Blind Guardian - Beyond the Red Mirror: návrat z říše za Zrcadlem

Německé kapely z osmdesátých let se dnes už řadí mezi světovou metalovou klasiku a mnoho z nich také mezi průkopníky žánru plného draků, magie a vzdálených čarovných zemí, tedy power metalu. Není tomu jinak ani v případě Blind Guardian, kapely z německého Krefeldu, která se po pěti letech hrobového ticha rozhodla vyrukovat s novým, v pořadí už desátým, studiovým albem, které zatím sbírá uznání napříč metalovou komunitou. Jak si tedy noví Blind Guardian stojí?

Album nesoucí název Beyond the Red Mirror otevírá úvodní The Ninth Wave, která jasně ukazuje, že němečtí metaloví klasici se budou držet dobře vyjetých kolejí, ze kterých ani na moment nehodlají odbočit. Po pětiletém půstu to může být pro některé přesně to, co očekávali, pro jiné velké zklamání. Metalové tóny se mísí s těmi orchestrálními, jejichž zvuk je už pro Blind Guardian prakticky charakteristický. Na místo tvrdých a chytlavých riffů, tak kapela nabízí spíš zpěvavý melodický zpěvavý chór s pokusem o epický dojem, který je ale přebíjen výbornými kytarovými party. Ono střídání nástrojů a různých hudebních postupů je vůbec velice charakteristické nejen pro úvodní skladbu, ale také pro celý zbytek alba.

Samotný hudební opus, jak by se dala desátá studiová nahrávka nazvat vzhledem ke své kompozici. Je složená z osmi, respektive devíti, částí a její celková délka o deset minut přesahuje hodinou stopáž. Celkové vyznění alba je opravdu spíše výpravné, představující jakýsi zvláštní příběh, který se ale při poslechu jen stěží hledá. Kapela ve své hudbě, o kterou se postaral kytarista André Olbrich spolu se zpěvákem Hansi Kürschem, totiž skáče z jednoho místa na druhé. Tu se věnuje orchestrům dokreslujícím power metalovou tématiku, jinde zase spoléhá na precizní metalovou práci. Tomu všemu vévodí charastický Kürschův zpěv, který zní místy až příliš stejně a nezáživně a například v singlu, a druhá skladbě na albu, Twilight of the Gods působí vyloženě nezajímavě.

Co je naopak zajímavé, je vlastně celá druhá polovina alba. Ještě kolem páté (Ashes of Eternity) a šesté (Distant Memories) skladby to stále není ono a celkový dojem z alba je asi jako po poslechu německého metalového velkoprojektu Avantasia, známého jako metalová opera. Když ale nastupuje skladba s číslem sedm nazvaná The Holy Grail, dá se opravdu o objevu Grálu mluvit. Kapela alespoň částečně ukládá orchestry stranou a věnuje se z velké části výbornému metalovému projevu, který je pro německé kapely tak charakteristický. Tvrdší hudba držící se svůj epický nádech tajemna výborně šlape, kytarová sóla dostávají zasloužený prostor a podobně se nese celá druhá polovina, především pak The Throne, ale také pomalejší Sacred Mind.

Album končí stejně, jako začalo, devět minut a osmadvacet sekund dlouhou skladbou nazvanou Grand Parade, která ve svém refrénu až nebezpečně opět připomíná Avantasii a její Farewell. Hodnotit nové album Blind Guardian se ukazuje jako nesmířeně ošemetná záležitost. V rámci kapely samotné se jedná o další výborné album, kterému se není potřeba cokoliv vytknout, a je možné dát mu vysoké hodnocení kolem devadesáti procent. Při opakovaném poslechu se ale značně projevují nedostatky především po hudební stránce, která po pětileté pauze nepřináší nic nového. Album zní jako všechny ostatní a chybí mu jiskra a nápad. Z devítky by se tak rázem mohla stát klidně i šestka. Blind Guardian prostě dělají svoji práci dobře, ale to je občas málo, obzvlášť pokud ji děláte stejně už dvacet let. Jako ideální se tedy jeví průměr obou variant doprovázený neobvyklou možností přehrát si celé album zdarma na Youtube, přesněji na kanálu Nuclear Blast Records.

Hodnocení: 75 %