Alestorm – procházka po prkně s pořadovým číslem čtyři

Pětice Alestorm ze Skotského Perthu o sobě mluví jako o „True Scottish Pirate Metal“ kapele, která spojuje nejrůznější metalová odvětví od klasického heavy metalu, přes výpravný power metal až po folk metal. Skotští piráti brázdí hudební moře od roku 2004, tehdy ještě jako Braveheart, i když první velké úspěchy zaznamenaly až s vydáním svého prvního alba Captain Morgan's Revenge v roce 2008 a změna jména právě na Alestorm.

Od té doby průběžně experimentují s různými dalšími metalovými žánry a zatím co některé jejich skladby z nového alba mají nádech čtvrthodinových skladeb od Gamma Ray, většina se nese v čistě humorném duchu plném pirátského popíjení, střízlivění a dobrodružných plaveb. A teď vzhůru na moře, suchozemské krysy.

Album začíná menší fanfárou, po které se naplno ukazuje tvrdší stránka kapely. Walk the Plank zní totiž mimo refrén opravdu jinak, než byste mohli v první chvíli čekat. Zběsilé kytarové vložky, refrén, který má zvuk jako bezpočet jiných písniček, dohromady je to smrtící kombinace. Je to jen jedna z mnoha ukázek toho, že pirátská tématika se dá dělat různě a nemusíte sklouznout ke stereotypu „true metalu“ v podobě Manowar. A to je autor jejich velkým fanouškem. Ke druhé pořadové písničce s názvem Drink vydala kapela i video a oproti úvodní skladbě je to něco naprosto odlišného. Pijte, pijte, pijte, rum, pivo, piráti, holky. Takhle nějak by se dala charakterizovat odlehčená stránka kapely, která naplno ožívá i v samotném videu. Přesně takhle by měla vypadat většina upoutávek. Chytlavá písnička, při které patrně dostanete chuť na pivo.

Podobně šílené, v tom správném slova smyslu, je pak ještě dvojice Quest for Ships a především Wooden Leg, přičemž v druhém případě jde o opravdové mistrovství – koho by napadlo skládat metalovou píseň o tom, že máte dřevěnou nohu. Odpovědí je samozřejmě pirát, který tu odlehčenou část alba uzavírá skladbou Hangover. Kocovina je navíc opravdu na místě, protože samotný kus zní spíš jako popová hitovka s tvrdším refrénem a vokály. Při bližším pohledu pak zjistíte, že nejste daleko od pravdy, a že se jedná o cover verzi Taio Cruze, britského interpreta a rappera. Nebrat se vážně je patrně jedním z hlavních bodů na programu skotských pirátů. A není to vůbec na škodu, protože i šílený cover má něco do sebe.

Zmínit je ale potřeba ještě dvojici 1741 (The Battle of Cartagena) a titulní Sunset on the Golden Age. Pokud se podíváte na délku jednotlivých písniček na albu, pohybuje se jejich stopáž většinou kolem čtyř minut. Tři až čtyři minuty jsou takový normální běžný čas, který kapela praktikovala na všech svých albech. Tu a tam se ale najde i výjimka. Sedm a jedenáct minut. Touhle délkou se můžou chlubit výše zmíněná písničky. Kapela zcela očividně zkouší i onu krásnou formu power metalu, při které vytváříte rozsáhlé hudební opusy, ve kterých máte prostor na hlubší příběh nebo myšlenku. Hlavně Sunset on the Golden Age se poslouchá výborně.

Po stárnoucích německých pirátech Running Wild se na hudebním moři pomalu ale jistě zabydluje skotské plavidlo, které rozhodně nepostrádá vítr v plachtách. Naopak díky nebojácnému přístupu, zásobě piva a rumu, zkouší nové a nové hudební prvky ve svých skladbách, a litovat toho nemusí ani oni, ani posluchači. Pokud si kapela udrží svoje kvality, nebude se bát psát delší skladby, které jim rozhodně svědčí, pak můžeme na jejich koncerty chodit ještě za deset, dvacet let, protože pirátská tématika nikdy neomrzí.

Hodnocení: 85%

Alestorm – Hangover (Taio Cruz cover)

Running Wild – Tortuga Bay