Kiske/Somerville - City of Heroes: rock s českou stopou

Před pěti lety se na hudebné scéně vynořil možná trochu netradiční projekt, který spojoval trochu nepravděpodobnou dvojici umělců. Zatímco Michale Kiske si vydobyl slávu svými nezaměnitelnými výškami na raných albech německé metalové kapely Helloween, Amanda Somerville se svým téměř operním hlasem zaměřovala na úplně jiný styl hudby a často se podílela na nejrůznějších albech symphonic metalu. Jejich první spojení nicméně dopadlo na výbornou a teď je tu jejich nový společný počin s českou stopou.

Podobně jako v případě prvního alba Kiske/Somerville, i tady se o většinu hudby postaral neuvěřitelně tvůrčí dvojice hudebníků – německý baskytarista Mat Sinner (Primar Fear) a švédský kytarista Magnus Karlsson (Primal Fear). Tato dvojice se kromě zmíněných kapel věnuje velkému množství vedlejší projektů a v rámci metalové a rockového světa střídají i nejrůznější žánry a subžánry. Jejich schopnosti jsou výborně vidět právě na spolupráci s dvojicí Kiske a Somerville, protože album se po celou svoji dobu nese ve velice příjemném symphonicko-rockovém nádechu s příměsí heavy metalu.

Od pět let starého alba se tedy nezměnilo prakticky vůbec nic s výjimkou obměny kapely. Tou nejzásadnější změnou je obsazení postu bubeníka, kterého se ujala česká bubenice Veronika Lukešová. Je velice příjemné vidět, že se česká hudební škola stále prosazuje ve světě a spolupracuje i takovými hvězdami metalového světa jako je Michael Kiske. Po úspěšném Martinu Škaroupkovi (Cradle of Filth, Masterplan) je to tak další zářez na pomyslné bubenické paličce pro český metalový svět. Veronika se navíc v rámci City of Heroes s ostatními výborně doplňuje a bicí po celou dobu jedou na doraz.

Výjimkou jsou snad jen pomalejší skladby, které se na albu střídají s těmi svižnějšími metalovějšími kousky. Přesně takovým je hned úvodní a zároveň titulní skladba celého alba – City of Heroes. Příjemný melodický riff po chvíli střídá Kiskeho nezaměnitelný vokál, který se ve vhodných chvílích střídá s neméně poutavých hlasem Amandy Somerville. Hned následující skladba Walk on Water si stejně jako předchozí vysloužila videoklip, ale jedná o tu druhou část tvorby energického dua hudebníku. O poznání pomalejší, ale stále elegantně melodická doprovázená vokály, které jsou bez pochyby alfou a omegou celého alba.

Výborná je například skladba s pořadovým číslem šest a názvem Breaking Neptune, kterou jen o moment později střídá orchestrální skladba Ocean of Tears připomínající některou z raných skladeb finské Apocalypticy. Pomalá balada ve své druhé půli graduje za podpory razantních bicí a výborného kytarového sóla. Z druhé poloviny alba pak ještě nad ostatní vyčnívá například energický Last Goodbye, který by se docela dobře hodil do repertoáru Kiskeho Unisonic. Dalším zářným příkladem je pak předposlední skladba Run With a Dream. Celé album pak uzavírá Right Now, která i svou melodií a náladou výborně sedí na samotný konec alba.

Přestože by se mohlo zdát, že album je našlapané až ke stropu, není to úplná pravda. Rozhodně se jedná o nadprůměrný hudební počin založený především na spolupráci Kiske – Somerville, ale z hudebního hlediska je jedná o relativně plochý výtvor, který ale ani nesnaží experimentovat. Od začátku do konce se jedná o kvalitní hudbu, která nikterak neurazí, a ze které je cítit láska k řemeslu. Na příjemné odreagování jedno z nejlepších alb, které je teď k sehnání.

Hodnocení: 75 %