Report: Masters of rock 2013 – 1. část
Snad každý z nás někdy slyšel o tomto hudebním festivalu, na který se rok co rok sjíždí několik desítek tisíců lidí, aby propadli rock/metalovému šílenství a užili si tak pár dní skvělé dovolené. Nejinak tomu bylo i letos.
Festival sice začínal až ve čtvrtek, ale již ve středu se kolem areálu likérky Rudolfa Jelínka, ve kterém festival probíhal, začaly objevovat první stany a s nimi i postavy v černém oblečení s kovovými doplňky, těžkými boty a různými nášivkami.
Středeční zábavou bylo stavění stanů, procházka po Vizovicích, místních putykách, ale i stáncích s pivem a grilovanými klobásami. Plusem bylo ozvučení těchto stánků pořádnou muzikou a jejich umístěním blízko stanové plochy, takže odpočinek ve stanu za zvuku metalových něžností ze stánků byl parádní. Zajímavostí je, že tento plus byl zároveň i mínus a to hlavně když bylo takto ozvučeno několik stánků vedle sebe a doslova se přehlušovali. Někteří stánkaři byli vytrvalí a své stánky provozovali nonstop včetně muziky, která duněla celou noc hned vedle spících lidí ve stanech.
Ve čtvrtečních dopoledních hodinách se již po Vizovicích procházela značná hromada návštěvníků z blízkého i dalekého okolí. S blížícím se polednem začínal areál festivalu pociťovat nátlak stovek až tisíců nedočkavých lidí, kteří čekali na chvíli, kdy budou vpuštěni do země zaslíbené přes brány Rudolfa Jelínka. Po otevření bran se začal areál rychle plnit a zanedlouho zavládl ten správný festivalový ruch a postupně se vytvořila atmosféra, kterou lze zažít snad jen na Masters of Rock.
V areálu čekala na pány menší novinka v podobě mobilních pisoárů, které všichni velmi uvítali. Samozřejmostí pak byly klasická místa, která k festivalu každoročně patří a to hlavní pódium s názvem „Ronnie James Dio Stage“ a vedlejší nebo spíše druhé menší pódium nesoucí jméno „Alfedus Music Stage“. Dále pak „Radegast městečko“, ve kterém se mohli návštěvníci vyřádit hned na několika atrakcích. Dalším oblíbeným stanovištěm byl bungee jumping, čajovna s možností vodní dýmky, tattoo a piercing stan, místo pro autogramiády kapel a mnoho stánků, ať už s jídlem a pitím, nebo s různým oblečením, náramky, doplňky, malování na tělo hennou, a mnoho dalšího.
Samotnou hudební produkci grandiózně započala kapela Fleret, na kterou se sešlo nemalé množství návštěvníků, kteří při písni Vizovice vytvořili mocný chór, který se nesl široko daleko. Vystoupení této folk-rockové party sice úplně nezapadá mezi ostatní kapely na tomto festivalu, ale i tak je publikum každoročně vítá s otevřenou náručí.
Po Fleretech přišli na řadu agresivní včely z kapely Trollfest hrající folk-metal. Metalové nástroje této formace doplnili netradičně saxofon a tahací harmonika. Za zvuků těchto nástrojů se pod pódiem rychle vytvořil „circle pit“ známý především u vyznavačů tvrdší muziky. Jde o to, že publikum vytvoří kruh, ve kterém po vypuknutí určité agresivnější pasáže skladby začnou všichni běhat dokola, skákat, narážet do sebe a častokrát padat na zem v tomto zběsilém šílenství. Jedná se o takovou relaxaci a uvolnění, u kterého může dojít i k zranění, ale to je riziko, které na sebe každý rád vezme. Fascinující je, že pokud někdo spadne na zem tak jej obvykle několik dalších účastníků „circle pitu“ okamžitě zvedne. Všichni se chovají ohleduplně vůči sobě i ostatním. Nezúčastněným a neznalým osobám to může připadat jako pořádná mela, ale jedná se o zcela běžnou zábavu na takovýchto koncertech. Takto tedy probíhal celý koncert kapely Trollfest.
Dalším účinkujícím byla kapela Arkona, která k nám dorazila z Ruska se svým pagan-metalem. Energetické a melodické skladby nutili do skoku většinu publika a nemálo fanoušků této kapely přišlo během tohoto koncertu o své hlasivky, neboť zpěv/řev je v jejich skladbách opravdu rázný a stará se o něj milá zpěvačka, která svým zvukovým projevem určitě překvapila každého, kdo kapelu Arkona zatím neznal.Při další kapele si na své přišli vyznavači klasické metalové muziky. Power-metaloví Primal Fear předvedli to nejlepší ze své tvorby a připravili tak publikum hned další kapele s podobným žánrovým zaměřením a to již téměř legendárním Grave Digger, kteří vznikli na začátku let osmdesátých.
Leningrad Cowboys byla první kapela, která si užila své vystoupení ve tmě s pořádným barevným osvětlením. Leningradští kovbojové hrají zajímavou formu rocku, rock and rollu, folku, apod. Jejich vystoupení jsou zábavná a humorná, což dokazuje i jejich vzhled, extrémní účesy, oblečení i samotný pohyb na pódiu, se kterým mohou mít menší problém, jelikož se jejich sestava skládá z cca deseti aktérů.Vrcholem večera s nejdelším časem vystoupení a to 90 minut byla kapela Accept. Legenda, která vznikla na počátku sedmdesátých let a založil ji Udo Dirkschneider, předvedla to nejlepší ze své mnohaleté působnosti na heavymetalovém poli a zazněly i jejich největší pecky jakou je mimo jiné i skladba Metal Heart.
Poslední kapela začala až před jednou hodinou ranní. Unavené, zmožené a ospalé publikum jim nebylo překážkou a naposled v tomto dni rozproudili dav svým speed metalem, který někteří nazývají jako „nintendo metal“ díky zvukům, které vydávají kytary Hermana Li a Sama Totmana. Touto kapelou nebyl nikdo jiný než Dragonforce.Celkově proběhl první den festivalu v naprosté pohodě. Skvělá muzika, perfektní atmosféra, lidé se stejným myšlením, zájmem o pořádnou muziku a dobrá organizace festivalu dodala návštěvníkům přesně to, pro co do Vizovic všichni přijeli.
Pokud máte nějaké zajímavé vzpomínky nebo zážitky z prvního festivalového dne tak se s námi o ně podělte v komentářích pod článkem nebo na našem facebooku.
Dění z dalších festivalových dnů se dozvíte v další části našeho reportu z hudebního festivalu Master of Rock 2013.
Jan „Dreid“ Páč
Nejnovější komentáře
Pro přidání komenáře se musíte nejprve přihlásit nebo registrovat.