Jsou hudební festivaly a pak je Beseda u Bigbítu

Zpěvák Please the trees, jehož větu jsem s dovolením použila jako název článku, měl pravdu. Beseda u Bigbítu není typickým českým festivalem, takže pro ty, co rádi zapaří na Mandrage a Vypsanou fixu, to zřejmě není. O to lepší na něm ale panuje atmosféra. Letos tomu nebylo jinak, i když například takové počasí se to snažilo překazit. Po horkém pátečním odpoledni a drobných přeháňkách totiž došlo k obří průtrži mračen, která skončila až v pozdních večerních hodinách, zhruba někdy po koncertě brněnské kapely Květy. Nutno říci, že poté už počasí vyšlo bravurně, ale stejně vypadali všichni, poznamenaní páteční nocí, jako bahnité kuličky. Což na náladě neubralo. Co se týče pátečního programu, nadupanější začal být až v nočních hodinách. Samozřejmě že takoví Donnie Darko, maďarští Makrohang nebo již zmiňované Květy byli skvělí. Co ale opravdu odpálilo páteční večer byli Blondage. Klasická severská elektronika kombinující jak opravdové nástroje tak všemožné smyčky a efekty v podání dánského dua. Následovala, dle většiny, hvězda večera a sice další návštěva ze severu, tentokráte z Norska – Jaga Jazzist. Mnozí ani nevěřili, že se organizátorům povedlo přitáhnout tak velké jméno, nicméně stalo se tak a nebylo to špatné. I když osobně vidím vrchol večera v předchozích Blondage. Zbytkem noci se pak linula spíše elektronická hudba, zakončena někdy kolem páté hodiny ranní DJ Myslivcem na Šapito stage. Ta se mimochodem letos rozrostla a stala se oficiálním třetím podiem, nasledujíce už klasické Áčko a Béčko.

Chladivé sobotní ráno se kolem desáté hodiny snažili rozproudit účastníci soutěže písničkářů, která je na Besedě také již stálicí. Některým se to povedlo více, některým méně... A dle hlasování nejvíc asi Péti, která vyhrála a užila si pak sólový koncert od půl šesté večer na hlavní stage. Nepředbíhejme ale. Kolem oběda na Áčku proběhla další tradiční věc – a sice vystoupení nějakého folklorního uskupení. Letos se toho ujala skvělá dvanáctičlenná Musica Foklorica. Ta přinesla nejen dobrou náladu, ale i počasí. Sluníčko svítilo, pivko teklo, Velička zurčela, kapela střídala kapelu – klasická tasovská pohoda. A co že hrálo? Zajímavý byl rozhodně severomoravský indie-pop v podání The Places. Následováni indie-folkem Genius Loci, což jsou dvě sympatické slovenky s kytarami. V jejich písničkářství někdo vidí vliv například First Aid Kit. Možná. Každopádně byly výborné. Což se tak úplně nedá říct o návštěvě z Maďarska Best Bad trip – trocha experimentální hudby, skoro až psychedelie, určitě občas neuškodí, ale tak nějak mi do rozveseleného odpoledne úplně nesedělo. Věřím, že někdy v hlubší noci, třeba na Béčku, by hoši vynikli lépe. Následně nastala drobná změna v programu a písničkář Kittchen, který měl společně se svým bubeníkem Tomášem hrát v podvečer, vystoupil kolem třetí hodiny. Špatné to nebylo, ale pořád chybělo něco více energetického. 

O to se postarala trojice z Nitry Fresh out of the bus a to především jejich bubeník, který byl výborný. Co bylo ale nejsilnějším zážitkem ze soboty, možná i celé besedy, byla nenápadná česko-slovenská kapelka High Corporation. Soul s lehkým nádechem hip-hopu, ale hlavně krásnou, charismatickou, maličkou a hlasově úplně dokonalou zpěvačkou Ashley S. Abrman v papučích. Trocha zklamání následovala u polských Kroki. Protože když moderátoři oznámí že „kdo si touží na Besedě ladně zatančit, neměl by na koncertě Kroki chybět“ čekáte prostě klasickou večerní tancovačku. Když ale na podium přiběhne týpek, od kterého čekáte hlas minimálně alespoň podobný Coreyho Taylora a dostane se vám něco jako poloviční Kygo, je asi něco špatně. Samotná kapela vůbec zní, jako by si i performaci domluvili v den koncertu. Co naplat. Zklamání plně vynahradila hvězda sobotní noci a sice další malá dáma velkého hlasu (jímž dosti připomínala svou, téměř jmenovkyni, Lanu del Rey) – američanka Shilpa Ray se svou kapelou. Celkem chápu, proč si je samotný Nick Cave vybral za doprovod. Byli skvělí. Tečka. Asi vrcholem večera. Pak ještě třeba Please the Trees, Bulp a na dobrou noc Don Juan Disco.

A celková bilance? Atmosféra jako každoročně výborná. Normální ceny, sympatičtí pořadatelé, férový přístup k návštěvníkům, poutavá grafika. To se od Besedy může učit snad každý jiný český festival. Jedinou výtkou budiž letos trochu slabší dramaturgie. Od minulých let organizátoři čím dál více upouští od tvrdší, nebo alespoň rockové, hudby. Prostě od bigbítu. Což je svým způsobem škoda, protože věřím (a nejen já), že trocha toho návratu ke kořenům (alespoň v tomto ohledu) by Besedě určitě nezaškodila.