Report: Rocková Ostrava 2013

V sobotu 17.8.2013 proběhl v dolní oblasti Vítkovic  rock metalový jednodenní festival Rocková Ostrava 2013. Na akci dorazily mraky lidí, pivo se stávalo nedostatkovým zbožím, časový harmonogram kapel prošel několika změnami, které zapříčinili lehce negativní postoj publika a prodloužení celého festivalu do pozdních ranních hodin. Akce, ale i tak stála za to, tak se na ní pojďme podívat pěkně od začátku.

Otevření areálu bylo plánováno na 11:00. Příjezdová cesta na parkoviště, které se nacházelo prakticky hned vedle festivalové plochy, byla celkem nejistá a chvíli trvalo najít tu správnou. Naštěstí nám vlídný vrátný z funkční části Vítkovického komplexu ukázal cestu a tak jsme i bez nějakých navigačních cedulí dorazili na místo, třeba jsme si nějakých navigačních značek pouze nevšimli.

Po zaparkování na relativně malém parkovišti, kolem 11:20, jsme úspěšně prošli vstupní branou a vstoupili do festivalových prostor Rockové Ostravy 2013. Industriální prostředí dolní oblasti Vítkovic, které se v současné době používá snad jen k exkurzím a prohlídkám, působilo neuvěřitelně zajímavě. Všude samá ocel a beton, pódium vsazené přímo pod nějaký kovový komplex, samé plošiny, trubky, komíny, prostě velice atraktivní a netradiční místo, které umocňovalo atmosféru festivalu a hlavně trashových kapel, které na tomto pódiu vystoupily.

 

Ještě pár minut před zahájením první kapely vybalovali stánkaři své poslední zboží a aranžovali své krámky, aby nalákali potencionální kupce jídla, pití, náramků, triček, apod. Několik Radegast stanů, ve kterých byly umístěny výčepy, se zdály být dostatečné. Časem se ukázalo, že lidí dorazilo opravdu mnoho a výčepní stánky začaly nestíhat točit. U každého výčepu časem vznikaly mnohometrové řady, ve kterých museli zájemci o pivo vydržet opravdu dlouho. V pozdních večerních hodinách došly vratné kelímky, které se poslední dobou v oblibě používají na většině větších festivalů a na řadu přišly klasické kelímky, takže začalo vznikat kelímkové moře po celé ploše, ale bylo to ještě relativně v normě, takže bez problémů. Kolem půlnoci se začaly na výčepech objevovat krizové cedule s nápisem „Pivo není“. Festival měl končit ve 2:15, ale kvůli několika změnám v harmonogramu vystoupení kapel se celý festival protáhnul a tak byl nedostatek piva docela znatelný.

 

První kapelou, která se na festivalu ukázala, byli Drings After, kteří zahráli známé pecky starších skvělých kapel jako je Black Sabbath, Deep Purple, Ufo a dalších. Jelikož začínali ve 12:00, tak publikum tvořilo jen pár návštěvníků a plocha zela z velké části prázdnotou. Je to docela škoda, neboť zahráli opravdu kvalitně a tyto skladby, které zná skoro každý, jsou vždy dobrým poslechovým zážitkem.

Další kapela, s názvem Witch Hammer, přijela z Jablunkova a dovezla si na pódium i několik zajímavých rekvizit. Jejich heavy metalová muzika potěšila nejednoho návštěvníka a i přes absenci jednoho kytaristy ze sebe vydali na pódiu vše. Po Witch Hammerech vyběhla na pódium všem známá kapela Doga, která předvedla své klasické vystoupení, možná dokonce se stejnými úvodními proslovy k jednotlivým skladbám. Skladby jako jsou Camarro, Dolce Vita, Už nejsi nevinná a další jsou bezesporu vynikající a stejně jako vždy to potvrdilo celé zpívající publikum. Lítající balónky, toaletní papíry a Izziho vystrčený zadek prostě nikdy neomrzí a každý festival příjemně osvěží.

 

Dále na pódium vyskočila brněnská heavy metalová kapela Titanic, ve které hrává světoznámý bubeník, který ovládl bicí v kapelách Cradle of Filth, Masterplan a mnoho dalších. Jeho jméno je Martin „Marthus“ Škraloupka. Titanic má hudební začátky v dobách dávno minulých a prošla si i dlouhou hudební pauzou. V posledních letech se kapela ustálila a opět aktivně vystupuje.

 

Mnoha návštěvníky očekávaná byla skupina Kiss Forever Band, která na pódiu vytvořila tu pravou kissáckou atmosféru se vším všudy. Malováním na obličejích, kostýmy, prostě vším. Dokonce i pohybové kreace byly to pravé kissácké a i když se mi občas zdálo, že v některých skladbách by mohli na zpěvu trochu zapracovat, tak bylo jejich vystoupení opravdu úchvatné. Publikum si pozpěvovalo, bavilo se a se zájmem pozorovalo co se na pódiu děje po celou dobu vystoupení. Určitě bych tuto kapelu rád viděl znova.

Poté se představili nekompromisní Malignant Tumour z Ostravy, kteří hrají, jak sami píšou, crust´n´roll. Jejich vystoupení bylo rychlé, energetické a divoké, tedy přesně takové jaké fanoušci očekávali. Po této kapele nastal problém.Silent Voices, kteří byli na řadě, nestihli dorazit včas a bylo sděleno, že se přehodí s kapelou Wisdom, která měla hrát, až ke konci festivalu. Zajímavé ovšem je, že kapela Wisdom, ještě taky nedorazila, tím pádem vznikl tichý prostor, kdy se cca hodinu na pódiu vůbec nic nedělo. Po této hodině se jako blesk z čistého nebe objevil na pódiu moderátor Rádia Čas Rock David Zbavitel, který provázel celým festivalem a sdělil lehce podrážděným návštěvníkům, že obě kapely dorazí později a zahrají, i když se festival trochu protáhne. Po této informaci se na pódiu začala připravovat na své vystoupení česká rocková legenda.

 

Tou českou rockovou legendou je samozřejmě kapela Citron. Industriálním prostorem festivalu zazněly všechny známé skladby, které všichni návštěvníci s radostí uvítali. Ke konci vystoupení zavzpomínali, členové kapely Citron, na zesnulého Standu Hranického a pozvali na pódium další hvězdu večera Tima „Rippera“ Owense (ex-Judas Priest), se kterým zahráli skladbu Breaking the Law a United, kterou adresovali právě Standovi. Bylo to příjemné a velmi překvapivé završení tohoto vystoupení.

Po Citronech již festival běžel na plné obrátky. Celý festival byl zaplněn lidmi, až areál praskal ve švech. Další kapelou byli němečtí trash metaloví Destruction, kteří jako první tohoto večera rozpoutali opravdové peklo, jak na pódiu, tak pod pódiem. Návštěvníci festivalu z řad fanoušků této kapely vytvořili poměrně tvrdý circle pit/mosh pit, který ocenil i samotný zpěvák Destruction. Mela to byla opravdu brutální, což vlastně samo o sobě ukazuje kvality této kapely.

 

Jorn Lande, který vystoupil jako další, trochu uklidnil trashovou atmosféru festivalu a se svými hard rockovými až heavy metalovými skladbami publikum uklidnil. Jorn je zajímavý zpěvák, má skvělý hlas, zvláštní pohybové kreace i postoje a dobře se poslouchá. Podpisy tohoto příjemného elegána bylo možné získat již den před konáním festivalu v Ostravské Nové Karolíně, kde měl autogramiádu společně s kapelou Citrón.

Klidnější atmosféra, kterou vytvořil Jorn, dlouho nevydržela a hned po něm se na pódium vyřítila další trashová legendární kapela z Německa Kreator. Bylo poznat, že Kreator je headlinerem celého festivalu. Plocha před pódiem byla hustě zaplněná a fanoušci této kapely stáli a sledovali stage ze všech možných úhlů, stran i vzdáleností. Jejich vystoupení obsahovalo podobný playlist, který zazněl nedávno na Zimních Masters of Rock 2013 ve Zlíně. Tato kapela dokáže vytvořit neskonalou atmosféru a potěšit tak všechny svoje fanoušky opravdu pořádným nářezem.

 

Po Kreator vystoupila kapela Silent Voices, která měla podle původního harmonogramu hrát ještě před Citróny. Kapela přijela z Finska a hraje progresivní melodický metal. Jejich skladby byli poslechově velmi zajímavé a vyhrané. Po Kreatorech více než polovina všech návštěvníků odešla a tak chvíli trvalo než líbivé melodie kapely Silent Voices přitáhly k pódiu zbytek návštěvníků festivalu, kteří i ve sníženém počtu dokázali slušně zaplnit prostor před pódiem.

Tim „Ripper“ Owens, bývalý zpěvák kapely Judas Priest s opravdu znamenitým hlasem. Ukázal se již s kapelou Citrón, ale tentokrát už vystoupil sám se svou kapelou. Čas jeho vystoupení byl kolem půl druhé ráno, takže návštěvníci festivalu, ti co vydrželi až do té doby, už nebyli úplně čilí a šlo vidět únavu a vyčerpání. Přesto podal Ripper na pódiu parádní výkon a předvedl skvělý koncert.

Posledním počinem večera byla nakonec kapela Wisdom. Tato maďarská power metalová formace už zahrála pouze pro poslední metalové nadšence, kteří na festivalu zůstali až do úplného konce.

Celkově měl celý festival několik vad na kráse, ať už nedostatek piva, vratných kelímků nebo změn v harmonogramu a protáhnutí festivalu. I tak bych, ale festival hodnotil jako opravdu kvalitní hudební akci a skvělý poslechový zážitek se spoustou zvučných jmen. Vybraný areál by možná mohl být větší, neboť lidí dorazilo opravdu mnoho. Míst k sezení v Radegast stanech bylo žalostně málo a tak seděli skupinky lidí všude, ale opravdu všude možně kde se dalo. Na druhou stranu atmosféra tohoto prostoru je jedinečná a je třeba se ji držet. Festival i přes několik nepříjemností dopadl velmi dobře.

Já osobně děkuji organizátorům za tuto parádní akci a přeji hodně štěstí s pořádáním dalšího ročníku, ve který pevně doufám.

Jan „Dreid“ Páč