Fall of Efrafa – na cestě do králičí kolonie

Napadlo by vás někdy založit si hudební projekt s jasným cílem natočit tři alba a rozejít se? Mě asi ne. Pětičlenná britská kapela hrající atmospheric post hardcore si tento cíl vytyčila a v letech 2005 – 2009 natočila a vydala takzvanou Warren of Snares trilogii a tím tato kapela zanikla. Co přesně ale pěti Britů vedlo k založení kapely a natočení tří originálních alb, a kde pro ně brali inspiraci? U králíků.

Zdrojem inspirace a hlavím motivem celé trilogie je román anglického spisovatele Richarda Adamse s názvem Watership Down z roku 1972. Dobrodružný román vypráví o králičí kolonie, jejíž obyvatelé mají vlastní kultury, jazyk, básně i mytologii. Efrafa je totiž podle knížky právě ona kolonie, které vládne diktátor, využívá svou tajnou policii nazvanou Owsla, a nakonec dochází k hromadnému útěku z kolonie s nadějí na nalezení nového domova. Takto by se dala zhruba shrnout kniha, ze které kapela do značné míry čerpá.

Jak je z popisu vidět, už jen samotný námět knihy má skrytý politický podtext, a stejně takový podtext má i samotná tvorba britské kapely. Prostřednictvím textů, hudby a námětů členové kapely odrážejí své politické a společenské názory, jako například svou silnou podporu ateismu. Opovrhování náboženstvím, narážky na klimatické změny na planetě. Buď při pozorném poslechu, nebo po vyhledání textů, zjistíte, jakou hloubku kapela svému výtvoru dává.

„We prayed for pity, but received none. We gasped for breath, but no breath came.“

První album s názvem Owsla vyšlo v roce 2006. Už od samého začátku kapela nabízí neuvěřitelný hudební zážitek, který se prolíná celým albem. Jak už to v případě prvních alb bývá, odlišují se velice často od těch následujících a není to výjimka ani v případě Fall of Efrafa. Jednak je nejkratší a také má ve srovnání s ostatními alby lehce odlišný zvuk.

Druhé album nazvané Elil (2007), což je v králičí řeči nepřítel, naplno ukazuje potenciál, který už zaniklá kapela měla. Na první pohled se může zdát, že pouhé tři skladby jsou na album málo, ale při bližším pohledu posluchač zjistí, že každá se pohybuje těsně kolem dvaceti minutové stopáže a každá ze tří skladeb je napěchovaná bezpočtem hudebních motivů, které při poslechu navazují tu správnou atmosféru. Otextování poslední For El-Ahraihrah To Cry je pak téměř dokonalé a navíc je základní text skladby proložený něčím, co by se dalo nazvat filosofickými úvahami – třeba o výjimečnosti člověka jako takového. Jedinec by měl být rád za to, že se vůbec měl možnost narodit. I takové myšlenky nám chce kapela předat. Poslední album Inlé (2009), neboli Smrt, je pak pochmurným uzavřením epické hudební trilogie. Paradoxně příběh začíná právě na konci tohoto alba, kdy nacházíme společnost na pokraji zničení. Místy až smutné, pro někoho přímo depresivní, v každém případě neuvěřitelně atmosférické.

Ať už si najdete v hudbě, kterou Fall of Efrafa nabízí, cokoliv svého, je to nezaměnitelná hudební zkušenost i přes to, že podobně hudebně zaměřených kapel existuje na Myspace a podobných serverech dost a dost. Možná snad koncept králičího říše převzatý z knihy, možná dlouhé skladby plné emocí a myšlenek, možná visuální styl, kterým kapela doplnila svou hudbu. Možná je to jen vlastní vnitřní pocit. Fall of Efrafa je hudebním skvostem a byť se její členové rozešli k dalším projektům, už to nebude nikdy stejné.

Na úplný závěr stojí za zmínku výtvarný projekt zpěváka Alexe CF, který můžete najít mimo jiné i na Facebooku – The art of Alex CF.