Arakain a Dymytry ve Zlíně: „Bok po boku budeme hrát...“

Po velkém úspěchu jarní části společného turné Arakainu a Dymytry se kapely rozhodly pokračovat v tomto turné ještě i na podzim. Metalový maratón hostilo 16. 11. zlínské Masters of Rock Café.

Pár minut po osmé napochodovaly na pódium první tajemné postavy...a mnohým došlo až teď, že ten dredatý týpek, co předtím tak nenápadně seděl za stolem u drinku, je ve skutečnosti zpěvák předkapely Absolut Deafers z Ostravy, Jan Jašek. Po úvodní písni, která byla nějakou nesourodou směsicí pojmů jako Bůh, ďábel, Kain, Ábel, zařadili Absolut Deafers anglickou píseň My War a celkový dojem značně vylepšili. Čeština převažovala, to nebylo nijak na škodu, Absolut Deafers hráli solidní metal, u publika měli úspěch a nedostavil se častý nežádoucí efekt, který doprovází předkapely – „no jo, ale my chceme xy, kvůli těm jsme přišli“. Honza Jašek charisma má a s lidmi to umí, takhle nějak si člověk představuje toho Mefista...slečny v publiku, pozor na něj:-)

Po krátké nutné přestavbě pódia naskákali na scénu energičtí Dymytry. Už při úvodní stejnojmenné písni „Dymytry“, která je vlastně příběhem jejich muzikantského života, se potvrdila slova textu – „prší, fouká nebo slunce svítí, už se zase plní sál, to je pohled, kterej nadevše mám rád...“ Fanouškovská základna nazývaná Dymytry rodina své oblíbence rozhodně nenechala ve štychu a dostavila se v hojném počtu. Setlist byl celkem vyrovnaně složený především z nejnovějších dvou alb Dymytry, Neonarcis a Homodlak – Jsem nadšenej, Lunapark, Síť pro sociály, Ocelová parta (vše Neonarcis), Homodlak, Baskerville, Zase mi lhali či pocta všem hasičům a veřejné poděkování ústy frontmana Jana „Prothea“ Macků z pódia – Plameňáci (vše Homodlak), došlo i na starší pecky s melodickými refrény jako Dejte mi pít a D. O. S. T., jediným mínusem setlistu sestaveného fanoušky byla nejspíš absence nové „skorobalady“ Občas pocit mám. Došlo i na coververzi Arakainu – Kolonie termitů, kde Dymytry rozhodně ostudu neudělali. Při písni Ztracená generace vlítl za nimi na pódium zpěvák Arakainu Honza Toužimský, zjevně od první chvíle ve výborné náladě, a show najednou dostala ještě silnější náboj. Dymytry se loučili další starší peckou Benzín, při které fanoušci „splnili přání“ frontmanovi Protheovi – chtěl je totiž slyšet pořádně zpívat.

Po nástupu Arakainu s písní Adrenalin rozhodně nebyla pravda, že „zbyl tady poslední z řady, vrak doby, pomník obžaloby“, jak se zpívá v textu jiné písně, Adrian – fanoušků Arakainu zde bylo víc než dost a dávali o sobě náležitě vědět. „Hlas lidu“ určil do setlistu slušnou nálož oblíbených skladeb – Amadeus, Gilotina, Paganini, Černý koně, Ďábelská hra či zmíněný Adrian, silné baladické písně jako Karavana slibů, Zase spíš v noci sama, Marilyn (a obrovský pěvecký sbor fanoušků), symbolicky vyzníval v předvečer výročí 17. listopadu 1989 text písně Princess. Dymytry si navíc při vystoupení Arakainu připravili takový nevinný žertíček – totiž prošli se po pódiu jen ve spodním prádle a v ručníkách. Mírně konsternovaný Honza Toužimský nabádal publikum, aby „zapomnělo na ty naháče“, ale to v ten moment dost dobře nešlo a ještě po chvíli na to oba Honzové, Toužimský i Macků, dělali narážky v textu písně Strom života, kde Protheus oplatil Arakainu předchozí hostování jejich zpěváka – místo „kořeny tu jsou“ zaznělo z pódia „naháči tu jsou“:-) I Arakain si „vypůjčili“ jednu píseň od svých kolegů, a to Z médií.

Společná část koncertu začala avizovaným bubenickým soubojem, který svedl na jedno pódium mistry (v abecedním pořadí) Lukáše Doksanského z Arakainu a Miloše Meiera z Dymytry. Zatímco pohled na bubnujícího Meiera v masce a s dlouhými vlajícími vlasy je vskutku i vizuální atrakce, Doksanský – přestože si v jednu chvíli dal přes obličej ručník a bubnoval hlava nehlava – se jeví spíše jako klidná síla: přišel, zahrál...chtělo by se napsat zvítězil, ale v jejich případě je to nejspíš nerozsouditelné. Při jejich společném drum solu se člověk vlastně ani nechová jako na rockovém koncertě...jen stojí a zírá, protože nic jiného není snad ani možné. Postupně si i další členové obou kapel přidávali na pódium kotle...a nakonec bubnovali skoro všichni, i basák Arakainu Zdeněk Kub na láhev. První společná skladba Bouřlivá krev svými slovy „tahle rozjetá párty nekončí“ avizovala, že tady se ještě hodnou chvíli bude pokračovat. Následovala neobyčejně zdařilá rocková coververze Set Fire To The Rain od Adele, do češtiny přetextovaná Protheem jako Žít svůj sen...a pak už symbol nejen jarní části turné, píseň Jedna krev...zase byli „syn s otcem ve zbroji“ – v osobách kytaristy Arakainu a kytaristy Dymytry stanuli na tomto turné vedle sebe na pódiu otec a syn Urbanové...

Nápad spojit Arakain a Dymytry v jedno turné se ukázal být více než skvělý a budeme jen doufat, že tyto dvě party zase někdy nějakou hudební spolupráci vymyslí. Útěchou všem, kdo tam nebyli, budiž fakt, že během tohoto turné natočili Arakain a Dymytry v Pardubicích a v Hronově DVD. Nic se ovšem nevyrovná zážitku naživo, přestože je v klubu neskutečné horko a fanoušci jsou po čtyřhodinovém koncertním maratónu zlití potem – ale šťastní a spokojení... A ten pocit, když se neznámý mladík slituje nad vaší výškou a „téměř násilím“ vás přemístí až skoro úplně dopředu, do třetí řady doprostřed...tímto mu patří ještě jednou poděkování.