Kai Rosenkranz - na cestě od Gothicu domů

Nejen velké projekty jako World of Warcraft nebo Starcraft potřebují kvalitní ozvučení. Epické fantasy může existovat i v menších rozměrech s o to hustší atmosférou, ke které ale patří samozřejmě i dobrý soundtrack. Dnes bude řeč především o herní sérii Gothic, která je do dnes v našich končinách nesmírně populární. Trojdílnou originální sérii ozvučil Kai Rosenkranz – jméno, které nikomu mimo skalní fanoušky Gothicu nic moc neřekne, ale jak snad uvidíte, byla by chyba tohoto skladatele přehlížet.

Kai Rosenkranz, rodák z německého města Bochum, se začal skládání hudby pro herní firmu Piranha Bytes už v sedmnácti letech a jeho prvním projektem byl tehdy plánovaný nový projekt s názvem Gothic. O něm je potřeba si říct alespoň pár základních věcí. Gothic rozhodně není megalomanské fantasy západního střihu tak, jak ho známe třeba z Tolkienova Pána Prstenů, Narnie nebo herní série The Elder Scrolls. Gothic (2001) je typické středoevropské fantasy RPG, které víc než elfů a trpaslíků využívá středověku tak, jak se o něm v těchto končinách mluví. Spíš drsný než malebný, občas až příliš reálný.

Po klasickém otevíracím hlavním tématu pak Kai zpracoval i hudbu, která provází hráče na jejich cestě po těžařské kolonii na ostrově Khorinis, do které byl náš bezejmenný hrdina svržen. Specifické na této kolonii je především to, že je celá obehnaná magickou neprostupnou bariérou. Nemusel se tak od samotného začátku vdechnout zvuk tak rozlehlému světu jako Howard Shore nebo skupina skladatelů z Blizzardu. Na samotné hudbě je pak znát ten středoevropský a méně megalomanský nádech. Ať už jde o průvodní hudbu, která hraje při procházkách Údolím, nebo hudbu pro takzvaný Starý tábor. A právě tu bych rád vyzvednul jako zářný příklad toho, co častěji najdeme u nás. Dost dobře bych si podobné ozvučení dokázal představit v české pohádce nebo v některém nízkorozpočtovém historickém filmu ze střední Evropy.

Pochopitelně ale každá RPG hra má svého záporného hrdinu, nějakého úhlavního nepřítele. Do této role jsou v tomto světě pasování skřeti, jejichž mohutný chrám v Údolí pak také s hrdinou hráči navštíví. Při procházení rozbořeného chrámu plného nemrtvých, důlních červů a pastí, je hudební podkreslení více než důležité, a i tady se Kaiovi dařilo na výbornou – dvaadvacátá část soundtracku nazvaná prostě jen Orc Temple dokáže vyvolat napětí i sama o sobě.

Pokračování z roku 2002 se neslo v dobře zaběhnutých kolejích s jedním rozdílem – hudba je tentokrát čistě počítačová, bez využití reálného orchestru. Skladby se drží přesně toho, co dělalo zvuk prvního Gothicu tak výborným. Skladba pro hanzovní město Khorinis se vzdáleně podobá Starému táboru, hudební motiv pro klášter mágů Ohně využívá na pozadí zvony a v neposlední řadě máme opět děsivou hudbu z Irdorathských síní, kde na hrdinu čeká jeho úhlavní nepřítel v tomto díle. Ve výsledku je soundtrack přece jen jiný, zvlášť při uceleném poslechnu obou dílu v těsné návaznosti. Možná to bylo dané rozlehlostí světa, který bylo potřeba ozvučit ve srovnání s prvním dílem, který měl jasně dané hranice jak ve hře, tak ve všem ostatním.

Na druhý díl se nicméně váže ještě přídavek nazvaný Noc havrana, pro který také Kai složil veškerou hudbu. Ta je o něco bližší prvnímu dílu a představuje skrytou část jinak dobře prozkoumaného ostrova známou jako Jharkendar. Odlišná krajina se zrcadlí i v odlišných hudebních motivech bažin, obrovské ve skále vytesané knihovny, nebo motivu věnovaného úhlavnímu nepříteli v této části. Zatím co samostatný druhý díl Gothicu působí poměrně poklidně a mírumilovně, přídavek dodává do soundtrackové rodiny divokost, nebezpečí, napětí a tajemství. Jako celek pak působí téměř dokonale.

 Třetí díl série Gothic spatřil světlo světa v roce 2006 a uzavřel tím i tradiční podobu Gothicu tak, jak si jej představovali němečtí Piranha Bytes a tak, jak mu dodával zvuk Kai Rosenkranz. Snaha přiblížit se rozlehlým západním RPG se samozřejmě odrazila i na hudebním zpracování, což je slyšet už při poslechnu samotného intra. Více než dvě hodiny hudby z Kaiovy dílny už tentokrát opět natočil orchestr, konkrétně ten Bochumský, a soundtrack byl pak součástí sběratelské edice a jeho poslech do dnes nutí hráče zatlačit nemalou vzpomínkami naplněnou slzu.

Pro rozlehlý svět Gothicu 3 bylo potřeba vytvořit daleko více hudby a to i z rozdílných koutů světa. Od slunce vyhřátými písky pouštního Varantu, po mírumilovné lesy Myrtany, až po mrazivý a vzdálený Nordmar. Každý kousek světa dostal svůj podíl tvůrčího génia. Zatím co pro pouště se nechal Kai inspirovat arabskou tématikou, která je značně patrná i doprovodného vokálu, pro Myrtanu zvolil naprosto odlišný přístup. Těžko v něm hledat nějakou konkrétní inspiraci naším reálným světem, ale už při prvních tónech se člověku dere do hlavy představa zelenajícího se lesa, zurčícího potůčku a cvrlikajících ptáčků. Krajina věčného sněhu a ledu Nordmar pak spoléhá asi ze všeho nejvíc na ambient mající za úkol vypovídat o odlehlosti sněhem pokrytých plání. jednotlivé oblasti pak zcela přesahuje například velice populární skladba Vista Point.

Ještě než se Kai Rosenkranz začal věnovat jiným oblastem než skládání hudby, stihl ozvučit první díl nového projektu Piranha Bytes – Risen, který vyšel v roce 2009. Podobně jako v případě série Gothic, i tady byl hrdina původně na jenom jediném ostrově, jehož jednotlivé části bylo třeba oživit hudebním podkladem. I přes to, že je soundtrack velice podobným svým předchůdcům z jiné série, jejich kvalit nedosahuje dost možná kvůli hře samotné. I přes to se ale opět setkáváme s příjemnou hudbou pro přístavní město nebo majestátní hudební motiv věnovaný Svatému ohni.

Tím končí Kaiova cesta skladatele hudby pro videohry. Po dlouhých letech vývoje softwaru pro herní studia se ale Kai letos rozhodl vrátit se ke skládání hudby prostřednictvím vlastního alba nazvaného Journey Home, pro které také vyhlásil kampaň na serveru Kickstarter a požadovanou částku potřebnou na natočení alba také získal. Jednotlivá videa z propagační kampaně, včetně toho s českými titulky, můžete najít například na Youtube. Závěrem už zbývá jen dodat, že Kai Rosenkranz rozhodně patří mezi kvalitní hudební skladatele, jeho kariéra možná neobsahuje obří veleúspěšné tituly, ale v rámci nemalé komunity kolem Gothicu, je do dnes považován za eso v oboru.