Apotheon - na návštěvě v antickém Řecku

V posledních dnech se po internetu objevují další a další recenze antického Apotheonu, duchovního nástupce prastaré hry Gods, ve které hrdina navštěvuje starověké Řecko a setkává se s jeho bohy. Když pomineme často kritizovanou herní stránku věci, nabízí tato videohra od společnost Alien Trap dva nezpochybnitelné trumfy – v prvním případě je to grafické zpracování, které bere dech a nabízí netradiční herní zážitek v překrásných kulisách. Jak už je patrné, druhou výjimečnou stránkou je pak hudební doprovod.

Hrdinou zajímavě pojaté hry je řecký válečník Nikandreos, jehož úkolem je obrazně řečeno vyprášit bohům kožich a přimět je, aby si zase začali hledět strádajících lidí v Řecku. Jak se ale velice rychle ukáže, bohové moc hovorní nejsou a někteří, jako třeba bohyně lovu Artemis, se prostě jen strašlivě nudí. Než se k ní ale dostanete, musíte projít jednou z mnoha krásně stylizovaných lokací na Olympu. A jak už bývá zvykem, všechny lokace, souboje a podobné příležitosti, si zasluhují řádný hudební doprovod. Samotná procházka Artemidiným lesem je podmalována příjemnou akustickou hudbou s perkusemi a tu a tam i dalšími hudební prvky, které navazují atmosféru plnou divoké zvěře, satyrů a nymf. Daleko akčnější je třeba skladba Deer věnovaná souboji s bohyní lovu, která ale také spoléhá především na tempo udávající bubny doprovázené některým ze strunných nástrojů.

Na hře je velice patrná dobrá znalost řeckých hudebních motivů dobře známých i z jiných her s touto tématikou. O autentičnost se totiž postaral řecký skladatel pocházející z Atén – Marios Aristopoulos. Student hudby na jedné z londýnských univerzit není žádným nováčkem ani ve světě videoher, ani ve skládání hudby. Asi největší část jeho dosavadní práce je úzce spjata s divadelní hudbou, ale podílel se i na různých videohrách a modifikacích pro ně, například Star Wars: Empire at War, Dragon Age: Origins nebo další. Na svém kontě má také několik filmových soundtracků, spolupráci s televizí nebo koncertní vystoupení. Všestranně založený skladatel pak sám hraje na kytaru.

Právě kytara je jedním ze základních pilířů úspěchu zdařilého soundtracku pro Apotheon. Pochopitelně nesmí chybět tradičnější epické prvky a hudební témata, kterých se většinou dosahuje za pomoci orchestru případně zpěvu, přesněji v tomto případě chorálů. Například ve skladbě The Oracle si můžeme dopřát výborný vokál přesně dokreslující atmosféru starověkého Řecka na pokraji zničení. Motivy chaosu se objevují napříč soundtrackem velice často, podobně jako jejich opak navozující klid a mír. V neposlední řadě najdeme i odlehčení krátké skladby jako například Dance of Dionysus, ale také mocné skladby plné božího hněvu – konkrétně hned úvodní King of the Gods. Na své si tak přijdou i nároční posluchači.

Alfou a omegou celé hry zůstává grafická a hudební stránka, která si s občas chatrnou hratelností příliš nezadá. Ale už jen díky zdařilému soundtracku mám možnost vyzkoušet si zase něco nového.