Herní soundtracky: Starcraft zve do rozlehlého vesmíru

Když se řekne soundtrack, tak si asi většina lidí vybaví něco, co mohli slyšet ve filmu. Nějakou notoricky známou melodií nebo písničku, která se pak objevuje velice často jako odkaz na ten či onen film. Jsou ale ještě i soundtracky, které bohužel někteří neberou vůbec vážně. Je tu řeč právě o herních soundtracích, které podbarvují bezpočet videoher.

Pokud nemáte rádi videohry, pak snad ani dál nečtěte, ale pokud si chce rozšířit obzory, budeme si tu v rámci našeho nového seriálu představovat nejen různé herní společnosti, ale hlavně jejich konkrétní hudební počiny, které jsou mnohdy nejen líbivé na poslech, ale často epické se vším všudy a dosahují na úroveň velkofilmů. A když už je řeč o velkorozpočtových projektech bude vhodné začít u amerického Blizzardu.

Blizzard Entertainment vznikl v roce 1991 a od samého začátku mířil se svými projekty až na vrchol. Jedním z nich je herní série Starcraft, která spatřila světlo světa v roce 1998, a hned po vydání prvního dílu bylo jasné, že je zaděláno na novou značku s velkým Zet. Autoři nám představili svou vidinu budoucnosti a k výpravné sci-fi strategii dodali i vynikající soundtrack. Často se stává, se i firmy najmou externí skladatele, zadají tvorbu hudbu někomu povolanějšímu, ale v Blizzardu se rozhodli pro využití vlastních zdrojů. Derek Duke a Glenn Stafford se postarali o muziku pro herní menu a samotnou hru, zatím co Jason Hayes se postaral o hudební podklad pro všechny filmečky, které hra obsahuje. Poprvé vyšel oficiální soundtrack pro Starcraft v roce 2000 a ze strany fanoušků byl velice kladně přijat, přičemž je z něj údajně cítit velká inspirace Vetřelcem, pro kterého napsal hudbu Jerry Goldsmith. Zkus se při poslechu hudebního téma pro mimozemské Zergy oprostit od toho, že jde o hudbu k videohře a  možná zjistíte, že pro vykreslení něčeho tak obludného je to velice vhodné.

Ať už je to jak chce, soundtrack se firmě povedl. Stejně jako se v budoucnosti objevují různé frakce, prolínají se hrou různé hudební motivy. Temná sci-fi hudba je pak samozřejmostí už jen kvůli samotnému konceptu hry. Důležité je si uvědomit, že práce na soundtracku není dílem jednoho muže tak, jak je to například u Pána prstenů, pro kterého skládal několik let hudbu Howard Shore a nikdo jiný není přímo za hudbu zodpovědný. Tady je k dispozici rozličný materiály od několika tvůrců a pro rozmanitost herního prostředí je to víc než vhodné.

Podobného úspěchu jako soundtrack pro první díl, a jeho následný přídavek, měl i druhý díl z roku 2010. I tady se o nemalý úspěch podělilo několik různých lidí. Derek Duke, Glenn Stanford, Neal Acree, Russel Brower, Sascha Dikiciyan a Cris Velasco. Jak je vidět na první pohled, tým autorů nového soundtracku o něco málo narostl oproti o deset let starší verzi. Stejně jako narostl počet tvůrců, si dovoluji tvrdit, že narostla i kvalita samotného soundtracku. V případě prvního dílu se mi zdá samotná hudba obtížnější poslouchatelná jako taková, zatím co u druhého dílu si může i neznalec tématiky pustit soundtrack jako hudební kulisu, a rozhodně se nemusí bát o promrhaný čas s nekvalitní hudbou.

Opět se dočkáte rozličných témat pro rozlišné kultury. Kytarové, rockovo-bluesové pohodárny pro nenucený poslech, na druhé straně pak tvůrci nabízejí temné, spíše orchestrální, skladby pro tíživější a hutnější atmosféru. Například v přiložené skladbě Heaven’s Devils (Nebeští ďáblové) můžete najít prvky country a divokého západu – prostě takovou vesmírnou kovbojku chcete-li, ve směsi s elektronikou budoucnosti. V podobném duchu se pak nese i hudební podklad pro pokračování Starcraftu II s názvem Heart of the Swarm, v jehož případě se opět setkáte s temnou a podbízivou hudbou, která navyšuje svoje tempo, snaží se v posluchačích navodit strach, tlak ze svého okolí, který se stupňuje s každým tónem. Je z něj cítit naléhavost a nemůže si být jistí, jestli vás v tichu něco nepozoruje. Samozřejmě autor tady lehce přehání, ale zkuste se opravdu zaposlouchat a dát Starcraftu šanci.

A vlastně nejen Starcraftu. V následujících dnech a týdnech by vás rád autor tohoto seriálu přesvědčil o tom, že hry nejsou jen něčím okrajovým, ale můžou nabízet i kvalitní zážitky, hudbu nevyjímaje. V některých hrách je dokonce hudba alfou a omegou. Takže se těšte na příští díl, s Blizzardem jsme rozhodně ještě neskončili, a pokud snad máte nějaký oblíbený herní soundtrack, nebojte se dát nám o něm vědět. Budeme rádi za všechny tipy.