My Chemical Romance: The Black Parade

Jak říkají populární manažerské příručky nebo čínský mistr Lao'c, začínejte s myšlenkou na konec a budete hepy. My Chemical Romance to evidentně berou vážně a úvodní píseň, jakési napůl-intro, je o konci Pacienta. Ten je ústřední postavičkou na albu, žije i po smrti a provází nás celou Black Parade. Někdo jiný by možná řekl, že vzpomíná na svůj život. Berte to jak chcete. Začíná tak příběh o smrti, smutku, depresích a jiných fajn nočních pocitech. Tuto temnou stránku alba ale My Chemical Romance bohatě vyvažují co se zvuku týče: The Black Parade je album, na jehož obale by mohla být hláška full-on emo. Je prostě plné energie. Jsme sice od hlavy k patě v černé, možná jsme po smrti, ale pořádně si to užíváme. A ano, bojíme se a máme depku a je tma, ale ležíme přitom na plyšové pohovce a vlastně to není tak hrozný a možná je to všechno hra.

Ano, mohl jsem na začátek napsat, že The Black Parade je třetí album od MCR, že bylo vypuštěno na trh v říjnu 2006, a že zaznamenalo komerční úspěch, ale to už tak jako tak víte. Takže jinak: z úvodu je možná znát, že My Chemical Romance se na tomto albu pokoušejí o ucelený vzkaz a já musím říci, že jim to opravdu vychází. Stává se, že recenzent prostě musí napsat to strašný klišé o roztříštěnosti alba. O Black Parade to v žádném případě napsat nelze. Tady mají MCR rozhodně bod k dobru. Od obalu desky přes image skupiny a videoklipy až po texty, hudbu a celkové vyznění skladeb, vše tvoří jednotný celek. A nenechte se zmást, není jednoznačně negativní. Žádná oslava smrti či dekadentní pozérství. Hroby jsou bezpečně zavřené a MCR tančí mezi nimi. Abych to vysvětlil těm, kteří možná ještě nevědí: MCR chtějí být populární, chtějí mít fanoušky a chtějí být hraní v rádiích. Nesnaží se šokovat, to ani v nejmenším, a pokud jste čekali něco v tomto smyslu, jste tady opravdu špatně.

Ať chci nebo nechci, musím se zde dotknout tématu podobností, kopírování a inspirace jinými skupinami. MCR jsou v tomto skutečnými mistry a nelze jim upřít jistou dávku umění. Ze všech vzorů uveďme Queeny a Green Day, ostatně - uslyšíte to sami. Problém ale je, že My Chemical Romance se ke svým velkým vzorům hlásí tak okatě, že je nemůžeme setřít za vykrádání či kopírování, aniž bychom přitom sami nevypadali směšně.

K samotným skladbám, aneb co stojí za poslech. Dvojka je dost rozjetá, a na to že se jmenuje Dead, je snad až příliš veselá. Ale dobře tak. The Sharpest Lives je jedním z vrcholů alba. Následující věc s titulem Welcome To The Black Parade, která je prezentovaná jako zásadní záležitost, po ní svým způsobem bledne. Mám při ní silný pocit Queenů. Ona není špatná, to v žádném případě, jen je příliš přearanžovaná. Chci-zapůsobit-na-první-poslech. Ujíždíte-li si na postkatastrofických filmech, bude se vám líbit krajina v klipu. I Don't Love You je sice pomalejší, ale zpěv je stále naléhavý a moje teze o energii na tomto albu zůstávají nenapadnutelné. Následující Vlčí dům začíná neodolatelnými kytarami, aby pak sklouzl do normálu. Ale ten začátek fakt stojí za to. Nemyslím to ve zlém, ale Teenagers zní jako odrhovačka zpívaná podnapilými teens v jejich první hospodě po jejich první kapce alkoholu. Hurá do toho, a hlavně nahlas. A přemýšlím kolik skupin si MCR vzali jako předlohu tentokrát. Ona ta píseň skutečně nezní nově.

Každý si na desce najde jiné hity, mně zaujaly tyto. Mám-li hovořit za album jako celek, není zde špatná skladba. I méně pozoruhodné kousky lze s úspěchem poslouchat, aniž by mi prst mířil ke knoflíku Next Track. A to považuji za jednoznačnou známku kvality.

Seznam skladeb

1. The End
2. Dead!
3. This Is How I Disappear
4. The Sharpest Lives
5. Welcome To The Black Parade
6. I Don´t Love You
7. House of Wolves
8. Cancer
9. Mama
10. Sleep
11. Teenagers
12. Disenchanted
13. Famous Last Words
(14. Blood - Hidden Track)

Autor recenze: Lukáš Pokorný