Hudební stránka batmanovského Gothamu v průběhu dějin

Někteří z vás v současné době jistě netrpělivě čekají na zakončení první řady televizního seriálu Gotham, které je připravené na duben a květen. V mezičase bychom se tedy mohli podívat na to, jak se vyvíjelo hudební prostředí Batmanova Gothamu od jeho začátků ve čtyřicátých letech až do současnosti. Pro přehled pěti základních batmanovských epoch volím čistě jen hrané verze této komiksové legendy. Na animované dojde třeba někdy příště. A teď už vzhůru do zločinem ovládaného Gothamu.

Batman (1943)  - Lee Zahler

Jak je patrné už z data, první hrané zpracování komiksové předlohy se objevilo ve čtyřicátých letech. Ještě černobílé zpracování se neslo v lehce ponuré náladě, která byla ovlivněna pochopitelně i dobou, ve které patnáctidílný seriál vznikl. Je v něm tedy možné údajně najít i protiněmecké a především protijaponské prvky, což reprezentuje i hlavní záporná postava – Dr. Daka, co by špion císaře Hirohita. Z krátké úvodní znělky je ale patrná jedna skutečnost. Už toto první filmové zpracování se snažilo navodit tu správnou atmosféru zločinu, noirových filmů a detektivnějšího pojetí celého batmanovského universa, což je velký rozdíl oproti tradičním superhrdinům. O temnou podmanivou hudbu se postaral skladatel Lee Zahler, jehož kořeny patrně sahají až na dnešní Slovensko. Tento hudební skladatel se ve Spojených státech velice dobře uchytil a svou hudbou ozvučoval filmy už od dvacátých let, kdy svojí hrou na piáno doprovázel němé filmy. Jeho úspěšná kariéra ale nabrala po osobní tragedii rychlý spád a Zahler zemřel v roce 1947.

Batman (1966) – Nelson Riddle a Neal Hefti

Po menších projektech a nástupcích Batmana ze čtyřicátých let se teprve po téměř dvaceti letech svět dočkal plnohodnotného nástupce, kterého ale možná nikdo nečekal. Kultovní zpracování v hlavní roli s Adamem Westem totiž dělá čest všem komiksům, a pokud se někdy podíváte alespoň na kousek některého dílu, zjistíte, odkud bral Oldřich Lipský inspiraci pro svoje „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“. Skoro až hravé zpracování z šedesátých let plné komiksových bublin se pochopitelně podepsal i na hudební stránce. Notoricky známé intro složil Neal Hefti a jeho melodie je dnes velice populární a věřím tomu, že jste ji možná někdy slyšeli i vy, aniž byste si ji ale spojili s Batmanem.

Nelson Riddle se pak postaral o zbylý hudební doprovod a nutno říct, že jeho dalece přesahuje film. Tento skladatel spolupracoval s umělci jako Frank Sinatra nebo Ella Fitzgerald a Judy Garland. Pro Gotham ze šedesátých let jsou tak poplatné rockové a jazzové prvky, saxofon, kytarová sóla a pochopitelně práce orchestru. Prostě vše, po čem mohl hippie Batman v té době toužit. Změna doby i společnosti je tu ve srovnání se čtyřicátými léty opravdu neuvěřitelně znatelná.

Batman (1989) – Danny Elfman

Ať už se vám Michael Keaton jako Batman líbí nebo ne, série filmů s přelomu a první poloviny devadesátých let jasně ukázala cestu, kterou se bude toto filmové universum ubírat. Pryč byly vášně šedesátých let a naopak se vrátila temná strana věci. Kromě výborného Jacka Nicholsona v roli Jokera se Batman z roku 1989 dnes může chlubit ještě jednou věcí. A tou je právě soundtrack. Tvorbou byl pověřen Danny Elfman známý tehdy především jako rocker z kapely Oingo Boingo, ze které se propracoval až do Hollywoodu. Mimo Batmana patří mezi jeho nejznámější díla úvodní znělka k Simpsonovým nebo Zoufalým manželkám.

Po prvních dvou pokusech to byl právě Elfman, který vytvořil ústřední hudební téma pro celý batmanovský vesmír, a většina skladatelů pak stavěla na jeho práci. Když se ale podíváme na kratičkou verzi z roku 1942, inspirace je jasně patrná.  Temný rytíř si zaslouží temný soundtrack s příměsí šílenství, což se Elfmanovi podařilo. Nutno dodat, že Elfman pak napsal hudbu i pro druhý film s Michaelem Keatonem Batman Returns. Zbylé filmy z této epochy se pak musely obejít bez jeho hudebního dohledu a jejich celková kvalita šla lehce dolů. Soundtrack byl nakonec tak dobrý, že vysloužil Elfmanovi nejen úspěch, ale také dlouholetou spolupráci s režisérem filmu Timem Burtonem.

Batman Begins (2005) – Hans Zimmer

Představovat populární trojici stojící za znovuzrozením Batmana po fiasku s Georgem Clooneym asi netřeba. Režisér Christopher Nolan se rozhodl divákům nabídnou dospěláckou podívanou s kvalitními herní v čele s novým Batmanem v podání Christiana Balea. To vše podmalováno hudbou jednoho z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších současných filmových skladatelů – Hanse Zimmera. Ve svých sedmapadesáti letech má na svém kontě přes sto padesát filmů v čele se Lvím králem, Gladiátorem, Piráty z Karibiku nebo právě Batmanem.

Ve srovnání s Danny Elfmanem se jeví nový Batman jako daleko svižnější, akčnější a na hudbě je to velice znát. Vše se neustále žene smrtícím tempem vpřed, zvuky na pozadí mají navozovat dojem šumění netopýřích křídel a v tom všem se nenápadně míhá právě ono vytvořené hudební téma Dannyho Elfmana, které Hans Zimmer ve své hudbě maximálně respektuje, ale zároveň je pojímá zcela po svém ve všech třech filmech. Do hudby kromě svižného tempa vnesl také nemalou dávku emocí, bez kterých byl dost možná výsledek působil pouze jako akční směsice. Naštěstí tomu tak není a posluchači si můžou vychutnat i výbornou orchestrální práci plnou omamných tónů, jako například v hudebním zpracování postavy Harveyho Denta.

Gotham (2014) – Graeme Revell a David E. Russo

Zatím poslední filmové zpracování batmanovského Gothamu se musí obejít bez Batmana, což dává prostor vytváření naprosto nových hudebních motivů pro město jako takové, ale samozřejmě i pro všechny postavy. Obzvláště pak ty záporné. Dvojice zkušených skladatelů možná z počátku trošku soupeřila s tím, jaký zvuk by to měl seriálový Gotham mít. Vyhrála to kombinace Elfamana a Zimmera. Nezdá se mi, že by autoři hnali smrtící tempo tak vpřed jako Zimmer, ale zároveň ani příliš nedodržují Elfmanovské šílenství a pochmurnost. Přes to všechno zní Gotham bez Batmana více než dobře a můžeme jen doufat, že příští série portfolio zkušených skladatelů jen rozšíří o další zajímavé hudební motivy, jakým je například ten věnovaný Penguinovi.