Rozhovor s umělci ze zimbabwské IYASA

Po jejich vystoupení na festivalu v Přeštěnicích jsem měl možnost pohovořit s umělci z Inkululeko Yabatsha School of Arts (IYASA), školy umění s názvem Svoboda pro mladé z druhého největšího města Zimbabwe Bulawayo. 

[přeloženo z angličtiny]

Jaké jsou vaše první pocity po vystoupení?

Bylo to skvělé, moc dobré. Publikum nám dalo sílu vystoupit. My už tu v Česku samozřejmě vystupujeme několik let, a tak víme, že tu jsou dobří lidé, kteří oceňují to, co děláme.

Jak dlouho už jste na tour a jaké země jste projeli?

Od dubna... takže tři měsíce. Rakousko, Německo a teď Českou republiku.

Takže navštívíte mnoho míst v každé zemi, že? Kde jinde v Česku jste už byli před Přeštěnicemi?

Ano. Byli jsme v Českých Budějovicích, Borovanech, Telči...

Liší se publikum ze země do země nebo z města do města? Jak?

Ano, velmi. Nejdřív bych chtěl říct, že v Rakousku je publikum jiné. Oni jsou dobří lidé, ale pro nás je těžké rozumět tomu, že když hrajete hudbu, tak oni to chtějí celé zhlédnout, aniž by u toho něco dělali nebo tleskali nebo dělali aaah, jsou potichu. Ale v České republice když přijdete na stage, každý jako kdyby říkal: „Jste vítáni!“ Lidé tady jsou velmi otevření.

Viděli jste drsné Atari Terror, kteří hráli před vámi? Líbilo se? Diváci byli při jejich vystoupení úplně šílení. Vidíte takové věci jinde na tour? V Rakousku jste říkali, že je to trochu klidnější.

Viděli a líbilo se. Na rockových festivalech jsou lidé šílení i v Rakousku.

Kromě festivalů vystupujete i na jiných místech jako třeba na náměstích?

Ano, hrajeme také v divadlech, kinech, na více různých místech.

Povedlo se vám se projít tady po areálu? Líbil se vám? Chtěli byste něco říci pořadatelům?

Ano a moc se nám tu líbí. Atmosféra je úžasná, je to velmi pěkné. A dobře zorganizované. Nejvíce se nám líbí lidé. Jsou super a máme to tu moc rádi. Lidé a pivo.

Pivo? Chutná vám české pivo?

Jasně, české pivo je pro nás to nejlepší.

A co rakouská nebo německá piva.

To ne, jsou dobrá, ale tady... to všichni milujem. [všichni naráz s úsměvem]„Czech beer, my dear, every year!“ [„České pivo, moji drazí, každý rok!“] Takový pro to máme slogan.

Moc pěkné! Mohli byste říct pár vět o vaší skupině?

Je to škola umění, kde učíme malé děti, jak tancovat, zpívat nebo dělat divadlo.

V Zimbabwe?

Ano, je to škola v Zimbabwe. Někteří vystupují také tam v Zimbabwe a my jezdíme do Evropy od roku 2002... do Rakouska, Japonska, Černé Hory, na Slovensko, do Česka... do různých zemí.

Písně a tance, které děláte... za jaké části to jsou autentické africké věci a na kolik je v nich moderních prvků?  Musí asi mít jisté kořeny.

Ano, ano. Jsou vlastně tradiční z Lompecu, ale my je poté nějak trošku měníme. Nejsou úplně původní. Trošku je přibarvíme, aby byly zajímavější. Ono... Afrika už také není jako dřív. Posunula se, změnila se. My teď také máme všechny ty evropské styly, i v Africe dneska lidé zpívají jako v Evropě, takže my se snažíme žít v současnosti. Děláme tradiční věci, ale také se snažíme držet s tím, co se teď v Africe otvírá. Jsou to původní věci ovlivněné moderní kulturou.

Máte nějaké zajímavé příběhy z vaší tour? Už jezdíte tři měsíce...

Budu mluvit o Česku... zajímavé je, že jsme chodili do klubů a moc jsme si to užívali. Lidé jsou svobodní a přijímají nás. A jo, české holky.

Máte rádi české holky?

Jooo, [česky s úsměvem] „český holky“!

Vy jste všichni ze Zimbabwe, že? Přečetl jsem si, že tam máte tuším 16 oficiálních jazyků, takže asi všichni nemluvíte tou samou mateřštinou, že? Můžete odhadnout kolik tak v celé vaší skupině včetně všech členů i manažera znáte jazyků? Všichni umíte anglicky, že?

Ano, všichni jsme ze Zimbabwe. Stejné mateřštiny nemáme. Angličtina je pro komunikaci a celkem známe asi tak... [počítají africké jazyky] a také umíme německy, protože jsme se německy mluvili ve škole, takže celkem je to deset.

To je úžasné. Tady lidé většinou mluví nanejvýš dvěma jazyky.

Pro nás je to velmi složité tady komunikovat. Někdo s vámi chce mluvit, ale ten jazyk... přáli by si s vámi popovídat, takže to je škoda.

Teď trošku něco jiného. Zažili jste někde v Evropě a především u nás nějaké projevy rasismu nebo předsudků. Něco co vám bylo nepříjemné?

V Česku... ne. Od doby, co jsme sem před mnoha lety začali jezdit, nic.

Někde jinde?

V Rakousku... když jsme šli po ulicích, tak někdo přišel k mému tátovi, a že prý ho musí praštit. Ptali jsme se proč, a on že kvůli tvojí barvě... protože jsi černý. V České republice lidé blázní, když vidí černochy, dělají wau! Lidé tady mají opravdu rádi černochy. I pro nás by v dnešní době bylo těžké říct, že tě praštíme, protože jsi bílý... je to nesmyslné. Všichni máme oči, nos... všichni jsme stejní, i když máme jinou barvu kůže. Všichni jsme stejní.

Chcete něco vzkázat českým čtenářům?

Chceme říct... Česká republika je nejlepší, máme vás moc rádi, jste nejlepší, udržte si svého ducha, máme vás rádi!