Karma to Burn - Arch Stanton: první letošní recenze beze slov

Prvním albem nového roku, na které se podíváme, pochází z americké Západní Virginie a bere nás na příjemnou návštěvu amerického stoner rocku inspirovaného v tomto případě klasickým westernem Dobrý, zlý a ošklivý. Stoner rock je populární žánr, který i dvacet let od doby svého vzniku, má pořád co nabídnout. Možná by se mohlo zdát, že je žánr dokonce na vzestupu, protože i v loňském roce jsme stihli zmínit pár minimálně příbuzných žánrových alb. Teď už ale bez dalšího zdržování předáme slovo kapela s poutavým názvem Karma to Burn.

S předáváním slova to nicméně nebude tak horké, jak by se mohlo zdát. Kapela Karma to Burn, často uváděná pod zkratkou K2B, vznikla už v roce 1993, po celou dobu žila ve stínu podobně laděných kapel, které daly vzniknout žánru stoner rocku. Jedná se o kapely Kyuss, Sleep nebo Electric Wizard, které pomáhaly utvářet rockovou scénu věnovanou tomuto žánru. Co tedy mohla nabídnout trojice ze Západní Virginie? Nejsou to slova. Karma to Burn se může chlubit prakticky výhradně instrumentálními díly a tohoto trendu se drží i na svém šestém studiovém albu Arch Stanton. To vychází po třech letech od jejich předchozího počinu s názvem V, který vyšel pod hlavičkou Napalm Records.

Trojice rockerů v čele s kytaristou Williamem Mecumem se rozhodla pokračovat nejen v tradici hudebního žánru, ale také v případě pojmenovávání skladeb prostřednictvím čísel. Album tak otvírá kousek nazvaný Fifty Seven a kromě syrového zvuku výrazné basy, výborné kytary a úderných bicí, na vás dýchne něco připomínající britské Motörhead. Při svižném tempu opravdu jen čekáte na to, kdy se ozve Lemmy se svým chraplavým hlasem a doplní jinak bezchybnou hudbu. Při prvním poslechu celého alba by se mohlo zdát, že všechny skladby znějí bez zpěvu prakticky stejně, ale je to velký omyl, ze kterého se dá nejlépe dostat opakovaným poslechem. Co může být pro některé posluchače odrazujícím faktorem je právě absence jakýchkoliv vokálů, nicméně kapela si dost dobře vystačí i bez nich.

Druhá skladba s názvem Fifty Six působí úplně jiným dojmem než první část prapodivné skládačky a na místo výrazné basy snad ještě víc vyniknout výborné kytarové riffy, na kterých je celá hudba Karma to Burn postavená. Fifty Three v některých místech ještě víc zpomaluje nastavené tempo z úvodu alba a následující Fifty Four přimíchá svým ústředním riffem i trochu rock n’ rollu, který si pak ale kapela upravuje dle svých potřeb do dalších mistrovsky odehraných kytarových partů. Prostředek alba působí ve srovnání se zbytkem možná trochu průměrně, ale kapela vynahrazuje průměr další výborným zvukem v poslední dvojici Fifty Eight a Fifty Nine. Ve druhé jmenované uslyšíme poprvé také něco jiného než jen kytaru, basu a bicí. Intro závěrečné skladby by dost dobře mohlo zapadnout do nějakého westernu, což se ale rozhodně nedá říct o zbytku nejdelší, šestiminutové Fifty Nine. Ve srovnání se zbytkem alba působí závěr asi nejkomplexněji, složený z několika na sebe navazujících částí, a pokud by se přidal zpěv, dost možná bychom dostali nějaký příběh doprovázející hudbu.

Osmička v průměru čtyřminutových písní naneštěstí uteče podezřele rychle, a pokud jste fanoušky žánru, rozhodně si dáte další kolo. Pokud ne, Karma to Burn představuje velice příjemný způsob, jak se s žánrem seznámit a přejít postupně i na výše zmíněné kapely jako Kyuss. Loňský rok jsme uzavřeli překvapivě příjemnou novinkou z Kypru, letošní rok otvíráme neméně příjemnou klasikou ze severovýchodu Spojených států. Pokud budou další alba letošního roku podobně kvalitní, bude to hodně zdařilý rok. A nezapomeňte se podívat na velice zdařilý přebal alba.

Hodnocení: 80 %