Jak cvičí začínající hudebníci v Indii

Indická klasická hudba je propracovaná hudební nauka o několik tisíc let starší než evropská klasická hudba, už to by v nás mělo probudit úctu a také je to důvod nechat se inspirovat a poučit z toho, co Indové za ony tisíce let objevili. Dnešní článek bude o tom, jak se v Indii vychovávají a trénují mladí hráči na hudební nástroje, především na tabla.

Tabla jsou indický bicí nástroj, skládají se dvou bubínků, na každý se hraje jednou rukou. První bubínek určený pro levou je větší a hraje basové tóny, zatímco druhý, na který se hraje pravou rukou, hraje tóny vyšší. Indičtí hráči na tabla využívají speciálního hudebního jazyka, kdy pro každý úder je přiřazen zvuk odpovídající tomu, jak daný úder zní. Zápis jednoduchého rytmu vypadá například takto: Dha Ke Na Te Ta Ke Dhin Na. Hráči ale učí zapamatovat rytmy dlouhé několik minut. Tento geniální vynález pak usnadňuje výuku i samotnou hru. Pokud chce hráč na sitár po tablistovi zahrát nějaký konkrétní rytmus, stačí mu ho zarecitovat a tablista hned ví, co má hrát. Není třeba žádných not. Výhoda tohoto jazyka je také možnost si neustále trénovat rytmy i bez tabel pouhým přeříkáváním a memorováním rytmů třeba i v autobuse.

Dril, jakým procházejí mladí indičtí hudebníci, odpovídá v našich končinách snad jen těm nejpilnějším hráčům klasické hudby. Hráči hrají často přes 10 hodin denně a vystupovat začínají teprve po 15 letech hraní. Zakir Hussain, snad nejslavnější hráč na tabla dnešní doby, nedávno v pořadu “Na plovárně“ popsal své dětství takto: „Zhruba od mých 3 let až do 12 mě můj otec (také slavný tablista) učil každý den zhruba od 2. hodiny v noci až do 6. nebo 7. hodiny, když jsem musel do školy. Vykládal mi o rytmech, ale nemluvil na mě běžnou řečí, ale řečí tabel. Řekl rytmus a já musel stejným jazykem odpovědět. Drželi jsme rytmus, nehráli jsme, jenom jsme zpívali rytmy a takhle pokračovali až do rána. Takhle jsme pokračovali zhruba 10 let, než jsem začal hrát na tabla. Nejdřív se musíme naučit vědomosti a ty potom sestoupí do rukou.“

Jiný tablista, Mr. Mahamudra popisuje v rozhovoru v Časopisu Baraka své dětství takto: „Když jsem byl mladý, tak jsem byl jako mnoho jiných mých vrstevníků velmi ambiciózní. Všichni jsme chtěli být někým slavným. Já jsem tehdy dokázal cvičit deset nebo dvanáct hodin denně. Mým prvním guruem byl můj otec. My používáme slovo guru raději než slovo učitel. Guru je někdo, komu naprosto důvěřujete, zatímco učitel je někdo, komu zaplatíte, aby vás něco naučil. Mým druhým učitelem byl můj starší bratr a potom, když už jsem dospěl, jsem měl ještě další tři. Vždycky jsem u svého gurua strávil třeba půl roku, abych se od něho naučil to, co uměl jenom on a když jsem to uměl, tak mne guru pak poslal k dalšímu.“

Dalším zajímavým prvkem výuky na hudební nástroje v Indii je pomalé hraní základních rytmů po dlouhou dobu. Žák hraje rytmus pomalu i několik let, až mu jeho učitel, který vždy vycítí, že už je na to jeho žák zralý, řekne, aby zkusil rytmus zahrát dvakrát rychleji, později i třeba čtyřikrát a osmkrát rychleji a žák to s překvapením výborně zvládne. Nacvičil totiž rytmus tak dokonale a jeho prsty jsou tak uvolněné, že jeho mozek umí okamžitě přepnout na rychlejší provedení. Tento způsob výuky samozřejmě vyžaduje obrovskou píli a trpělivost, kterou je dnes nejspíš těžké najít i v Indii, která je už silně ovlivněna západní kulturou, přesto je tento způsob dokonalým začátkem pro každého hráče na hudební nástroj. A jak ví každý, kdo už na něco hraje, naučit se správně základy je to nejdůležitější, a pokud jsme se něco na začátku naučili špatně (třeba díky své zbrklosti), přeučit se to zabere mnoho času a mnohým se to nepodaří vůbec.

V Indii se většinou řemeslo hudebníka dědí z otce na syna. Syn vidí a slyší svého otce hrát už od narození a přirozeně a podvědomě se tak učí. Přesto se ale tabla začínají vyučovat už i na hudebních univerzitách po celém světě, objevují se i v popové hudbě nebo jazzu. Česká republika bohužel v tomto zaostává a na tabla tu hraje jen několik nadšenců.

Skvělou ukázku hry na tabla a v úvodu i toho, jak tablový jazyk funguje, můžete zhlédnout na tomto videu:

A tím, že podíváte na následující reklamu z Indie, si můžete ověřit své znalosti (čím víc se zasmějete, tím víc jste se naučili):