Report: Portless

Událost začala chvíli po deváté hodině, kdy nás rozehřáli rock-metaloví předskokani Gate Crasher. Jejich zvuk by se dal popsat jako syrovější, přímější, ale dosti fungující. V některých řizných riffech se dala zaslechnout inspirace progresivními Dream Theater (možná jen moje paranoia ☺). Kluci i v textech ukázali, že nemají prázdné hlavy, a nehrají, jen aby byl hluk. Celkově mohu říci, že mě jejich půlka bavila více, než zbytek programu. Zahráli cca. desítku skladeb, mezi nimi i novinky z alba Bitterfly, nebo cover verzi popové odrhovačky Poker Face.

Po přibližně hodince nastala výměna stráží, na můj vkus příliš dlouhá, a ani po celém zdlouhavém trápení neměl René z Portless správně nazvučenou kytaru, což řešil ještě první dva songy v jejich show. Úplný začátek byl ale ve znamení megafonu a skandování právě tohoto kytaristy. Pak naběhl zbytek týmu, a Kryštof Michal v pestře modrém sáčku si vzal hlavní slovo. A ne jen jedno. 

Odstartovala sada skoro až klasicky znějících songů v takovém tom uhlazeném rockovém duchu, který známe právě z historie Support Lesbiens. Lidi ale nadchnout dokázali, a to se počítá. Autor recenze však zažil pramálo momentů, kdy to opravdu šlapalo. Samozřejmě nezapomněli přidat pár starých rádiových fláků, třeba English Stereo, jako bonbonek pro publikum. 

Spíše než jejich hlavní porce hudby, která byla řekněme lehce předvídatelná, oceňuji, že se nebáli show zpestřit různými vložkami a hosty.

Nejzajímavější z večera se mi zdálo sólové vystoupení Kryštofa s akustikou, které bylo též nejlépe nazvučené (co si budeme povídat, prostor byl malý a jeden nástroj s hlasem vyzněl lépe, než v přítomnosti zbytku ansámblu). Svěřil se nám s nově složenou skoro až Dylanovskou baladou, a opět pokračovala klasická sestava. 

Jak jsem již zmínil hosty – první byl violoncellista z berlínské filharmonie, který jim pomohl při skladbě, která měla motivovat lidi se zamýšlet nad chudobou ve světě, a celkově promotovat myšlenku UNICEF (projektory promítaly na pozadí tématické záběry afrických černochů a výzvu k zasílání dárcovských zpráv).

Jako druhý host naběhl na pár minut černošský anglofonní rapper, a jako třetí jednoduše představená slečna „Bětka“ která vypomohla s vokály.

Celkově se mi zdála akce vydařená, Lucerna byla téměř plná a na muzikantech bylo vidět, že do toho dávají energii a srdce – za což se jim publikum dokázalo odvděčit. Subjektivně mi ale sedla spíše předkapela, a to žánrově.

 

Každopádně přeji klukům mnoho vyprodaných akcí a nejednu úspěšnou desku.

 

Za redakci hudební scény: Artem Zheglov