Basinfirefest 2016: Spáleným Poříčím duněl rock i metal
O víkendu 30.6.-3.7. přilákal festival Basinfirefest do Spáleného Poříčí milovníky tvrdé hudby. Tři stage nabízely především rock a metal, ale také punk či crossover. V sympaticky malém festivalovém areálu bylo opravdu možné potkat všechny, koho člověk potkat chtěl, a tak nebyl problém setkat se po chvíli znovu s kamarády, z jejichž dohledu se festivalový návštěvník na chvíli vzdálil.
Začínalo se již ve čtvrtek „večírkem pro nedočkavé“, který tentokrát pořadatelé povýšili výběrem interpretů na polofestivalový den. Přijeli Schizaru, Slobodná Európa, Welicoruss, Záviš, sympatičtí Steel Engraved se následně dokonce podělili o backstage video.
Od pátku se na Basinfirefestu jelo už od poledních hodin naplno. Úvod pátečního dne patřil punku (SPS, The Fialky, Plexis) střídanému s progresivním metalem ostravských Endless. Pokračovalo se s jihomoravskými Shaark...a pak už přišel čas pro mnohými očekávané We Butter The Bread With Butter. Německo mělo vůbec silné zastoupení, vzhledem ke geografické blízkosti spálenopoříčského festivalu se to ostatně nabízí. Kapela s nejdelším a nejbláznivětším názvem celého line-upu si nejspíš zasloužila o něco lepší čas, každopádně přivezla ostré riffy i elektronické zvuky, jak jsme u nich zvyklí. Ještě ostřeji působili pak následující Rise Of The Northstar z Francie, oproti kterým bylo XIII. století vcelku pohodovou změnou. Při jejich "největším hitu" Elizabeth pojednávajícím o hraběnce Bathoryové pařily i zadní řady, přestože se nejedná zrovna o veselé téma, ale ta melodie k tomu svádí.
Zcela z jiného soudku bylo pak vystoupení Reckless Love. Glam-rocková kapela, která si i u nás utvořila určitou fanouškovskou základnu, to měla k nám z Finska trochu dál, tím spíš si mnozí fans toto vystoupení nenechali ujít, protože šance na samostatný koncert u nás moc velká není. Členové kapely působí svou image "věrohodně americky", jako by "utekli" z Kalifornie 80. let, ale cestou posbírali ledacos z oblečení i soundu dekád následujících.
Následovalo ovšem zase nemálo metalu – scénu obsadily postupně dvě party, které v tento den oficiálně vyhlásily podzimní pokračování společného turné: Arakain a Dymytry. Arakain tradičně nezklamali s hodinovým setem plným poctivé muziky, ve kterém došlo kromě letošní nové tvorby i na písničky, které jsme od nich déle neslyšeli (Zase spíš v noci sama, Prázdnej kout). Dymytry se vytasili s projekcemi, kouřem a plameny, jako jsme mohli vidět na jarním turné, a svým výkonem připomněli, proč jsou v posledních letech tak úspěšní. Na poslední píseň Dej Bůh štěstí přišel na pódium i frontman Arakainu Jan Toužimský a společně pozvali všechny přítomné fanoušky právě na zmíněné podzimní turné.
Ze zdravotních důvodů absentující Walda Gang zastoupili ve vymezeném čase Trautenberk, zřejmě nejbizarnější kapela celého festivalu. Band hrající v německých lidových krojích a využívající příběhu a postav známého krkonošského večerníčku si najde především publikum, které vyhledává v písních humor, někdy i trochu vulgární. Jejich muzika tak není pro každého, přesto byl prostor pod pódiem velice slušně zaplněn. Následující dělený set Modesty&Pride a Booters zahrál zase na trochu jinou, vážnější notu. Obě kapely jsou i přes své nedlouhé fungování již „mazáky“ festivalových i jiných pódií a taktéž absolvovaly společné turné. Poslechnout si je vedle pódia přišli i někteří členové Arakainu a Dymytry, kterým Modesty&Pride opakovaně dělali předkapelu na jejich koncertech. Závěr dne pak patřil divokým Hentai Corporation.
V sobotu se pokračovalo a návštěvníky přivítalo hned zkraje dne velmi pěkné počasí. Energičtí Status Praesents, punkáči Šanov1, Jaksi Taksi, Cocotte Minute, kteří se loučili sprškou kondomů mezi diváky, E!E vzpomínající na závěr koncertu na zesnulého kamaráda a kolegu z kapely Petra "Bakču" Bakalerova.
Určitý kontrast přišel s kapelou Limetal, která přece jen hraje muziku o trochu „vážnější“ než předešlé dvě party, a možná to v tu chvíli nebylo na škodu. Limetal, kteří pod tímto názvem hrají teprve od loňského podzimu, ale vlastně již velmi dlouho (více zde), představili na tomto koncertě mladičkého bubeníka Davida Klementa, odehráli velmi solidní hard'n'heavy set a došlo i na skandování Liii-metal!
Ostravská Salamandra potvrdila pověst již etablované skupiny na naší metalové scéně. Nezapomněla i v písních na svůj moravský (či spíše slezský) původ a pozvala všechny na Masters Of Rock ve Vizovicích (14.-17. 7.), kde vystoupí též.
De Bill Heads byli po těchto dvou setech dalším nemalým kontrastem, ale nechť – od toho je festivalový program, aby byl pestrý. Příznivci "hospodského" rocku si přišli na své, fanoušci „umělecké“ kytarové muziky či death metalu šli na pivo. Narváno bylo pod pódiem ostatně dost. To němečtí thrash/deathmetaloví Dew Scented to tam sypali zcela nekompromisně, i když zrovna jejich set z velké části propršel, to však mnohé diváky neodradilo. Na set Harleje se obloha krátce vyjasnila, pod pódiem bylo opět nesmírně narváno, pravděpodobně však trochu jiným publikem, než na předchozím koncertě – podobným spíše tomu, které před hodinou pařilo na De Bill Heads.
Při Orphaned Land se nebe opět zatáhlo, Izraelci však odehráli set, který jejich příznivce rozhodně nezklamal a počasí jejich fanoušky také nevyhnalo z prostoru před pódiem. Velmi příjemným překvapením byla mladá česká partička Narttu, která přiznala, že je na velkém festivalovém pódiu poprvé, vůbec to však nebylo znát. Narttu oplývají energií a jejich značnou devizou je frontman Honza Tláskal, a to jak svým hlasem, tak komunikací s publikem. To ostatně prokázal i ve chvíli, kdy kapele na konci setu opakovaně vypadl zvuk, na celkovém dojmu to však v tomto případě příliš neubralo.
Po nich to přišli „rozsekat“ němečtí Cripper, jejichž hlavním trumfem je zpěvačka Britta Görtz. Cripper potvrdili svoje kvality, Britta řvala do mikrofonu tak, že by se za to nemusel stydět leckterý mužský zpěvák, a sympatický byl i její projev vůči publiku. Po nich však opět přišlo trochu uklidnění, i když samozřejmě ne zcela – na vedlejší stage nastoupil Miloš Dodo Doležal se svou kapelou. Tento koncert patřil k vrcholům letošního „Basinu“, Dodo předvedl, proč již léta patří k české kytarové špičce, a uspokojil i náročnější posluchače, kterým ani zdaleka nestačí mlátit hlavou o zábrany, popíjet a řvát. Jeho set umístěný do krásného večerního času patřil k těm delším, a to bylo vzhledem ke kvalitě vystoupení jen dobře. Bravo!!! V závěru koncertu Dodo také pozval přítomné na své plánované podzimní turné s programem složeným ze starých písniček.
Po Dodově vystoupení zase něco mnohem ostřejšího. To, že se norští Susperia pojmenovali podle hororového filmu, dávalo již předem tušit, že to nebudou žádná ořezávátka. Svůj black/thrash metal naklopili do diváků opravdu razantně, dokonce trochu přetáhli, zatímco se na vedlejší scéně již chystali pražští Sleazy RoXxX. Tato partička byla dalším velmi příjemným překvapením sobotního dne – čtveřice kluků s americkými přezdívkami předvedla řízný glam/sleaze rock a prostor pod pódiem byl i v půl dvanácté velmi slušně zaplněn. Sleazy RoXxX zaujali i vizuálně – šátky ve vlasech, obří blonďaté číro bubeníka, kérky, kam se podíváš... Těšíme se 30. září do Rock Café na křest nové desky.
Závěr festivalového dne patřil značně rozdílným partám Pipes And Pints a Ador Dorath. Zatímco Pipes And Pints kombinují keltské tóny s punk rockem, Ador Dorath sázejí na spojení ženského vokálu a mužského growlu v psychedelickém metalovém základu.
Na poslední festivalový den jsme bohužel již nemohli být přítomni, ale i tak to byla vydařená akce se spoustou poctivé muziky tvrdšího střihu a s několika příjemnými i méně příjemnými překvapeními. Svou roli sehrálo i počasí, neboť se festivalu několikrát těsně vyhnula pořádná průtrž mračen či bouřka – kdyby neměl tolik štěstí, nejspíš by nemohl být dokončen v této podobě a v této délce. Za necelý rok tedy přivítáme Basinfirefest 2017 a již teď se těšíme, kdo bude moci přijmout pozvání tentokrát.
Nejnovější komentáře
Pro přidání komenáře se musíte nejprve přihlásit nebo registrovat.