AC/DC - čtyřicet let s rodinným klanem Youngových

Pokud se zamyslíme nad otázkou, které kapely dokázaly překročit stín vlastního žánru, a zaujmout lidi po celém světě bez rozdílu věku a pohlaví, je skoro nemožné neodpovědět AC/DC. Australská kapela složená z velké míry ze Skotů se stala jedním ze synonym pro hard rock, jehož jsou také velkými průkopníky a propagátory až do dnes. Jedenačtyřicet let už šíří světem svoji filosofii plnou rock and rollu, černé a pekla, a letos po šesti letech vydává i nové album Rock or Bust. Co všechno mu ale přecházelo a s čím se kapela musela během své existence potýkat?

Všechno začalo u trojice bratrů Youngových ve skotském Glasgow, odkud se Malcolm, Angus a George s rodinou přestěhovali do Sydney v roce 1963. Ještě před vznikem AC/DC pak v Austrálii bratři koketovali s hudbou, přičemž George byl první, který se naučil hrát na kytaru, a spolu s kapelou Easybeats patřil k nejúspěšnějším hudebníkům šedesátých let v Austrálii. Malcom a Angus ale na základě impulsu své sestry Margaret začaly plánovat vznik vlastní kapely podle označení střídavý/stejnosměrný proud. Oba bratři se pro myšlenku pojmenovat takhle kapelu nadchli, protože to mělo přesně vyjadřovat jejich zápal a energii celé kapely.

Psal se rok 1973, když kapela oficiálně vznikla a její původní sestava dlouho nevydržela. Jejich úplně první zpěvák Dave Evans v kapele dlouho nepobyl a ještě před natočením prvního alba byl nahrazen Ronaldem Belfordem „Bon“ Scottem. Ve stejné době také Angus Young přišel se svých charakteristickým oděvem – školáckou uniformou. S nápadem vystupovat právě v ní přišla opět Margaret poté, co Angus vyzkoušel několik různých, a podobně šílených, oděvů čítající například Spider-Mana nebo Zorra. V říjnu 1974 se na pultech obchodů objevilo první album od této elektřinou pulzující kapely – High Voltage. Zajímavé je, že v první fázi vyšlo pouze v Austrálii a jeho nahrávání trvalo pouze deset dní.

Rok na to už kapela vydávala v Austrálii své druhé album T.N.T. a stejně jako první album, i toto se těšilo nemalému úspěchu a z titulní skladby je dnes kultovní záležitost. Díky své popularitě se pak AC/DC dostali i do televize a stávali se čím dál populárnějšími. V roce 1976 následoval zasloužený úspěch také na mezinárodní scéně a první turné po Evropě v doprovodu takových kapel jako Black Sabbath, Aerosmith, KISS nebo Blue Öyster Cult. Samozřejmostí pak bylo celosvětové vydání kompilace jejich dosavadní tvorby nazvané stejně jako jejich první počin – tedy High Voltage, a pak ještě další z části kompilační album Dirty Deeds Done Dirt Cheap. V roce 1977 následovalo album Let There Be Rock a spolu s ním se započal dlouhý koloběh rošád a změn v kapele, které různým tempem trvaly celé následující roky.

Baskytarista Mark Evans byl nahrazen Cliffem Williamsem, kapel začala získávat publikum ve Spojených Státech a ve Velké Británii se z ní stala kultovní záležitost, které se díky svému zvuku vezla na vlně populární stylu zvaného New Wave of British Heavy Metal, který reprezentují například Iron Maiden. Tentokrát už s novým basákem vydala kapela v roce 1978 další album s názvem Powerage, na kterém najdeme skladby jako Rock 'n' Roll Damnation nebo dynamický Riff Raff. Do dnes je Powerage považováno jako za jedno z nejméně doceněných alb, která kapela vydala. To si nicméně kapela vynahradila hned o rok později albem Highway to Hell se stejnojmennou skladbou, díky které naplno prorazili ve Spojených státech. Skladba patří k těm několika opravdu kultovním a je do dnes hojně využívána ve filmech a seriálech.

V roce 1980 pak nastala tragická událost, které málem vedla k rozpuštění kapely. Zpěvák Bon Scott zemřel na následky nekontrolovaného pití, kterému se oddával jednoho večera, a den na to byl nalezen mrtvý v autě. Kapelou tato událost silně otřásla, ale po nějaké době se rozhodli pro angažování bývalého zpěváka kapely Geordie Briana Johnsona, se kterým natočili patrně jejich nejslavnější album Back in Black, které je věnované památce Bona Scotta. Na málokterém albu najdeme tolik charakteristických skladeb, které jsou do dnes tak hojně využívány. Zvony z Hells Bells, titulní Back in Black, které si s nadšením půjčili i do filmové adaptace komiksovky Iron-Man, nebo téměř dokonalý mix rock & rollu a blues s názvem Rock and Roll Ain't Noise Pollution. Na úspěch tohoto alba pak kapela ještě o rok později navázala prostřednictvím dalšího počinu s názvem For Those About to Rock We Salute You.

Následující roky ale ke kapele příliš vstřícné nebyly. Po problémech s pitím, které měl tentokrát bubeník Phil Rudd, byl z kapely vyhozen, na jeho místě se vystřídalo několik dalších, přičemž Simon Wright (DIO) patřil k těm známějším. V srpnu 1983 následovalo album Flick of the Switch, které ale nesklidilo kladné přijetí ze strany kritiků navzdory tomu, že si vedlo poměrně dobře v hudebních žebříčcích. Podobně špatně přijaté pak bylo i následující album z roku 1985 Fly on the Wall. Nejedná se o špatná alba, ale chybí jim nápad. Kapela v nich hraje svoji žánrovou klasiku bez chuti a bez elektrické energie proudící v jejich žilách tak, jak tomu bylo v dřívějších letech. Patrně jediným místem, kde na AC/DC v průběhu osmdesátých let alespoň částečně nezanevřeli, bylo v Austrálii, kde se kapela dočkala uvedení do síně slávy Australian Recording Industry Association v 1988.

Na konci osmdesátých let se kapela probrala s chvilkové stagnace a vrátil se i komerční úspěch reprezentovaný albem Blow Up Your Video z roku 1988, na kterém najdeme třeba klasiku That's the Way I Wanna Rock 'n' Roll nebo ve Velké Británii úspěšný singl Heatseeker. Po dotočení alba kapelu opustil bubeník Simon Wright. Osobní problémy pak zažíval zpěvák Brian Johnson, a tak zůstali bratři Youngové sami na psaní dalšího alba. Album The Razors Edge spatřilo světlo světa v září 1990 a hned otevírací skladba patří k těm nejtypičtějším, které si lze ve spojení s AC/DC představit. Thunderstruck se do dneška těší veliké popularitě a je oblíbeným cílem tvůrců cover verzí napříč hudebním spektrem.

V roce 1994 se ke kapele vrátil bubeník Phil Rudd a o rok později v sestavě ze začátku osmdesátých let vydala kapela album Ballbreaker obsahující například populární Hard as a Rock. V průběhu devadesátých let je už znatelně vidět, že kapela zvolňuje tempo, věnuje se daleko víc koncertování, vydávání Live alb a na další studiové fanoušci museli čekat až do roku 2000. Album Stiff Upper Lip sice bylo kritiky přijato lépe, ale kvalit z osmdesátých let nebo začátku kariéry už nedosahovalo, byť si kapela po celou dobu udržovala svou neměnnou hudební stopu. V roce 2003 jí tato charakteristická hudba vynesla místo ve světové Rock and Rollové síni slávy. Kapela si ve stejném roce zahrála s Rolling Stones, v Austrálii se v roce 2005 vyšplhala na druhé místo v žebříčku nejlépe vydělávajících lidí v zábavním průmyslu. Našla si své místo ve videohrách, konkrétně v sérii Rock Band.

Další studiové album nicméně vychází až v roce 2008. Dlouhých osm let fanoušci museli čekat na dalších počin. Black Ice obsahovalo patnáct nových skladeb a prodávalo se velice dobře nejen díky spolupráci s americkou obchodní sítí Walmart. Úspěch byl tak velký, že se album stalo osmkrát platinovým, a to mimo jiné také v České Republice. Součástí bylo také osmnáctiměsíční turné a po možná poněkud rozpačitých předchozích albech bylo Black Ice tím pravým, po čem fanoušci toužili i navzdory tomu, že albu trošku chybí velký hit jako Back in Black nebo Thunderstruck.

Po takto velkém úspěchu bylo jenom otázkou času, kdy se kapel pustí do práce a pokusí se navázat na velkolepost, která provázela po několik let Black Ice. Plány byly bohužel opakovaně překaženy osudem navzdory tomu, že kapela usilovně pracovala na novém albu. První velkou ránou bylo zhoršení zdravotního stavu zakládajícího kytaristy Malcoma Younga, který z kapely odešel v dubnu letošního roku. Později se ukázalo, že Malcom Young s velkou pravděpodobností trpí demencí a bude vyžadovat neustálý lékařský dohled. Jeho místo na připravovaném albu Rock or Bust zaujal další člen rodinného klanu Youngových, Malcolmův synovec Stevie Young. V listopadu se pak také vyhrotila situace kolem bubeníka Phila Rudda, který byl zatčen za plánování vraždy, držení nejrůznějších omamných látek a další prohřešky.

Nic z toho ale nedokázalo zhanit vydání patnáctého mezinárodně vydaného studiového alba australské hardrockové legendy, které spatřilo světlo světa druhého prosince. Co myslíte, bude to rock nebo to nebude stát za nic?

Pokračovat na recenzi Rock or Bust