Beseda. Festival který u nás nemá obdoby.

Letos již po 26. patřil topolový hajek v Tasově Besedě. Tentokrát poprvné bez přídomku "u Bigbítu". Pravdou je, že od dob, co tam hráli Citron a Láďa Křížek již pominuly. To ovšem na kvalitě tomuto příjemnému festivalu neubralo. Ba právě naopak.

Pátek začal velkolepě. Už proto že ve 14.05 hlásili na Facebooku organizátoři vyprodáno. A šlo to znát i na areálu. Lidí spousta, ačkoli stále v udržitelné míře. Velmi si cením toho, že kapacita festivalu není, i přes enormně vzrůstající zájem, navyšována. Při našem příchodu nás Muchow přivítal slovy "Hello, lucky boy"... Jednak srdcová píseň snad všech, kdo vyrůstali na Samotářích a druhak měl pravdu. Na některé se skutečně lístky nedostaly. Ti šťastnější si tedy vystáli frontu na pivko a skočili do tasovské atmosféry rovnýma nohama. Nápomocen jim byl třeba Astronautalis. Hvězda pátečního večera. Mnozí ho přirovnávali k Eminemovi. Možná. Nicméně celkem se ztrácel na velké stage a možná by mu to více slušelo v klubu. Což paradoxně nemůžu tvrdit o Ventolinovi a jeho disco science. Ač sám, stage A si dokázal dokonale podmanit. A všechny holkys, mládenc i dětis taky. Další lahůdkou byla bez pochyby Nauzea Orchestra. Škoda toho vedra v šapitó a nekonečně dlouhé zvukovky, která bohužel stejně k nějak excelentnímu zvuku nevedla. Příště by jim to slušelo klidně na větší stage. Šapitó je skutečně prostor spíše třeba pro DJ Myslivce, který svým setem dal dobrou noc pátečnímu večeru.

Sobota. Vedro, vysychající Velička. Kafe z tradičního autíčka Tungsram s pěknou slečnou ani snídaňové pivo to sic moc nezachránili, ale den začal hned příjeměnji. To i díky Nic víc. Ale i ti se museli každou písničku převlékat. Skutečně bylo parno. Ale i tak se v šapitu a jeho okolí sešlo dost lidí zvědavých na kultovního Jiřího Charváta. Stand-up co měl myšlenku, smysl, nihilistický náboj a přeci jen bavil jako už dlouho nic. Patrně nejlepší "nehudební" vystoupení letošního ročníku. Nejlepším hudebním byla samozřejmě Cimbálová muzika Petra Mičky, to dá rozum. Odpoledne se táhlo spíše unaveným tempem. Ne snad kvůli kapelám, ale kvůli spalujícímu žáru. I přes to byli třeba High Corporation výborní. Hlas Ashley je zkrátka neskutečně podmanivý. Z předloňského Béčka to letos vytáhli na Áčko a kdo ví, kam dál!

Je-li řeč o "áčku","béčku" či "šapitó", je asi jasné, že se jedná o zažité názvy stageí. Na Besedě je člověk rád, že má "své stereotypy, co ho uklidňjí". Kamenný stánek s rozlévanými panáky, prodej palačinek u uličky z "áčka" na "béčko", stánky s workshopy, známé tváře... Nicméně letos pořadatelé přišli s poměrně velkou spoustou novinek a vychytávek. Asi nejviditelnějším a nejlepším bylo pak dřevěné zpevnění bahnitých cest a okolí umyvadel a ve stejném stylu pojatá lehátka v kopci u hlavního vstupu od ellement architects. Ostatně nechyběla ani komentovaná diskuze s architekty nebo architektonický workshop. Oceňuji, že Beseda není jen o tom se "vypít do němoty u kapel," ale její program je velmi pestrý.

Rok od roku se též dramaturgie snaží přitáhnout zajímavá a u nás ne často vídaná jména. A mají celkem úspěch. Zdovolením bych citovala Pavla Uretšlégra, programového ředitele Besedy: "Dělat festival někde na konci republiky je samo o sobě trochu na palici. Ale mít na moravském venkově headlinera, v jehož názvu je Jesus, je už skoro za hranicí zdravého rozumu." To je možná pravdou. Stejně jako to, že Zola Jesus byla nezapomenutelná a sobotní večer odpálila natolik, že se organizátoři nebáli přitvrzení line-upu. Nejprve rapovými Modrými horami a následně kultovními Lvmen. Skoro to vypadá, že se stali kapelou, na kterou byly nejrozdílnější názory. Jedni byli unešení z jejich tvrdých kytar, temné atmosféry a šílených projekcí, na jiné už to bylo zkrátka "moc". Osobně zastávám názor, že šlo jednoznačně o vrchol sobotního večera. Pak třeba holandské "víly" Blue crime nebo rock'n'rolloví Vees a dlouhý DJ set na rozloučenou na Céčku. Ten přešel plynule do rána a prodeje česnečky a vývaru. A byl konec. Poslední čau kámošům, zamávat statným topolům, poděkovat organizátorům za skvělý víkend a játrům zá trpělivost a zas příští rok!

 

Foto by Jíťa.