Druhý den na Colours of Ostrava byl plný hvězd i bez Ellie Goulding

Čtvrtek měl být na festivalu Colours of Ostrava snad tím nejsilnějším dnem a sliboval skutečně nabitý program. Bohužel se však natěšení diváci dozvěděli smutnou zprávy, že hlavní hvězda čtvrtečního dne Ellie Goulding kvůli nemoci nevystoupí. Lékaři jí totiž nedoporučili dlouhý let do Ostravy. 

Nemoc si člověk nevybírá a i když si spousta přítomných koupila vstupenky hlavně kvůli Ellie, dokázali její důvod nepřítomnosti pochopit. Dá se totiž předpokládat, že se jméno Ellie Goulding objeví v line-upu příštího ročníku. 

Prvním velkým tahákem druhého dne festivalu byl koncert Ewy Farne. Protože jsme ji viděli nedávno na Naplno Festu v Olomouci, nechali jsme si koncert ujít. Oproti hezkému outfitu právě z Olomouce nás po zhlédnutí fotek jako první napadlo, že kostým Ewě zapůjčily ostravské Technické služby. Když jsme na festival dorazili, na Orlen Drive stage to rozjížděla kapela Al-Qasar s punkrockovými arabskými rytmy. My jsme se však přesunuli na koncert Prago Union na Liberty stage, kde přímo zářil legendární rapper Kato, který byl dříve za našich mladých let známý jako Deph z Chaozzu. 

Velkou událostí byl v podvečerních hodinách koncert irského zpěváka Nialla Horana, známého především ze slavné chlapecké kapely One Direction. Ten předvedl velice pozitivně naladěnou show. Působil moc mile, ve skutečnosti jsme očekávali mladého machýrka, ale na pódium přišel zralý dospělý muž s příjemným vystupováním a pokorou k jeho fanouškům. Niall totiž několikrát podotkl, že takový dav v odpoledních hodinách opravdu nečekal a každého přítomného fanouška pod pódiem si velice vážil. Jednalo se především o teenagery, kterým rozhodně jejich idol předal neskutečné množství energie. Několikrát jsme se zamysleli, že je vlastně moc dobře, když teenageři poslouchají tento druh hudby, kdy jim umělec na pódiu předává moře lásky a dobré nálady. A i když někteří na koncert čekali hodiny předem a přivítali umělce hodně bouřlivě, jejich rodiče mohou být klidní, že jejich potomci poslouchají, na rozdíl od některých vulgárních textů rapperů, nadmíru pozitivní hudbu. 17. března příštího roku vystoupí Niall v pražské Sportovní hale Fortuna a jako správný Ir nezapomněl dodat, že datum připadá právě na den svatého Patricka, který je v jeho rodném Irsku tím největším svátkem.  

Kolem 19. hodiny jsme se přesunuli na Liberty stage, kde koncertovali Son Rompe Pera. Jednalo se o skvělé Mexičany, kteří to rozjeli ve velkém stylu a koncert nás nadchnul. I jejich vystoupení potvrdilo, že na druhé největší stage nepůjde až tak o mainstream, jak všichni předjímali. Son Rompe Pera se poslední dobou objevují na těch největších světových festivalech a jejich hudba je přímo skvostná, veselá a člověk má hned lepší náladu. Ta nás nepřešla ani na Orlen Drive stage během fantastického vystoupení americké kapely Gangstagrass, která ve své báječné hudbě kombinuje prvky hip hopu s bluegrass a country hudbou. Skutečně neobvyklá kombinace a o to větší překvapení. Jejich hudba se poslouchala naprosto skvěle a šlo tak o jedno z nejsilnějších vystoupení celého festivalu. 

Svou sílu hlasu a osobnosti převedl na hlavní stage také Jacob Collier, který působil na pódiu jako tajfun. Každou chvíli se totiž objevil na jiném místě, střídal několik hudebních nástrojů během svých písní a bylo ho zkrátka všude plno. Jeho řádění však bylo v dokonalé nesymbioze s jeho hudbou, která byla převážně pomalejší a klidnější. O to větší kontrast však během své show předvedl. Mimo tvůrčí písně Jacoba Colliera jsme mohli slyšet i známé covery Elvise Presleyho nebo legendárních Queen. K tomu svými vokály pomáhali Jacobovi přítomní diváci, které dokáže mladý zpěvák zázračně sladit, aby hlasy jednotlivých částí publika do sebe dokonale zapadaly. Byla to velice netradiční show, ale do line-upu Colours fantasticky zapadla. Několikrát jsme si sice pokládali otázku, jestli by se Jacob nehodil spíše do prostředí Gongu, ale zájem o jeho koncert byl opravdu velký a zpěvák si hlavní pódium nesmírně užíval. Se vším vkusem a noblesou tak mohl po pódiu přeletět od svého piana k divákům, aby je správně vyhecoval. A nutno dodat, že se opravdu naběhal, protože během jednoho songu tuto rychlou teleportaci stihl hned několikrát.  

Ačkoliv si mohl kdokoliv myslet, že Chinaski jsou chabou náhradou za světovou hvězdu Ellie Goulding, kluci dokázali, jaká je v české hudbě síla. Prostor před Liberty stage byl zaplněn jako nikdy předtím a všichni si společně užívali hity jako Potkal jsem tě po letech, Venku je na nule, Dobrák od kosti, 1. signální nebo Punčocháče. V tu chvíli snad nebylo člověka, který by texty slavných písní neznal. Až možná na několik zahraničních návštěvníků, kteří se rozhodně museli divit, co česká kapela s davem dokáže. Bylo krásné pozorovat, jak si texty známých hitovek pobrukují nejen přítomní novináři a fotografové, ale i členové ochranky. Byla to skutečně jedna velká party a jediná škoda byl fakt, že kapela nebyla přesunuta na hlavní stage České spořitelny. Málokdo to očekával, ale Liberty stage byla kapele Chinaski prostě malá. Nakonec i ten, kdo neočekával, že by Chinaski mohli být adekvátní náhradou za světovou hvězdu Ellie Goulding, se divil a odcházel s nadšením. 

 
My jsme show Chinaski na chvíli opustili a na chvíli se zašli podívat na vystoupení Holy Moly & The Crackers, které bylo směsicí hudebních stylů a jako tradičně jsme se utvrdili, že na Orlen Drive stage se dějí velké hudební zázraky. Zde se opět potvrdila velkorysost nejen projektu Colours bez bariér, ale celkově přístupu celého festivalu i k umělcům se zdravotním postižením. Zpěvačka Moly je totiž od svých jednadvaceti let upoutána na invalidní vozíček a nedá bez něj ani ránu. Pořadatelé pro ni připravili speciální rampu a další příznivé podmínky, aby si mohla svoji show užít naplno. Protože kvůli nemoci hlavní hvězdy Ellie Goulding došlo k pár přesunům, hlavní stage patřila ve finále večera elektronickému mágovi z Francie, který je známý jako Kavinsky. Jeho hudební styl připomíná elektropopové soundtracky filmů z 80. let. Jsme toho názoru, že by hlavnímu pódiu měla dominovat především hudba se zpívanými písněmi a DJs patří na vedlejší pódia. Náš názor ale nesdílely tisíce diváků, kteří z posledního vystoupení druhého dne Colours odcházeli nadšení a jako jedno z nejlepších vystoupení označovali právě DJ show Kavinskeho. 

Projekt Colours bez bariér poskytl komfort 
Ve čtvrtek jsme se také konečně potkali s našimi přáteli ze Spolku Trend vozíčkářů Olomouc, kteří si nemohli vynachválit komfort a péči všech pořadatelů projektu Colours bez bariér. Někteří z našich přátel vozíčkářů využili tribuny, ze kterých měli báječný výhled na dvě hlavní stage. Převažovaly ale koncerty, během kterých se vrhli střemhlav do davu a užili si show nablízko hlavním hvězdám. 

Text: Milan Papežík, Petr Bernatík
Foto: Milan Papežík