Fingers Up – Alternativní víkend plný dobré hudby je za námi!

V tak tropickém létě jako je letos se chce člověku jen ležet u vody a nic nedělat. Občas si loknout piva, převalit se z břicha na záda a být rád, že srdce a plíce pořád zvládají udžovat tělo v pochodu. Nicméně horko nehorko – je třeba si krom toho válení užít taky festivalovou atmosféru, poznat nové lidi, a poslechnout si dobrou hudbu. Na Fingers Up v Mohelnici šlo ovšem dělat oboje najednou! Festivalový areál měl totiž mimo jiné i bazén, který tento víkend zachránil spoustu lidí před absolutním přehřátím.

Festival Fingers Up v Mohelnici (7. a 8. srpna) se měl podle slov pořadatelů vymanit stereotypům, které vládnou na české festivalové scéně. Atmosféra, zážitky a emoce měly být to hlavní gró celého víkendu. A jak řekli, tak se stalo.

V pátek ve 3 hodiny se začal areál Morava Campu, kde se festival odehrával, pomalu plnit. Teploměr ukazoval skoro 40 stupňů a každý se snažil najít alespoň kousek stínu. Líní fanoušci postávali před pódiem, kde se chystali hrát Frequency – alternativní pop ze Slovenska. Jakmile se začaly ozývat první tóny, všichni zapomněli, že je jim horko a začali si užívat dunění hudby. Hned potom štafetu převzala energická Claire z Německa, synthpop mixnutý s indie, hiphopem a zpěvačkou s krásným britským přízvukem.

Tančení a zpívání ale dost vyčerpává, takže se v areálu samozřejmě grilovalo, smažilo a vařilo spoustu dobrých jídel a pivo teklo proudem. Na své si přišli masožravci i býložravci, a to od nudlí, falafelů, kebabů, a hamburgerů, až po výborné domácí limonády, koláčky, nebo kávu.

Chvíli před devátou hodinou se před hlavní stage vytvořil po celém dni konečně pořádný kotel. Začalo zapadat slunce, ale taky se chystalo pódium pro jednu z největších hvězd festivalu – dánskou MØ. Ta se svým pronikavým hlasem, specifickým tancem a hlavně báječnou hudbou dostala fanoušky na tu správnou euforickou vlnu. Zazněly hlavně písničky z alba No Mythologies to Follow, ale taky provařená rádiovka Lean On s Major Lazerem a One More, kde MØ featuringuje Elliphant.

Hned potom se rozdováděné publikum přesouvalo na druhou stage na pražské Prago Union a v 11 hodin večer se konečně na pódiu objevili The Wombats. To už všichni odhodili zábrany a začala se neřízená divočina na pódiu i před ním. Koncert to byl báječný, z kapely sršela energie a fanoušci ji nasávali plnými doušky.

Všichni tance a párty-chtiví se pak mohli ještě dotančit na Matamar, nebo na Camel písečné pláži, která byla postavená hned u bazénu. A tak končil první den, plný radosti, hudby a úsměvů.

V sobotu se celý areál začínal probouzet doslova se sluncem, které už od rána zase pálilo jako čert. Bazén se plnil, ranní bolehlavy a kocovina se léčily studeným pivem a všichni se připravovali na nadcházející večer. V areálu byly pingpongové stoly a stolní fotbálky, slackliny, U-rampa, bumper ball a spousta dalších aktivit, takže si každý našel to svoje. Ve stanu se mohli nechat kluci i holky ostříhat, kouknout se na dokumenty, poslechnout si poezii od Jana Těsnohlídka, nebo si zkrátka jen lehnout do stínu a odpočívat.

O půl třetí se opět ozvala z hlavní stage hudba a sobotní párty se pozvolna rozjela s kapelou Holden Caulfield.

Více lidí pak přilákali olomoučtí No Distance Paradise, kteří měli svou pevnou fanouškovskou základnu. Ta o sobě dávala náležitě vědět a bylo vidět, že kapela si to moc užívá a skoro by se chtělo říct, že jim to až „hrálo samo“. Příjemné překvapení byla také pražská alternativa Calm Season s krásnou violoncellistkou Terezií. Kapela si hodně povídala s publikem a celkově tvořila dobrou atmosféru.

Překvapení pokračovaly i pak – německá kapela Pool, zaručená kvalita v podobě nizozemských Kensington i rakouští Bilderbuch – těm vůbec nevadilo, že většina publika nereaguje na jejich německé dotazy a zkrátka si užívali, že pod nimi dav pulsuje do rytmu. Jeden hit střídal druhý, člověk si ani nechtěl odskočit pro pivo, aby nepropásnul další nálož dokonalé hudby.

Ale jak se říká – všechno hezké jednou končí a tak už je i po Fingers Up. Nicméně za rok se snad dočkáme zase tak nabitého programu a snad i špetky lidí navíc. Areál je to totiž obrovský a pojal by o mnoho více lídí, než se tam letos ukázalo. A to je škoda, protože Mohelnice má potenciál, který se nebojí využít.

text: Majda Mohelová