Vysočina včera odstartovala první ročník festivalu + rozhovor s Prago Union

Multižánrové letní festivaly jsou vyhledávaným kulturním zážitkem mnoha lidí a po několikaletém očekávání se konečně našli organizátoři ochotni uspořádat velký festival v Jihlavě. Třídenní hudební maraton začal ve čtvrtek odpoledne vystoupením místních kapel Arciskačány a EL´BRKAS. Od pozdních odpoledních hodin ovšem taktovku nad hlavním pódiem převzaly profesionální kapely v pořadí Prago Union, Monkey Business, Tomáš Klus a první festivalový den byl korunován energickým vystoupením kapely Wohnout. Pánové z Prago Union v Jihlavě jednak představili novou desku, ale hlavně s nimi přijel nový člen, fenomenální bubeník a jihlavský rodák Honza Gury Vokurka.

Tato pražská formace ostřílených hudebních matadorů v čele s rapujícím básníkem Katem předvedla špičkové výkon a publikem koloval jednotný názor, že kapela takového formátu by si spíše než všední den odpoledne zasloužila vystoupit v hlavním čase některého z víkendových večerů. Monkey Business, tentokrát oblečeni v saténových pyžamech a s nafukovacími pannami, roztančili publikum v rytmu funky, ale jednoznačně největší přízni se těšil Tomáš Klus, který si svým spontánním projevem a vtipnými komentáři okamžitě získal celé publikum. Mezi jednotlivými písněmi tento andělem oceněný umělec ve verších komentoval různá témata společenského života a nejhlasitější souhlasné odezvy ze strany publika se mu dostalo při kritice české politické scény, kterou zakončil slovy „Tak to máte, když si někdo z Hradu složí vládu z kamarádů“.

Pravděpodobně nejslabším článkem celé pódiové produkce nebyl nikdo z vystupujících, ale moderátorská dvojice, která působila velmi křečovitým a nesehraným dojmem. Ačkoliv se jedná o první ročník festivalu, po organizační stránce je vše propracováno do nejmenšího detailu. Na pocity z vystoupení a srovnání s ostatními velkými hudebními akcemi jsme se zeptali členů kapely Prago Union Honzy Gury Vokurky a Kata.

 

Rozhovor s Prago Union:

Máte poměrně dost zkušeností z velkých zaběhlých festivalů. Jak se vám hrálo tady v Jihlavě?

Kato: Mě to bavilo. Já jsem měl teda dost co dělat sám se sebou páč máme hodně novejch písniček, takže jsem nehodnotil lidi, ale ty lidi tam byli.

Gury: Naprosto skvěle.

Po organizační stránce, co bys pochválil, nebo naopak vytkl?

Kato: Určitě ten super prostor, organizace taky v pohodě. Možná by tady mohla být ještě nějaká bonus zábava, aby se tam lidi mohli jít vyblbnout, když zrovna nehrají jejich oblíbené kapely.

Nedávno jste vydali novou desku. První, na co se každý zeptá je název. Vážná hudba.

Kato: Tak významů to má hned několik. My když jsme na tom dělali, tak nás napadlo, že vážná hudba nemusí být jen Beethoven a spol, protože my to s hudbou myslíme úplně stejně vážně, přesto, že to je nevážný. Ale ať si pod tím každý představí, co chce.

Na pódiu hraješ s živou kapelou, což není v hip hopu úplně standart. Co tě k tomu vedlo?

Kato: Když jsme vydali naši druhou desku Dezorient Express, tak na nás začali chodit i lidi, kteří úplně neposlouchají hip hop a při živým hraní byli zvyklí koukat na kapelu. Na podiu jsem ale byl jen já s Marou, což není hezkej pohled, tak jsme si řekli, že když lidi vyšli vstříc nám, my musíme jít vstříc jim.

Ve svých textech často zmiňuješ umění. Zabýváš se cíleně nějakým druhem umění kvůli inspiraci?

Kato: Já jsem od všeho trochu, tohle moc neřeším. Neprogramuju si, o co bych se měl zajímat. Mám třeba období, kdy hodně čtu. Ale žádnou beletrii, spíš fakta. Inspirace chodí na mě, než že bych si sedl a řekl si, že teď něco vymyslím. Spíš se to rodí z kombinace toho, co jsem prožil, zažil, viděl.

Jak to bylo s inspirací tvojí pecky ve filmu Terkel má problém?

Kato: Tam to bylo jinak. Já jsem přišel do studia, kluci mi pustili demo a po mě chtěli, abych pořádně narepoval jejich verzi, ale já jim řekl, že to takhle nepůjde. Buď to uděláme celý pořádně znova, nebo nic. Měl jsem nějaký fóry nasyslený pro Verbální atentát 2, nebo něco, takže ne každej fór byl vymyšlenej na místě. Ale byla to jedna z nevětších bžund v mým životě.

Co profesionální hraní a živobytí? Je hip hop na uživení?

Kato: Tak určitě by to šlo. Největší peníze jsou koncerty, ale když si to rozpočítáš na celej rok, tak nemáš víc než kde kdo. Nemohl by sis žít na vysoký noze, ale dalo by se to. Já si radši vydělám peníze prací, abych si potom mohl dělat muziku, tak jak chci já. Já se obávám, že kdybych si musel vydělávat muzikou, tak by jí to ovlivnilo. A takovejch kapel je tu dost.

Autor: Bohdan Vysloužil