Hrady CZ - Na Kuňce to letos bylo skutečně dechberoucí

Doba, kdy se velké festivaly snažily k našlapanému programu českých hudebníků přihodit nějaké lákavé zahraniční kapely a naopak, už pomalu ustupuje. Jsou akce, které se soustředí především na zahraniční hudbu a nemají potřebu doplňovat line-up většími českými interprety a pak naopak takové, které se zaměřují především na ta nejzvučnější jména, co současná česká, potažmo slovenská, hudební scéna nabízí. Nejvýznamějším z nich je HRADY CZ. A my jsme se byli o víkendu podívat na "druhé zastávace" tohoto festivalového tour a to konkrétně na Kunětické hoře u Pardubic.

Festival, který původně vznikl jako České Hrady a byl na pár hradech v Čechách, nabil postupem času takové obliby, že se rozrostl i na Moravské hrady (proto souhrnný název Hrady CZ) a v současnosti patří k největším fesťákům české hudby u nás. Dokonce letos vyhrál už potřetí za sebou cenu za nejlepší akci roku v anketě "Žebřík", což už o něčem vypovídá. Celkové Hrady CZ se sestávají z 8 samostatných festivalů, které přiváží víceméně ty stejné interprety do různých koutů naší země. Kunětická hora byla druhou zastávkou a nutno uznat, že se skutečně vyvedla.

Páteční odpoledne zahájil Smrtislav a areál byl překvapivě prázdný. To se ale pomalu začínalo měnit. Dost možná tomu přispěla i lokální Vypsaná Fixa. Hráli spoustu starších věcí a hráli dobře. Evidentně jim domácí prostředí svědčí. Na druhé stage se zatím připravil Vladimir 518. Překvapivě i ten měl silnou fanouškovskou základnu a to i přesto, že jeho rap úplně žánrově do zbytku festivalu nezapadal. Ale i to je klasikou na Hradech -  víceméně rockový a popový lineup je vždy proložen každý den jedním rapovým či hiphopovým vystopením. Mezitím už areál praskal ve švech.

A našlapaní byli i Visáči. Kapela která letos oslaví 35 let existence a stále hraje ve stejném složení (a snad i oblečení). Obdivuhodné. Po punkové náloži bylo třeba trochu zvolnit a o to se postaralo vyhlášení nejlepších karnevalových masek - další z klasiky na Hradech - páteční karneval. I letos byly masky velmi originální. Myslím, že "Lego panáček", robot "Bender" nebo trojice "Mona Lisa + paleta + DaVinci" zaujali snad všechny. Respekt všem těm, kteří si dali práci s vymýšlením a tvorbou převleku a hrdě se v něm celý prosluněný páteční den potili.

Na druhém podiu se zatím připravovala "nejstarší kapela, kterou jsme kdy viděli" (dle slov Petra Jandy a u mnohých to byla opravdu pravda) - Olympic. Slyšet naživo věci jako Já, Želva, Snad jsem to zavinil já nebo závěrečnou příznačnou Skončili jsme jasná zpráva bylo skutečně ojedinělým zážitkem, obzvláště pro mladší část publika. Ani Rybičky 48 nezůstaly pozadu a vpálili do davu své největší hity a rozdováděli dav na vrchol večera - Horkýže Slíže. Opět notoricky známé texty, vtipný zpěvák Kuko a energická hudba. Co víc si na konec prvního dne přát.

Ospalé sobotní ráno odpálily tvrdé holky The Agony. Opět byl areál na rozjezd celkem prázdný, ale v době oběda a Xindla X se počínal dav pomalu trousit. Na Mandrage už pak vznikl pod podiem slušný kotel. Škoda jen, že hoši hráli za světla - obvykle totiž mívají skvělou světelnou show. O zábavu se každopadně ale postarali následující humoristé Sto zvířat. Jako tradičně hudebně skvělý koncert s chytlavými texty, který byl prošpikován vtípky a nekončícím humorem Honzy Kaliny.

Na trochu jinou notu přeladili Portless s Henry D. Osobně byli překvapením dne, protože ačkoli zahráli pár starších věcí od Support Lesbiens, hlavně se soustředili na propagaci nové desky. Která zní překapivě tvrdě a překvapivě dobře. Poté se ovšem zatáhlo a ačkoli se Wohnout snažili, kvůli obří průtrži mračen set nedohráli. Pršelo ale tolik, že většina lidí se zajímala více o nalezení přístřešku, než o hudbu.

Naštěstí se jednalo jen o krátkou intenzivní přeháňku a Majk Spirit a H16 již mohli relativně za sucha odehrát -  ti byli hiphopovou vsuvkou sobotního dne. Poté ale opět zpět k rocku. Tedy, dle lineupu to bylo v očekáváni. Richard Muller. Bard s výrazným hlasem i minulostí. Žel působil dosti unaveně a jeho vystoupení tak nějak nemělo šťávu, ačkoli se doporovdná kapela snažila, seč mohla. Naštěstí z letargie všechny vytrhla naopak velmi energická Anna K a potom i slovenští lamači dívčích srdcí No Name.

Diváky trochu zaskočili vědomostní otázkou "jak vysoký je kopec Kunětická hora?". Někteří z publika byli dokonce i překvapeni, že tu nějaký kopec a hrad je. Úsměvné. Co ale věděli úplně všichni byl fakt, že s Arakainy na vedlější stage má vystupovat Lucie Bílá. Popová Lucka předčila očekávání, a ve svém krátkem koženém oblečku se ukázala jako pravá "metalová princezna" -  jak jí Arakaini přezdívali. A zcela právem

. 

Trošku zvolnil, ale jen zvukem, rozhodně ne tempem a nasazením,Tomáš Klus. Už dávno se vymanil z krabičky "sladké písničky pro holky" a byl rozhodně svou upřímností, vtipem a tanečními kreacemi pro mnohé překvapením a hvězdou večera. A šlo vidět, že kdyby bylo na něm, hraje klidně ještě další půl hodiny. Bohužel časový harmonogram byl neúprosně dán a tak musel po hodině své živé show dát prostor Mig21, kteří důstojně a s grácií, tak jako vždy, zakončili večer.  

 

Více fotek na našem FB.