Letošní Mighty Sounds byl ve Star Wars stylu

I jubilejní 10. ročník táborského Mighty Sounds nabídl vytříbenou přehlídku žánrově vyhraněných kapel, ať už světově proslulých, nebo začínajících tuzemských. Program byl nabitý a každý z bezmála 15.000 návštěvníků měl bohatý výběr.

Příznivce ska, punku nebo HC čekali tři dny všudypřítomných front, nezbytných toitoiek a hlavně hlasité zábavy ať už na dvou open air stageích (vizuálně vtipně odlišených po starwarsovsku jako Darth Vader a Stormtrooper), šapitó, či stanech s různorodým doprovodným programem.

Co stálo za to vidět první den, když jste vybalili stan a s prvním kelímkem piva zamířili ke stagi? Například Yellow Umbrella z Drážďan se po deseti letech vrátili do Čápova Dvora a slavnostně oblečeni předvedli našláplý set poctivého ska a energické show. Hardcore fandům udělali na rozjezd radost britští Polar se svoji razantní směsí nekompromisních tvrdých riffů a melodických pasáží. Kanadští The Real Mckenzies se svým vykaleným celtic punkem ukázali publiku svou lásku k pivnímu moku a holé zadky britské monarchii. 7 Seconds i po 35 letech na HC scéně dokázali, že do důchodu se nechystají a rozburáceli Ice & Fire stan na maximum. Skywalker dokázali, že i české hardcorové scéně nechybí energie a počet věrných fanoušků do circle pitu.

Hlavním tahákem dne byli bezesporu bostonští matadoři Dropkick Murphys, vždyť i fanoušci je dobrou čtvrthodinu před začátkem koncertu přivolávali sborovým „Lets go Murphys!“ Svižný melodický punkrock mixlý s irskými hospodskými odrhovačkami přilákal k podiu přes deset tisíc lidí a králové celtic punku předvedli, že jim v krvi irská krev (a pravděpodobně i Guinness) nekoluje jen tak pro nic za nic. Od počáteční The Boys Are Back až po davem chorálově řvanou závěrečnou pecku I’m Shipping Up To Boston propotili trika všem punkáčům v kotli.

Těm, kterým to ještě nestačilo, pokračovali dál na Irie Révoltés kde bratři Charlemoinovi rozjeli svůj charakteristický styl mixu reggae a dancehallu s kulometnou francouzštinou a spoustou sociální kritiky. Zábava pak pokračovala na vedlejších stageích v rytmu raggae a DnB do časných ranních hodin.

Po sobotním otevření areálu diváky přivítalo nejen parné počasí ale i slušná nálož punku. Ať už od vsetínských Criminal Colection, připomínajících to nejlepší z punkrocku amerických středních, nebo tradičněji znějících The Fialky odkazující na syrovost sedmdesátek. V Lucky  Hazzard stanu se představil výkvět libereckého HC Backfist se svou oldschool NY inspirovaným nářezem a Hopes s nekompromisními riffy a melodickým řevem. Němečtí Church of Confidence zaujali nejen vlasovými kreacemi ale i přímočarým mixem punku a rock’n’rollu. Britští pankáči The Restarts předvedli autentický nasraný antifa punk.

ZSK z Německa přilákala k hlavní stagei dav posluchačů a za zvuků skate-punku, kterým se rovnají kolegům z USA, společně brojili proti fašounům máváním vlajek, světlicemi, pokusem o největší circle-pit ve střední Evropě a chorálovou antifa hymnout Antifascista. Nejen důrazem na své poselství, ale i říznou energii předvedli skvělou show.

Místo odpadlých Landscapes zaskakovali v Ice & Fire stagei vídeňští The Liberation Service a jejich folkový punkrock se ukázal jako adekvátní náhrada. Silné refrény, zpěvavé melodie a všeobecná pozitivní nálada se ukázala být osvěžující změnou na denním programu. Hlavní stage ovládli švédští Perkele, kteří zde mají silnou fanouškovskou základnu, užívající si melodický, rockový oi! Punk a všeobecnou nevraživost vůči náckům, čišící z jejich textů. Death before Dishonor taktéž z Bostonu ukázali publiku, že jsou zasloužilí harcovníci hardcore scény a šapitó rozklepali hutným zvukem a valivými riffy a publikum rozhýbali četnými circle pity. Fast Food Orchestra na závěr uvedl samotný Darth Vader a rozpoutalo se veselí na vlnách ska reggae a publikum tančilo, dokud mohlo.

Program závěrečného dne zahájili stylově vítězové University Band Contest z Opavy Cocaine Party se stylovým rock’n’rollem a ochotou pro diváky dělat i kotrmelce. Brněnští Boy sice vypadali jako z Modré Ústřice, ale svým těžkotonážním rockem by se neztratili vedle zvukově příbuzných Motörhead.

Nedělní HC nadílku odstartovali oldschooloví Risk It! z Drážďan kteří svým valivým zvukem probudili znavené publikum Následovali je budějovičtí Overloaded, kteří svým úderným nekompromisním hardcorem dokázali že šňůru s Panterou či Terrorem nejeli jen tak za nic. Prague Conspiracy poznamenaly problémy s technikou (jediné na celém festivalu), ale fanoušci Anetě vše odpustili (kdo by ne) a mohli si dál užívat našláplého stadiónového rocku. Američtí Only Crime se prezentovali melodickým punkem s naštvanými až zuřivými texty, ale zpěvák Russ Rankin později předvedl i něžnější polohy se svým akustickým setem. Akusticky se předvedl také americký rapper a písničkář, frontman bývalých House of Pain, Everlast. S melancholickou náladou, španělkou v ruce a silnými texty a odzbrojil každého kdo má srdce v okruhu sta metrů.

Pro mnohé byl vrcholem dne koncert newyorských HC legend Madball. Přímočarost, nasranost a standartní nadprůměrná kvalita od 88. roku. Ať už klasické vypalovačky Pride, Look my Live nebo novinky z letošního alba „Harcore Lives“, kotel před podiem vřel a zaťaté pěsti mířili do vzduchu. Výborné nazvučení a komunikace s fanoušky musela udělat radost každému, kdo se proháněl nesčetnými circle pity.

V nastoleném trendu pokračovali Hundredth, kdy svou melodickou uřvaností a kytarovou hutností dali možnost všem karatistům v kotli vyřádit se při jejich breakdownech.

Přesně s prvními tóny Stick to your Guns se roztrhla obloha a začalo pršet. Živelná smrť se rozpoutala nejen na pódiu ale i pod. Lézt do kotle je vždy na vlastní nebezpečí, ale v kombinaci s lasery pročesávající dešťové kapky to byl neskutečně adrenalinový zážitek. Kapela hrála poctivý brutálně našláplý harcore z Kalifornie a frontman zapáleně nejen zpíval, ale i komunikoval s diváky. A STYG má v Čechách armádu věrných fandů. Jejich mix melodických refrénů, tvrdých breakdownů a upřímného nasazení patřil k tomu nejlepšímu z festivalu.

Po náloži HC přišel vhod odpočinek v podobě akustického setu Vica Ruggiera. Frontman The Slackers se již předvedl na veské stagei se svou rocksteady kapelou. Teď se ale vytasil s harmonikou, španělkou a porcí poctivého blues, jež v kombinaci s jeho výrazným akcentem, chytrými texty a pokorou vůči fanouškům, přinesl jeden z nejmilejších momentů celého festivalu.

Závěr Mighty Sounds patřil floridským Evergeen Terrace. Nekompromisní hardcore a melodické chytlavé linky v kombinaci s nakopávajícími breakdowny naposledy prohnal fandy v kotli circle pity. I přes pozměněnou sestavu a ne zrovna ideální nazvučení předvedli skvělou show bez rušivých zbytečností. Po finálním coveru „Mad World“ zavládlo ticho a bylo jasné, že festival je u konce, příští ráno budou opuštěné stage již rozebrané a člověk může jen vzpomínat na to co zažil a vyčítat si co nestihl. A těšit se co přinese příští rok.

autor: Jakub Jezdinský