Tokio Hotel: nuda na pokoji číslo 483

Aktuální, v únoru letošního roku vydané album s názvem Zimmer 483 vám odpovědi na výše položené otázky pravděpodobně neposkytne. Než se však dostaneme k samotné hudbě, nebude na škodu si desku a její tvůrce krátce uvést. Zimmer 483 je druhé album skupiny, která přede dvěma lety zaznamenala raketový vzestup v souvislosti s vydáním desky Schrei a dodnes se stále drží na předních místech hitparád a prodejů jak v Německu, tak i v České republice.

Pravděpodobně se nenajde nikdo, kdo by nesouhlasil s tím, že Tokio Hotel je jedna ze sestav stvořených manažery s jediným účelem: vydělat na cílové skupině posluchačů co nejvíce. Zimmer 483 je typickým produktem průmyslu populární hudby. Běžné, konvenční album s jasnou snahou o zařazení se jednak k řadě podobných děl, tak do té správné škatulky podle přání cílového publika. Po prvním poslechu je jasné, že se skupina od svých počátků v podstatě nikam neposunula. To je ovšem v jejím zájmu; není rozumné posluchače překvapovat, popřípadě je nutit přemýšlet. Zimmer 483 ihned vyskočila na první příčky žebříčků prodejnosti a singly z této desky se umisťují na prvních místech v nejrůznějších hitparádách.

Žánrově lze album zařadit poměrně jasně mezi mainstremamový pop/rock. Očekávat nějaké vybočení z průměru, zajímavé hudební postupy či neotřelé nápady by bylo již vzhledem k výše řečenému velice naivní. Deska obsahuje pomalé i rychlé skladby, přičemž Tokio Hotel tentokrát vsadili na celkově klidnější vyznění celého alba. To tvoří při svých necelých 45 minutách kompaktní, sourodý celek, z něhož žádná ze skladeb v podstatě nevystupuje. Lze říci, že album postrádá jasné hity.

Zimmer 483 začíná skladbou s názvem Übers Ende der Welt. Tento pilotní singl, předznamenávající vydání desky, se nese v rychlejším tempu. Není však ničím výjimečný či zapamatovatelný a neangažovaného posluchače nejspíše nezaujme. Dvojka na albu, která nese názem Totgeliebt, je pomalým kouskem, při kterém se začínáme nudit. Následující Spring nicht tento pocit ještě umocňuje. Heilig je možné popsat těmi stejnými slovy. Mým záměrem bylo napsat recenzi, v níž se ke každé skladbě objeví několik vět, které ji charakterizují, ale v případě Zimmer 483 je takové počínání zbytečné. Můžeme rovnou přejít na sedmou skladbu, která je prvním výraznějším kouskem na albu. Touto skladbou je Ich brech´ aus. Upoutá především svým začátkem, který je rychlý a v rámci žánru pro něj lze snad použít i slovo tvrdý. U následující Reden mám chvílemi pocit, že poslouchám slabší odvar z Placeba. K dalším skladbám snad jen to, že jsou vesměs pomalé a téměř jedna jako druhá.

Při hodnocení tohoto alba musíme chtě nechtě narazit na skutečnost, že pro danou cílovou skupinu se jedná o kultovní záležitost. Ať by bylo album jakékoli (myšleno v mezích daných žánrem), cílové skupině by se líbilo. Ostatní, kteří nejsou předem zpracováni dokonale navrženým image Tokio Hotel, a kteří se soustředí na hudbu samotnou, se budou při poslechu desky s dosti značnou pravděpodobností nudit. Tokio Hotel je záležitostí image a ne hudby. Odmyslete si stylizaci do černé, Billovy vlasy, jméno skupiny, grafiku bookletů a webových stránek a jestli se vám to podaří a sestava jeménem Tokio Hotel se vám zároveň s tím nerozpadne v prach, pusťte si jejich nové album a udělejte si názor sami.

Seznam skladeb:

1. Übers Ende der Welt
2. Totgeliebt
3. Spring nicht
4. Heilig
5. Wo sind eure Hände
6. Stich ins Glück
7. Ich brech´ aus
8. Reden
9. Nach dir kommt nichts
10. Wir sterben niemals aus
11. Vergessene Kinder
12. An deiner Seite (ich bin da)