Kymatika, co to je?

V roce 1787 publikoval Ernest Chladni první knihu zabývající se vztahem zvuku (vibrací) a hmoty. Chladni, který se narodil stejně jako Mozart v roce 1756 a zemřel roku 1829 spolu s Beethovenem, v této knize položil základy akustiky – vědě o zvuku. Mezi mnohé Chladniho úspěchy patří i vynález techniky vizualizovaní účinků zvuku na hmotu. Tenké desky posypal pískem a po nich poté kolmo přejížděl houslovým smyčcem. Písek na deskách se začal postupně přesouvat, až vytvořil struktury dnes známé jako Chladniho obrazce. A co tím vlastně dokázal? Přinejmenším to, že zvuk přímo ovlivňuje hmotu a také, že má schopnost tvořit geometrické obrazce.

 

Později v roce 1967 Hans Jenny, švýcarský doktor, umělec a výzkumník, publikoval bilingvální knihu v které přímo rozvíjí Chladniho objevy. Chvějící se membrány a tenké kovové desky pokryl pískem, kovovými pilinami nebo vodou a pozoroval vznikající obrazce. Výsledkem bylo velké množství motivů od téměř dokonalých mandal až po neustále se měnící struktury.

Jenny také později vytvořil zařízení, kterým mohl přesně nastavit frekvenci (výšku tónu) a amplitudu (hlasitost), tím posunul vývoj kymatiky zase o kus dál. Nádhera obrazců vzniklých za pomocí tohoto zařízené skutečně bere dech. Dává tušit jakousi skrytou harmonii a dokonalost vesmíru, který, jak Jennyho výzkumy naznačují, skutečně dokonale ladí.  Obrazce vytvořené pomocí zvuku navíc často přímo připomínají vzory v přírodě například tvary listů, motýlích křídel a šnečích ulit nebo některé náboženské motivy objevující se v šamanských vizích, při transu, požití LSD anebo jsou zobrazovány v posvátných mandalách buddhismu a hinduismu.  

Jenny vytvořil také zařízené nazývané tonoskop, kterým dokázal přímo vizualizovat účinky lidského hlasu nebo dokonce celých hudebních skladeb na hmotu. Mohl tak pustit například klasickou Mozartovu skladbu a pozorovat vznikající obrazec. Tuto novou oblast výzkumu Jenny pojmenoval kymatika, od řeckého kyma – vlna. Jenny zkoumal účinky různé hudby na zvuk a zjistil, že většina moderní hudby vytváří spíše nehezké nepravidelné struktury, především pro svoji vysokou rychlost, zatímco přirozenější hudba jakou je třeba hudba přírodních národů, měla pozitivnější efekt.  

Všechno na tomto světě vibruje a také na vibraci reaguje. V našem těle je ovlivňována zvukem především voda a ta tvoří 70% našeho těla. Každým posloucháním hudby (nebo vystavováním se jakémukoliv zvuku) tak vlastně měníte vibraci celého svého těla. A tak se skutečně vyplatí poslouchat pro naše tělo přirozené frekvence, jako je například šumění listí, ptačí zpěv nebo tekoucí voda a udržovat tak své tělo zdravé.