Tides from Nebula – zářící mlhovina z Polska

Polsko v našich končinách nemá v některých oblastech zrovna tu nejlepší pověst, nicméně pokud jde o hudbu, a obzvlášť o tu tvrdší, dalo Polsku světu hned dvě velmi populární kapely – Behemoth a Vader. Hudební scéna se ale pochopitelně netočí jenom kolem death a black metalových kapel. Tides from Nebula jsou jednou z těch kapel, které toho ve svých skladbách moc nenamluví, které neobrážejí velké festivaly, ale to jim nijak nebrání, aby dělali svoji hudbu, která stojí za poslech.

Kapela, která se do svého názvu rozhodla vložit část nekonečného vesmíru, vznikla v roce 2008 ve Varšavě, odkud během následujících let vyrazila na několik různých turné po celé Evropě. Čtveřice během prvního roku napsala hudbu pro své první album, které vyšlo o rok později. Aura (2009) okamžitě sklidila nadšené reakce ze strany hudebních kritiků a kapela si mohla užívat i kladné přijetí ze strany fanoušků. Velký podíl na úspěchu polské mlhoviny má zcela jistě i zvolený styl. Instrumentální, plný atmosféry, různých nálad střídajících se během alba. Stejně tak samotné motivy pro jednotlivé skladby. Z prvního alba bychom mohli zmínit například dvojici Higgs Boson a Tragedy of Joseph Merrick.  V prvním případě jde o skladbu na téma Higgsova bosonu, elementární částici, o které si raději přečtěte na některém z přírodovědných serverů. Už ale samotný nápad a představa skladby o něčem tak abstraktním, co je ale zároveň všude kolem nás, znamenité. Pokud se vám zdá jméno Josepha Merricka povědomé, pak jste už asi slyšeli o takzvaném „sloním muži“ – název je chytře vybraný a samotná skladba patří podle mého k tomu nejlepšímu, co kapela natočila.

Album se v roce 2009 stalo jedním z nejlepších debutů roku stejně jako jedním z nejlepších alb roku v domácím Polsku. Kapela začala díky svému úspěchu koncertovat ve velkém a navštěvovat nejrůznější hudební akce, kde se postupně stala miláčky publika. V roce 2010 odehrála kapela napříč Evropou téměř čtyřicet koncertů, aby se pak mohla vrátit do studia a začít pracovat na druhé desce. Earthshine (2011) se drží kvalit prvního alba a ještě trošku přidává. Opět se na albu, stejně jako v jednotlivých skladbách, střídají nejrůznější hudební motivy, o abstrakci není nouze a po přečtení názvu jednotlivých písniček začíná pracovat i fantasie, která se snaží zprostředkovat například hřbitov zamrzlých lodí. Cemetery of Frozen Ships, poslední skladba na albu, opět patří k tomu nejlepšímu, co kapela může nabídnout. Za zmínku pak stojí ještě například úvodní These Days, Glory Days, i když zbytek alba pochopitelně také není vůbec špatný.

Aby kapela ukázala, jak správně zacházet s nově získanou silou a elánem, vyjela na další Evropské turné se svým novým albem. Opět se setkali s nadšeným ohlasem ze všech koutů. V roce 2012 kapela vydala remasterované album Aura a jako bonus stihla i single Hollow Lights, svižný a plný života, stejně jako kapela sama. Odtud už to byl pak pouze krok k dalšímu studiovému albu, na které nechala kapela čekat fanoušky pouhý rok. V roce 2013 spatřilo světlo světa třetí, a zatím poslední, album s názvem Eternal Movement (2013). Je zajímavé sledovat, jak se kapely vyvíjí, experimentují se svým stylem a často hledají sebe sama. V případě Tides from Nebula to asi neplatí, protože kapela si drží svoje kvality už od samého začátku. Hlídá si svoji melodičnost, svoji atmosféru, kterou se v posluchačích snaží navodit. Jednou je to glorifikace, podruhé jakási obrazná vznešenost pocházející od vesmírných mlhovin, do třetice zase zkroušenost – stačí se podívat na název skladby Emptiness of Yours and Mine. Jinou vhodnou ukázkou z alba by pak byla třeba skladba Laughter of Gods, která třetí album otevírá. Trošku rychlejší tempo na začátek, zvláštní zvuk na pozadí, první půlminuta by opravdu mohla znít jako smích z jiných sfér.

Podobně jako v případě Fall of Efrafa se ani tady nejedná o hudbu pro každého. Skladby mají běžně přes pět minut, spíš víc než míň, nezpívá se v nich, vše je pouze o navozování atmosféry prostřednictvím líbivých tónů a melodií. Šest let existence je v případě Tides from Nebula dobrým, nicméně ve srovnání s jinými, zanedbatelným číslem. Pokud čtveřici z polské Varšavy nedojdou nápady, mohla by své fanoušky těšit zajímavou hudbou ještě dlouhé roky. A co vy, přidáte se k nim?