Hammerfall – (r)Evolution: Hector zachraňuje dobré jméno kapely

Pokud bych měl vybrat kapelu, která je vlastně všem dobře známá, ale nikdy se jí nepodařilo vymanit se z prokletí průměrnosti, bude to švédská metalová sestava Hammerfall, která se asi nejvíc proslavila svým singlem Hearts on Fire z roku 2002. Ani do onoho roku ale kapela nehrála nijak špatně. Dělali svoji práci dobře, vytvořili si postavu, která měla kapelu provázet, a na tomhle základu chtěla kapela dál stavět.

Paladin Hector se začal objevovat na obalech alb, Hammerfall začali být známí a koncertovali s velikány jako Gamma Ray, Jag Panzer nebo Deep Purple. Kapela, která se musela několikrát potýkat s tvrdou kritikou své práce, upustila od svého paladina Hectora, prošla si několika pauzami, po kterých se pokaždé snažila navázat na svou lepší tvorbu, letos vydala své deváté album. (r)Evolution má být podle slov samotných muzikantů návratem k těm nejstarším kouskům a jako důkaz s sebou přivádějí Hectora, který se po krátké pauze opět vrací na přebal.

Hned na začátek alba švédští matadoři vyrukují na posluchače se svou epicky laděnou Hector’s Hymn, ve snaze ukázat, že hrdinský metal zvládnou dělat i jiné kapely než Manowar. Kupodivu to celkem funguje a navzdory singlu Bushido, který najdete na samotném albu jako třetí v pořadí, bych považoval oslavu Hectorova hrdinství jako nejlepší kus na albu. Nicméně podobně jako první zmíněná písnička, i Bushido se snaží zaujmout především poměrně chytlavou melodií, pomalejšími pasážemi, které občas opravdu zní jako z Manowarského Gods of War (2006).

Pak album bohužel začíná spadat opět do oné průměrnosti, jakou jste třeba u letos vydaných Judas Priest mohli najít jen opravdu těžko. Pořád jde o dobře dělané písničky, ale občas jakožto posluchači čeká něco víc. Riffy nejsou tak úderné, texty nejsou příliš oslnivé stejně jako samotné nápady v jednotlivých skladbách. Třeba Ex Infernis pro mě bylo vyloženým zklamáním, podobně jako chyběla jiskra například i písničce Live Life Loud. Stejně tak ani titulní (r)Evolution není žádným zázrakem, za což osobně přikládám vinu i samotnému názvu. Velký potenciál měla i skladba Winter is Coming, která přímo nabízela jakousi paralelu se Hrou o trůny, a mohla vyústit v epickou skladbu podobně, jako to kapela udělala s ódou na Hectora. Na místo toho vás čeká něco přes tři a půl minuty dlouhá metalová balada, která ale nemá to správné kouzlo, které posluchač u balady čeká. Je velká škoda, že kapela potenciál, který se nabízí při použití ono notoricky známého sloganu „Zima se blíží,“ nedokázala využít třeba jako Gamma Ray se svým Avalonem.

Samotný závěr deváté desky nabízí trojici skladeb, ze kterých hned dvě nejsou špatné. Tainted Metal, s pořadovým číslem devět, je prostě nejtypičtější metal, na jaký můžete narazit. Jako poslední pak kapela předvádí údernou bombu s názvem Wildfire. Divoký oheň se šíří s podezřelou efektivitou, která je tak pěkně vidět na samotném začátku alba u tolik zmiňovaného Hectora. Wildfire má totiž opravdu něco do sebe a nabízí důstojné rozloučení s albem.

Hodnotit jakoukoliv tvorbu švédských Hammerfall považuji od začátku za složité. Už jen při pohledu na hodnocení jiných webových magazínů se názory rozcházejí a najdete rozptyl od padesáti procent po plné hodnocení. V rámci kapely se totiž (r)Evolution, i přes svůj strašlivý název, jeví jako velice solidní album, které by mohlo hrábnout po hodnocení vyšším než je osmdesát procent, a kapela by si to zasloužila. Při srovnání s jinými alby, která letos vyšla, a při tom, jak jsem byl přísný na Unisonic, musím být trošku přísnější i na Hammerfall. Návrat ke kořenům nevyšel úplně bez chybičky, ale Hector’s Hymn je opravdu výborný otvírák pro nové album a pokud máte Hammerfall rádi, neuděláte koupí a poslechem alba chybu. Pro příště bych snad jen prosil trošku lepší název. Něco metalovějšího než (r)Evolution…

Hodnocení: 70%

Hammefall – Bushido

Hammefall – Hearts On Fire