Ohlednutí se za 13. ročníkem OAMF v Přeštěnicích s fotoreportem

Open Air Music Fest Přeštěnice 2013 je za námi a my vám přinášíme krátké shrnutí s dojmy a rozšířenou fotogalerii ze všech třech dnů. Mluvili jsme také s produkčním festivalu Josefem Kašparem.

 

Třináctý ročník festivalu v Přeštěnicích je za námi, tak si jej v krátkosti zhodnoťme. Na šesti stagích proběhlo během tří dnů přes 100 vystoupení. Hudební produkce doplnily atraktivní závody ve skocích na BMX/MTB kolech a divadelní stan, který kromě divadla nabízel besedy a organizovanou ranní rozcvičku. V hlavní dny v areálu duněl také stan s elektronickou hudbou. Sluníčko pořadatelům přálo a svítilo po většinu festivalu, kdo by ale zkoušel i po západu zůstat v tričku a krátké sukni, nebylo by mu do smíchu.

Povedeným zpestřením již tak žánrově rozmanité akce bylo vystoupení IYASA ze Zimbabwe, se kterými se zpívalo, tančilo a po vystoupení ještě velmi dlouho fotilo. „Je to něco nového, co tu běžně nevidíš,“ ozývalo se z úst publika. „Ti se mi líbili a touto cestou bychom se chtěli ubírat, aby byl festival opravdu multikulturní,“ řekl nám produkční a zakladatel festivalu Josef Kašpar.

Líbil se také sympatický Kuba Kajtman. Moderátor s praxí z České televize lákal diváky na dvě největší stage a představoval interprety. Přestože na programu bylo několik zahraničních hostů jako Kontrust z Rakouska, italští Vanilla Sky nebo GFF z Německa, festivalu kromě již zmíněných afrických tanečníků kralovaly spíše kapely domácí. V porovnání s českými evergreeny je lidé jednoduše neznají a ti, kteří dorazí zkoušet nové věci, pak sami tak silnou atmosféru nevytvoří. Večírek ovládli zcela jednoznačně Pipes and Pints společně s Ticho de pre cupé Band. Při první ze zmíněných se stan otřásal v základech a securiťáci neměli chvíli klidu, u „Ticháčů“ se pak slavilo a hrálo rekordní dobu. Další dny se nejvíce líbili UDG, Wohnout, Blue Effect. Zpěvákům dav hlasitě pomáhal a do písniček, které všichni znají z rádií, se zkrátka i snadněji vlní. Pravděpodobně největší publikum přilákal David Koller. V nejatraktivnějším čase krátce po setmění zpíval skladby, které zná snad celý národ, a na pódiu jakoby s sebou přivedl jakousi auru opravdu hvězdného umělce. Prostor před menší ze dvou venkovních stagí slušně zaplnili také Imodium z Broumova, a hlavně pak pop-punkoví Rybičky 48, kteří navlečení v elesťácích se vzorem americké vlajky diváky rozpumpovali a zasloužili by si hrát i na hlavním pódiu.

 

  Kompletní fotoreport naleznete na našich Facebook stránkách

 

Do rukou pana Kašpara byl poslední večer předán certifikát Čistého festivalu. Úklidové čety v areálu úspěšně udržovaly pořádek a lidé měli možnost využít barevných košů na tříděný odpad. Trochu škoda, že jich nebylo víc, a tak možná i proto končily kelímky často i v těch běžných. Návštěvníci, kterým letos chyběla horolezecká stěna, se mohou těšit na příští ročník, kdy organizátoři slibují její opětovnou účast. Letos to nevyšlo, když provozovatelé stěny nečekaně spolupráci zrušili jen několik dní před akcí.

Festival nabídl více pódií a více vystupujících než v minulých letech, návštěvnost však zůstala zhruba stejná jako vloni. Do Přeštěnic se včetně hostů podívaly zhruba 3 tisíce lidí. „Bylo to rozmanité, každý si mohl vybrat. Teď je otázka, jestli si lidé paradoxně vybírat nechtějí,“ vyjádřil se s lehkým zklamáním produkční Josef Kašpar, kterému se osobně kromě Davida Kollera přes nedostatek času sledovat vystoupení líbili například také hardcoroví Atari Terror. Dodal také, že festival má dobrou úroveň, po ekonomické stránce to ale jak v Přeštěnicích, tak jinde není v dnešní době snadné.