Současná hudba je pomalejší a melancholičtější, texty jsou hloupější a hlasitější

Jestli si myslíte, že popová muzika není, co bývala, dost možná máte pravdu. Vědci tvrdí, že moderní písně jsou smutnější a pomalejší než hudba napsaná v minulosti. Aby toho utrpení nebylo ještě málo, písně nyní také prý trvají v průměru o něco déle. Tyto závěry vyplívají z analýzy přes 1 000 největších hitů vydaných mezi lety 1965-2009, kterou provedli sociologové a muzikologové ze Svobodné univerzity v Berlíně. 

Vědci v závěru tohoto průzkumu viní moderní trend, kdy umělci chtějí dokázat svojí sofistikovanost a serióznost pomocí zneužívání zbytečně moc vážných témat. Není pak divu, že Gagnam Style má již téměř dvě miliardy zhlédnutí, možná pouze uspokojuje poptávku po takové hudbě.

Mollová stupnice převažuje nad Durovou

Více o tom jak hudba ovlivňuje lidskou psychiku si můžete přečíst v článku Ovlivněni rytmem

Jako hodnotící kritéria vědci použili tempo a to, zda jsou písně napsány v durových, nebo melancholičtějších mollových tóninách. Rychlé a navíc durové songy podporují veselou náladu, zatímco mollové spíše rozesmutní. „Od 60. let se počet popových hitů v moll téměř zdvojnásobil,“ říká sociolog Christian von Scheve. Písně bodující v žebříčcích se navíc v průměru zpomalily. V šedesátých letech obsahovaly průměrně písně okolo 116 úderů za minutu, dnes je to pouhých 100 úderů / minuta. Délka skladeb se také zvětšila. Dříve měli písně většinou pod 3 minuty, nyní přesahují až ke čtyřem minutám. Tyto fakta mají často za následek, že lidé považují skladby minulých desetiletí za naivní a lehce nedospělé v porovnání s moderními skladateli.

Navzdory vzrůstajícímu trendu se však podařilo jednomu interpretu zůstat na absolutní špičce. Podle žurnálu Psychology of Aesthetics, Creativity and the Arts (psychologie a estetika, kreativita a umění) je Lady GaGa jediný světově uznávaný interpret, který z velké části využívá hlavně durových akordů. Toto tvrzení vychází z jiného výzkumu, který vyšel v roce 2012 a mimo jiné tvrdí, že moderní hudba je sice stále hlasitější a hlasitější, ale ruku v ruce s tím význam a texty písní ztrácejí čím dál tím více na významu.

Zmíněná studie porovnávala na půl milionu skladeb všech žánrů mezi léty 1955-2010. Mezi důvody patří snaha o získání pozornosti posluchače, hlavně například na rušných místech a také možná změna role hudby jako takové.

Výzkumník Martin Haroz Barcelonsklé  Pompeu Fabra University říká: “ V padesátých a šedesátých letech byla hudba více umělecká a hudebníci chtěli hlavně předat publiku nějakou zprávu, dnes hudba spíše slouží jako způsob relaxace. Řada lidí také nyní vyhledává muziku k tanci, texty písně je moc nezajímají.”