Katamari Damacy - japonská šílenost s lepící kuličkou
Zkuste si na chvíli představit, že máte k dispozici malinkatou lepkavou kuličku, kterou začnete koulet ulicemi. Po přichycení pár kamínků a dalších drobností koule roste v průměru a neustále se zvětšuje, díky čemuž začíná nabalovat psy, kočky, později lidi, stožáry, domy, celá města a kontinenty. Tak nějak by se dala vystihnout základní myšlenka japonské šílenosti s názvem Katamari Damacy. Hře, která se v Japonsku a několika dalších regionech dočkala pěti pokračování a především byla vyzdvihována pro svůj soundtrack.
Katamari Damacy vyšlo původně pro Playstation 2 v březnu roku 2004 v Japonsku, později téhož roku i ve zbytku světa. Kromě své jednoduchosti a zároveň chytlavé hratelnosti zároveň, nabídl nejen první díl ale i zbytek série, nečekaně úspěšný a originální soundtrack, který se hned v roce vydání mohl pochlubit dvojicí prvních míst v kategorii Soundtrack of the Year 2004 a to na prestižních serverech IGN a GameSpot. Nabízí se samozřejmě otázka, jak mohla hra s nalepovací kuličkou získat takovou popularitu, ale kdo nehrál, nepochopí. A kdo neslyšel soundtrack, přišel o velice zajímavou zkušenost.
Autorem většiny hudby napříč sérií je dvorní skladatel společnosti Namco Yuu Miyake, jinak známý také jako Acid Eutron, který se proslavil nejen soundtrackem k sérii Katamari Damacy, ale také jako autor hudby pro herní sérii Tekken. Slovo většina je tu zcela záměrně, protože v rámci série s ním na tvorbě hudby spolupracovalo nemalé množství dalších japonských skladatelů a umělců, včetně populární J-Popových zpěváků jako Yui Asaka nebo dabér anime seriálů Nobue Matsubara. Pro našince to jsou většinou neznámá jména, ale v domovském Japonsku se jedná o velmi dobře známé kapacity ve svých oborech.
Jak bývá zvykem, čím šílenější hra, čím větší oblibu bude v Japonsku mít. A v případě soundtracku to platí dvojnásob. Hudba totiž kombinuje tradiční videoherní arkádovou hudbu, která se přesně hodí k typu hry, jakým je Katamari Damacy. Zároveň ale kombinuje prvky elektronické herní hudby známé třeba z klasických plošinovek s Mariem, jazzu nebo samby a to vše spolu s nezaměnitelným nádechem Japonska. Právě jazz a latinsko-americké tóny za doprovodu japonského zpěvu zní přinejmenším zvláštně, ale ve výsledku se jedná o neuvěřitelně chytlavou hudbu, která je svého druhu v herním světě unikát. A je úplně jedno jestli si zamilujete prazvláštní Nah-Nah melodii nebo třeba The Last Samba. Pokud jste s Katamari Damacy nikdy nepřišli do styku, doporučuji vám tuto mezeru ve vzdělání zaplnit alespoň poslechem netradiční hudby provázející celou sérii.
Nejnovější komentáře
Pro přidání komenáře se musíte nejprve přihlásit nebo registrovat.