Hellas Mounds: Plavba do mystické Cydonie

Hudební scéna je vrtkavá dáma, často velice nevyzpytatelná, a  jako takovou je potřeba ji brát. Často se setkáte s kapelami a hudební, kteří přežijí dekády, ale vlastně už dávno nemají co říct nebo nabídnout. Na druhé straně pak stojí skupinky nadšených muzikantů, kteří si založí svou vlastní kapelu nebo sólový projekt, vydají demo nebo split album, a zase se ztratí v moři komerčnosti, která rozráží tyto nebohé hudebníky jako demoliční koule. Jedním z mnoha a mnoha případů, ve kterých kapela neměla nijak dlouho životnost, je kapela Hellas Mounds z americké Arizony.

Kapela Hellas Mounds vznikla v roce 2006 a o rok později úspěšně vydala své první demo nazvané Last Ferry to Cydonia. Pak kapele odplula budoucnost. Možná je přirovnání poněkud drsné, protože po tomto demu ještě vydala kapela split album spolu s kapelou Empire a o dva roky později i EP nazvané New Heaven / New Earth, ale to už se psal rok 2010 a nic dalšího už od kapely nevzešlo. A je to škoda z mnoha důvodů. Jak už si mohli pozorní čtenáři všimnout, většinou představujeme kapely zaměřené hlavně na instrumentální stránku věci, a Hellas Mounds nejsou výjimkou. Ať už si vyberete kteroukoliv ze skladeb na demu, dostane se vám až desetiminutové cesty někam do hudebního nebe. Kodiak, jak se jmenuje jedna ze skladeb, je pravda kratší než ostatní, ale o to intenzivnější hlavně ke konci je. Naopak Last Ferry to Cydonia je opravdu tím posledním přívozem, který jste mohli chytit na cestě do nepoznaného. Kapela elegantním způsobem útočí na smysly a představivost a opravdu nutí pečlivě poslouchat každý tón.

Kombinace ambientu, kytar a bicích, spolu s občasným zpěvem, tvoří opravdu úžasný příklad toho, jak může takový instrumentální post-rock  vypadat. Jakým si krokem stranou bylo, alespoň z části, vydání split alba. Sedmnácti minutový opus How Shall the Kingdom Stand? totiž hlavně v první pětiminutovce jen stěží připomíná prve vydané demo. Samozřejmě se dá použít argument, že demo je demo a kapela to jen zkoušela. Na demo bych řekl, že mělo až příliš jasný hudební koncept a ten se kapela pokusila z části nabourat. Při opakovaném poslechu je navíc cítit, že by skladbě možná prospělo malé rozkouskování na menší skladby, ale to už je drobný detail. Jako celek totiž působí těch sedmnáct minut vskutku zajímavě a nijak neurazí.

Dva roky od vydání split alba se pak čekalo na něco nového. V případě Hellas Mounds na nový svět s půlhodinovým trváním. Poslední album nazvané New Heaven / New Earth nabídlo pětici písniček ve složení Passage I – II a Movement I – III, které opět ukázaly, že koncept měla kapela jasně vyřešený a v případě How Shall the Kingdom Stand? šlo dost možná jen o experiment. Podobně jako u dema se pak i tady posluchači dočkají notné dávky náladové muziky prokládané tvrdšími pasážemi. Pak se kapela rozhodla odejít na odpočinek, někteří z členů si založili nový projekt nazvaný Rituals, ale původní kapela upadla v naprosté zapomnění.

Z jakého důvodu se kapela rozhodla ukončit své krátké působení, zůstává autorovi textu záhodou. Na poli ambientu, a vůbec všech žánrů, do kterých se kapele podařilo zasáhnout, si dělala americká parta dobré jméno, byli přirovnávání třeba ke skotské kapela Mogwai, která podobnou hudbu tvoří už od roku 1995, a působí tak za jakousi legendu žánru. Některých kapel je prostě škoda, jiný snad nikdy neměly ani vzniknout, ale nejisté půdě, jakou je hudební scéna, jeden nikdy neví. Třeba se po pětadvaceti letech dočkáme návratu malé bárky z mystické Cydonie. Kdo ví.