda bude možné se s kapelami vyfotit či získat jejich podpis. Zajisté to možné bylo - účinkující pořádali v přilehlém stánku nalevo od pódia autogramiády, na kterých bylo možné získat podepsanou autogramkartu či prohodit se svým idolem pár slov.

Na kapelu Škwor se těšilo hodně příznivců a jejich oblíbenci je opět nezklamali. Parta v čele s Petrem Hrdličkou začala možná nejznámější písní kapely Sraž nás na kolena a výborná nálada přítomné neopouštěla po celý set. Nesměl samozřejmě chybět ani hit Síla starejch vín.

První festivalový den uzavíral Traktor, není to však žádné "pomalé vozítko", jak si člověk obvykle traktor představí. Kapela, která měla v Hořicích také spoustu příznivců, předvedla našláplý melodický i rytmický set a nenechala nikoho v klidu ani v jednu v noci. Tak co, bude zítřek ještě lepší? ptali se mnozí přítomní sami sebe.

 

Druhý festivalový den začínal o poznání dříve. Jeho úvod měla na starosti kapela Atlantis, která v jedenáct vytáhla z chatek v areálu i poslední spáče. Mezitím už se chystalo další vystoupení. Soustrast působí na české scéně již pár let a dává o sobě stále více vědět nejen díky jednomu z našich nejvýraznějších kytaristů mladé generace Miloši Knoppovi. V Hořicích se Soustrast předvedla více než se ctí a nabídla posluchačům velmi energický hodinový set.

Hlahol je pravou teplickou legendou s třicetiletou historií, proto ani tahle kapela nesměla letos v Hořicích chybět. Pozornost vzbuzovala ještě před svým vystoupením - aby ne, když má svého vlastního "Lemmyho". S dokonalým dvojníkem slavného hudebníka se fotili fanoušci a on vždy velmi mile souhlasil.

Velké podpoře fanoušků se tradičně těší Komunál. Tato kapela, která nedávno oslavila 25. výročí na scéně, nemá do Hořic dalekou cestu - domovskou základnu má v Chlumci nad Cidlinou. Jejich set obsahoval všechny známé "komunální" hity včetně toho, který nazpívali s frontmanem Dymytry Honzou "Protheem" Macků - Až mě ráno povedou. "Komunálníci" zaplnili plochu hodně hustě a hlasitě svou oblíbenou kapelu podporovali.

Trochu na jinou notu zahrál Krucipüsk. Frontman Tomáš Hajíček již dávno nevypadá jako dredatý divoch, jejich muzice to však v nejmenším neškodí. Ta není zrovna prvoplánová, kdo však upřednostňuje něco trošku alternativnějšího před jednoduchými rockovými odrhovačkami, musel si právě tady přijít na své. Kapela svoje vystoupení odpálila rovnou zostra jednou ze svých nejznámějších písní Druide! a v podobně energickém a "hlavu-čistícím" duchu se pokračovalo i dál až do konce setu.

Celý arzenál rekvizit si tradičně s sebou přivezla kapela Doga, podporovaná početným Dogaclanem, jak se banda věrných příznivců nazývá. Nejvíce zaujal stojan se spoustou barevných podprsenek a lahví "zelené" - ne nadarmo, neboť právě po oblíbeném mentolově chutnajícím alkoholu se jmenuje jedná jejich píseň. Nechyběly všechny možné hity Dogy jako Nejsi nevinná či Poletuju. Poletoval - a to doslova a do písmene - i "sníh" v podobě pěny, která se do publika snesla během koncertu.

Dymytry pravidelným návštěvníkům festivalu netřeba představovat, ne nadarmo zde třikrát vyhráli soutěž o nejoblíbenější kapelu. Pětice v maskách a pečlivě propracovaných kostýmech přivezla do Hořic svou současnou pódiovou show, ve které nechybí ohně, projekce na LED obrazovkách a samozřejmě spousta metalové muziky. Kapela zahrála průřez tvorbou svých patnácti let existence, které oslaví 23. března příštího roku v Malé sportovní hale v Praze.

Velmi energickou a zároveň emotivní záležitostí byl večerní koncert Limetalu. Kapela letos zkraje roku vydala desku, kterou patřičně představila v setlistu, poháněná dopředu blonďatým motorem za bicími - Veronikou Lukešovou. Nechyběla ani vzpomínka na dvě osoby kapele blízké. První byla na zpěváka Citronu Standu Hranického, s nímž si frontman Limetalu Fany Michalík pomyslně zazpíval duet Rock'n'roll démon. Druhá byla na kamarádku Karolínu, kterou připomíná stejnojmenná píseň, při níž si Limetal přizval na pódium dvě hráčky na housle a violoncello. Finálovým překvapením bylo vystoupení dudáka v písni Stará garda.

Závěr celého festivalového programu obstarala kapela Rimortis. Je to jedna z těch, které jsou v posledních letech stále výrazněji vidět a získávají si více a více pozornosti. Dlužno dodat, že právem - Rimortis nabídli solidní muziku a festivaloví návštěvníci pařili na jejich set i kolem jedné ráno.

Před samým koncem festivalu došlo i na vyhlášení divácky nejoblíbenějších kapel festivalu. Fanoušci po celou dobu konání akce mohli vhazovat víčka od PET lahví do připravených sklenic označených velkou barevnou fotografií dané kapely a jejím názvem. Od pátého po první místo to letos vyšlo v pořadí Arakain, Komunál, Dymytry, Škwor a Traktor. Vítězství to bylo po tříleté nadvládě Dymytry možná trochu překvapivé, Traktor se ale tedy vrátil na první pozici, kterou již obsadil před pár lety a získává sošku ruky se zdviženými prsty v gestu, které je symbolem tohoto festivalu.

Během festivalu probíhaly i různé soutěže nejen pro děti. Soutěžilo se například v pojídání hořických trubiček, vyhlášené to místní sladkosti. V další soutěži zase odvážní malí rockeři zpívali. Zvláštní ocenění dostal malý fanoušek oblečený jako členové Dymytry.

Zpestřením byla mapa republiky zavěšená v areálu, do které návštěvníci zapichovali špendlíky, ze kterého města na festival přijeli. Nejvíce byl pochopitelně zastoupen východočeský region a také Liberecko, Praha a okolí, Plzeňsko, nejvzdálenější účastníci zavítali (a to v překvapivě hojném počtu) z Ostravy a Frýdku-Místku, ale dokonce i z Vizovic.

The Legends Rockfest si za šest let již vydobyl pevné místo na festivalové mapě ČR. Dramaturgie vybírá kapely, které se díky svým úspěchům a letům na hudební scéně dají považovat za české legendy, festival nabízí své pódium také mladým kapelám, kterým tak umožňuje udělat další krok na cestě k tomu, aby se těmi legendami jednou možná také staly. Velký dík patří pořadatelům, manželskému páru Zdeňkovi a Bobině Lhotovým, kteří festival před šesti lety doslova vydupali ze země. Budeme se těšit příští rok zase!

Foto: Nicola Bernard, Honza Švanda