Convent Guilt - Guns for Hire: nová vlna australského heavy metalu

Nadčasový pojem heavy metal s sebou nese jeden veliký problém. V prvé řadě se jedná o ten nejklasičtější možný žánr z metalové rodiny, průkopníka tvrdých riffů dvojice kytar a úderných bicí. Zároveň se ale často používá slovo heavy metal k obecnému pojmenování metalu, což může být dost matoucí. Ale zůstaňme u první varianty. Heavy metal jako takový pochází z Anglie a v posledních letech je spíše na ústupu před všemi dalšími větvemi metalového stromu. Australská začínající kapela Convent Guilt se ale rozhodla právě pro tento pražánr metalu. Má po desítkách let šanci?

Australští Convent Guilt vznikli v roce 2011 v Sydney, odkud se rozhodli prorazit do světa, přičemž za svou alfu a omegu prohlásili heavy metal. Podobně jako další žánry, má i tento prapůvodní několik specifik, tradičních postupů a oblíbených námětů pro texty. Snažit se být tradiční heavy metalovou kapelou proto považuji za velice náročné. Překvapující je, že Convent Guilt to zvládá na výbornou. Ještě před samotným albem vydala kapela čtyři samostatné skladby v rámci svého prvního dema z roku 2012. Už od prvních tónů titulní skladby Convent Guilt je cítit něco, co by se dalo označit za novo vlnu australského heavy metalu. Kapela asi nejvíc pomáhá, že nevymýšlí složité postupy, nezkouší se inovovat někde, kde není co inovovat, a na místo toho jen hraje.

Skladby připomínající Judas Priest, v případě No Dawn in Lucifer’s Light zase Black Sabbath, dávají rozmazleným metalových posluchačům ochutnat dávno zapomenutou klasiku, kterou metal začínal. Výborně provedené jsou také samotné texty, které si vystačí se základními heavy metalovými motivy, jako je právě ďábel, plavby, ztracené duše a v případě Convent Guilt i násilí, které nedílnou součástí jejich textů. Bylo tak otázkou, jestli si kapela dokáže udržet vysoký standard i na samotné album. Hned první skladba na albu s kouzelným názvem Angels in Black Leather nastavuje laťku vysoko. Plíživé intro přecházející ve výborný svižný metal, kterému lze vytknout snad jen možná trochu zvláštní vokály, ale po čase si posluchač zvykne.

Basák Iron Belshaw má svůj styl zpěvu, svůj hlasový font, a k některým skladbám by snad ani jiný hlas nepasoval. O kytarové party se stará dvojice Dario Lastro a Matty, kteří výborně sekundují jeden druhému tak, jak bývá u heavy metalu zvykem. Divoká sóla střídají ta melodická a čas napříč albem ubíhá nepříjemně rychle. Don’t Close Your Eyes svým intrem dává jasně vzpomenout na sedmdesátá a osmdesátá léta, stejně jako je ze skladby trochu cítit jiná australská kapela AC/DC. Výborný zvuk má třeba i šestá skladba Desert Brat a zastavit se můžeme ještě také u titulní skladby Guns for Hire. Námořní tématika už sice má svoje hlavní představitele, ale trošku jiné pojetí než to pirátské není vůbec na škodu. Výborně se tu prezentuje také baskytara, jejíž zvuk krásně doprovází základní riffy. O čem by kapela mohla v budoucnu uvažovat, jsou rozhodně delší skladby, pro které má jasné vlohy, které stihla ukázat napříč dosud vydanými skladbami.

Convent Guilt je ještě pořád mladá kapela a je možné, že za pár let se tiše rozpadne, aniž by si toho někdo všimnul, ale dá se tomu zabránit několika způsoby. Bude se o této kvalitní muzice mluvit, bude se šířit a v neposlední řadě kapelu určitě potěší i každá koupě, ke kterým běžně nenabádám. Tito nadějní metaloví umělci si ale podporu zaslouží, protože to, co dělají, je zatraceně dobré. Starý poctivý heavy metal se totiž ze světa trochu vytrácí a to by rozhodně neměl.

Hodnocení: 85 %

Technická poznámka na závěr. Podle některých zdrojů vyšlo album už na konci loňského roku. Nicméně pro výběr alb vycházím ze serveru Loudwire.com, kde je album psané na tento týden (13. 1. 2015).