Hudba a jazyk mají stejné kořeny, proto nás mohou i emocionálně ovlivnit

Že jsou si hudba a řeč příbuzné je jasné každému z nás. Nedávné studie mezinárodních vědců zjistily, že jde o více než jen příbuznost.

Jak bylo již řečeno, příbuznost u těchto dvou aspektů mezilidské komunikace existuje. Tvoří je však mnohem pevnější pouto. Podle nejnovějších výzkumů nejenže tvoří řeč a hudba stejnou část dorozumívacího spektra člověka, ale dokonce působí na stejná mozková centra!

Za předpokladu, že najdeme člověka bez hudebního sluchu (jichž jsou v naší populaci 4%), s vysokou pravděpodobností nebude na námi mluvené i zpívané emoce nijak reagovat. Dá se říci, že takoví lidé jsou “citliví jak pařez“. Pro ně je dost často velice těžké se začlenit do kolektivu a poskytovat citovou podporu lidem, kteří se na ně obrací s nějakými problémy.

Proč tedy působí hudba i řeč na stejné části mozku? Je to především díky podobnosti akustických prvků, užívaných v obou případech. Intonace, rychlost a hlasitost mluveného i zpívaného přednesu vždy dává najevo naše momentální mentální rozpoložení, a nalezne - li se nadprůměrně empatický jedinec, může jeho nálada přejít na nás a my se můžeme uskákat radostí, nebo naopak uplakat zoufalstvím. Najdeme – li však člověka, který nejenže nemá ani trochu empatické vlohy, ale navíc nemá hudební sluch, pravděpodobně se od něj nedočkáme útěchy a pomoci v těžké chvíli, ani pochopení ve chvílích pro něj nepochopitelné radosti.

Podle vědců, kteří výzkum podnikli, je tedy právě proto hudba ze stejného období a kořenů jako jazyk. Především proto, že původní způsob dorozumívání byl směsicí citoslovcí, různých tónů, skřeků a jen málokdy slov.