Bloodbound - Stormborn: inspirováno Game of Thrones

Inspirace Tolkienovou Středozemí se stala pro mnoho kapel velice populární, ale v posledních letech je na světě ještě další fenomén – Hra o trůny. Pokud tedy umíte alespoň trochu anglicky a není vám Westeros cizí, tak už vám musí být jasné, kam nás švédská power metalová parta v čele s Patrickem Johanssonem bere na předvánoční výlet se svým albem nazvaným Stormborn. Nasedněte na svého oblíbeného draka, dejte sbohem svým blízkým, vyrážíme směr.

S Bloodbound je to těžké. Tito duchovní následovníci svých krajanů Hammerfall se velice dobře zapsali svým prvním albem Nosferatu (2005), získali na popularitě, a od té doby vydali dalších pět alb, o kterých lze sice říct, že se drží původního zvuku, ale i tak si kapela bere střípky z různých jiných kapel a nejvíc by jí prospěl opravdu výjimečný vokalista. Nicméně letos se rozhodla přihodit další várku fantasy do motivů svého nového alba a pomalu se připravovat na příští rok, kdy slavnostně vystoupí na tuzemských Masters of Rock, kde budou zároveň svůj koncert i natáčet. Fanoušci by tedy jistě měli zbystřit.

Když se zaposloucháte do téměř minutového intra Bloodtale, dočkáte se tradičných chórů a hrozivého vyprávění doprovázejících bezpočet podobných skladeb. Po intru ale nastupuje svižná otvírací skladba Satanic Panic. Autoři mají plus za chytrý název a také výborné tempo. Zároveň se jedná asi o nejtvrdší kus na celém albu, jehož riffy nepříliš vzdáleně připomínají tvorbu Judas Priest a ve sloce se podobně snaží působit i vokály. Iron Throne, onen pověstný Železný trůn ze Západozemí, pak obsadil na desce třetí místo a drží si nasazené tempo a už naplno ukazuje power metalovou stránku s klávesami na pozadí, která je přece jen alfou a omegou kapely. Po třech a půl minutách a docela zdařilém kytarovém sólu je ale čas posunout se dál.

Nightmares from the Grave s pořadovým číslem čtyři pak působí jako směs předchozích dvou skladeb. Trochu přidává na tvrdosti oproti Iron Throne, ale od prerefrénu pak připomíná třeba Alestorm nebo podobné kapely, které spoléhají na melodičtější refrén. Jakmile naskočí sloka, opět se trošku přitvrzuje. Po této odbočce se pak dostáváme k titulní skladbě celého alba – Stormborn. Úvodní půl minutka snad utekla Sabatonům z lopaty, tanky vyměnila za Daenerys, a usadila se u kolegů z Bloodbound. Celá skladba pak hodně připomíná například Warriors of the World od Manowar. Pomalejší tempo oproti zbytku alba, úderné bicí a příběh Matky draků.

We Raise the Dead pak pro změnu opět přitvrzuje oproti tradiční fantasy power metalové tématice, nicméně je to opět trošku zkaleno refrénem. Potenciál pro tvrdší skladby jako mají například němečtí Gamma Ray tady ale opravdu je. Made of Steel je jen tradiční skladbou glorifikující metalový žánr, opět po vzoru Manowar. Zbylá čtveřice skladeb pak pokračuje v prohazování tvrdších s více melodickými skladbami, When the Kingdom Will Fall  opět trošku zvolní tempo, ale je to jen chvilkové vypnutí, protože závěrečná dvojice nechce posluchače uspat, naopak se s ním loučí ve velkém stylu. When All Lights Fail je velice příjemným zakončením celého alba.

Na první pohled by se mohlo zdát, že s albem jsem nespokojený, protože švédská šestice vlastně jen kopíruje nejrůznější interprety. Opak je pravdou. Stormborn je velice umě poskládaná mozaika žánrů a stylů, které jsou ale neméně šikovně zamaskované tak, aby působily jako celek a neodváděly posluchače někam jinam. Po prvním poslechu jsem této roztodivné mozaice příliš nevěřil, ale na druhý a třetí poslech už jsem jí začínal přicházet na chuť. Stormborn je řemeslně dobře zvládnutým albem, které bohužel postrádá tu jednu skladbu, která případně utáhne celé album sama. Ale to už je detail.

Hodnocení: 80 %