Report z koncertu: I po 15 letech to Divoké Bylo.

Jedna z nejslavnějších českých kapel Divokej Bill slavící 15 (17) let své existence se rozhodla oslavit toto pěkné číslo výletováním po celých čechách a rozdáváním radosti i jinde než v rodných Úvalech. A povedlo se jim to na 115%

Celé odpoledne bylo ve znamení lehkého deštíku, stejný prevít (sic několikanásobný a záplavy působící) donutil před několika týdny zrušit původně plánovaný koncert ve Žlutých Lázních a přesunout celou akci o kousek vedle. Sice se golfové centrum Erpet nachází stejně blízko Vltavy, naštěstí se scénář neopakoval. Před koncertem si pravděpodobně pár lidí postesklo, že by mohlo být lepší počasí, jsme si ale jist, že s prvními tóny šla pozornost jinam a každý se soustředil na nekompromisní pařbu.

Tu uvedli Liwid. Skupinka z Karlových varů, kteří stylizovaní do černo-bílo-růžové rozdali jemné rockové skladby, které neurazily, ani nevyrazily dech. Klukům to šlapalo, pár dobrých nápadů se dalo postřehnout, celé to ale postrádalo nějaké silné aroma, něco charakteristického. Je pravda, že všechno se hodnotí srovnáním, takže je prostě možné, že grandiózní dojem z Billa je prostě přebil.

Po cca hodince (chvíli po půl osmé) nastoupila parta pod vedením Vaška Bláhy a rozjela poctivé peklo. Úvodní song byl Žoldák, což je dle mého docela neobvyklá, ale velmi podařená volba na rozehřátí. Následovalo představení, kluci dále uvedli novinku z alba 15 "Vstávej", kterou se jim ale podařilo zahrát asi až po dalších 5 písních, kvůli problémům s IT. Tady oceňuji vtip, nenucenost, a schopnost improvizovat, kde hoši vysypali songy, které nebyly v plánu. Po odeznění technckých trablí už se to rozkouřilo vskutku férově a lítala jedna pecka za druhou. Pozornost udělily všem ze svých minulých alb, přičemž mě volba občas překvapila - hráli třeba zapomenuté věci jako Kladivo, Lásko, Svatou Pravdu, nebo Znamení. Doplnili to spoustou materiálu z nových skladeb, pro příklad - Mašina, Batalion, Pecka, Půl pátý ráno, Dolsin, Harmonika, Zamilovaná (všemi udělali autorovi nesmírnou radost) ale zazněly i klasiky jako Rozárka, Malování, Divokej Bill nebo Síť. Celkem cca 30 songů, potěšili srdce každého fanouška, ať staršího, nebo novějšího. Je pravda, že bych rád slyšel i kupu jiných, ale to by se do výkonu jednoho gigu prostě nevešlo. Výběr písní teda hodnotím jako nesmírně podařený.
Dále chci pochválit výkon hudebníků, zpěváků a zvukařů. Hlasy ječely a bručely, housle a kytary kvílely, banjo vrkalo, harmonika zněla jako ze starého filmu a basa fackovala bez kompromisů. Opravdu zněla většina věcí skoro jako na studiovkách, za což mají obří respekt.

 

Co se týče šou, tu mají Billové zmáknutou, vtípky střídaly momenty zamyšlení nad životními otázkami, věnování songů různým blízkým lidem, a následně přicházely opět žerty. Přibližně uprostřed koncertu se křtla deska 15, kde byli přítomní blízcí kamarádi kapely, propříklad třeba parta z Rybiček 48. Celkově byla celá událost provázena obří energií a elánem což u je u kapel staršího data vždy úctyhodné. Publikum jim to oplacelo každou sekundu hlasitou odezvou, a chvílemi jsme zastali zpěv i celkem slušně bez kapely.

Ke konci nám jako "piece de resistance" Štěpán Karbulka předvedl plivání ohně, a do diváků bylo vpuštěno několik gumových míčů a koulí, aby nás náhodou nenapadlo se začít nudit. Ani náhodou.

Na závěr mi nezbyde než se opakovat - kluci umí a nestydí se to předvést, srší energií, vtipem a základ všemu tvoří kvalitní výbava písní. Organizace celé akce byla též vydařená, zvukově jedna z těch skutečně dobrých.

Za celou parádu patří díky týmu BrainZone Promotion.