Mass Effect - vesmírné finále pod taktovkou Hollywoodu

Herní série Mass Effect od kanadské společnosti BioWare se už dnes dá při troše nadsázky považovat za herní klasiku. Rozmáchlé vesmírné RPG, v němž se hráči ujímají postavy velitele Shepparda, se těší velké popularitě, po uzavření trilogie se pracuje na dalším pokračování, se kterým se dost možná seznámíme už letos, takže by nebylo úplně špatné si připomenout kromě herní i tu hudební stránku věci, která patří k neoddělitelným součástem celé dosavadní trilogie.

První díl vesmírné trilogie spatřil světlo světa v roce 2006 a nabídl nedočkavým hráčům světlé futurum lidstva. Po nalezení prastarých artefaktů při kolonizace Marsu, se totiž lidstvu podařilo dostat tam, kam se dosud žádný člověk nevydal, a tak začala kolonizace vesmíru se vším všudy. Pro nastínění situace je tento krátký popis snad dostačující. Úkol pokrýt jinak mrtvolně tichý vesmír zajímavou hudbou, byl uložen ostřílenému skladateli herní hudby Jacku Wallovi, který společně se Samem Hulickem vytvořili a následně také produkovali základně verzi. Pokrýt rozlehlou hru, nový svět, není vůbec nic jednoduchého, jak už jsme o tom psali několikrát v případech jiných obsáhlých filmových a herních děl.

Jack Wall se rozhodl pro kombinaci elektronické hudby navozující atmosféru klasických sci-fi snímků z osmdesátých let, přičemž se mluví především o filmech Blade Runner a Duna, a zároveň mimo elektroniku využil orchestr pro stvoření dostatečně komplexního soundtracku pokrývající všechny možné, i nemožné, situace. Samozřejmě autorům nebyla cizí ani kombinace obou variant, což může hráč a posluchač zaznamenat už při samotném Mass Effect Theme uvozující první díl. K dvojici Wall – Hulick se nicméně ještě na závěr připojila dvojice Richard Jacques and David Kates, která při pozorném prohlédnutí jednotlivých skladeb, má na svědomí především hudbu pro Citadelu – ohromnou vesmírnou stanici, na které se odehrává několik veledůležitých částí hry.

Citadela ale není jediným místem v rozlehlém universu, které bylo potřeba ozvučit. Ať už jde o ruinami pokrytou planetu Feros, ledovou Noverii nebo exotický Virmire, autoři se pokaždé bez problémů trefili do požadavků jednotlivých planet a hudby vykreslující náladu na jednotlivých světech. Není nouze o svižné více elektronické skladby a části, které pak ve vhodných chvílích střídají právě orchestrální party. Poslední zbývající částí jsou Credits a pro ně nahraná skladba s názvem M4 – Part II, o kterou se postarala skupina Faunts z kanadského Edmontonu, kde sídlí také studio BioWare. Soundtrack k prvnímu dílu ve své finální podobě vyšel v roce 2007 a nabídl více než hodinu herní hudby.

V roce 2010 se série dočkala druhého dílu, o jehož soundtrack se opět postaral ostřílený Jack Wall, který se před tím podílel mimo jiné na titulu Jade Empire, sérii Splinter Cell, Myst nebo Call of Duty. Pokračovat tak v díle započatém o čtyři roky dříve pro něj nebyl žádný problém, přičemž se opět rozhodl pro spolupráci s kolegy z prvního dílu, a také pro fungující dvojici v podobě elektronické hudby a orchestru. Kromě již zmíněných zdrojů inspirace je tentokrát zmíněna i německá kapela Tangerine Dream hrající elektronickou hudbu už od roku 1976, jejíž zakladatel Edgar Froese se aktivně věnuje hudbě ještě dnes. Nejzásadnější změnou oproti prvnímu dílu byla drobná změna v samotné hudbě.

Podobně jako hra samotná, i hudba se snažila přizpůsobit temnější zápletce a dospělejším tématům promítajícím se do celé hry. Výbornou ukázkou mohou být například skladby An Unknown Enemy, Tali, výborně také zní jedna z poslední skladeb – Suicide Mission. Svou epickost si u sebe druhý díl ale naštěstí při těchto změnách ponechal, což je dobře znát pro změnu na jedné z úvodních částí soundtracku nazvané The Lazarus Project. I se všemi přídavky pak druhý soundtrack útočí na pozoruhodných více než sto patnáct minut, což na nějakou tu chvíli poslechu zcela jistě vystačí. Mimo to pak ještě v průběhu roku 2010 vyšly dvě další malé části nazvané Atmospheric a Combat, přičemž jak už názvy naznačují, jedná se o skladby mimo tradiční soundtrack pasující k určitým fázím hry – ambientní hudební podbarvení prostředí a hudba z akčních scén.

Pro završení trilogie se v BioWare rozhodli k odvážnému tahu a tak, když v roce 2012 vycházel Mass Effect 3, mohl se chlubit soundtrackem z dílny jednoho z populárních hollywoodských hudebních skladatelů. Není jim nikdo jiné než Clint Mansell, který velice často spolupracuje s neméně vynikajícím režisérem Darrenem Aronofskym, a který dodal hudbu pro filmy jako Rekviem za sen, Černá labuť nebo moje oblíbená a zapomenutá Fontána. Mansell se ukázal jako výborná volba pro gradující finále meziplanetárního dobrodružství, což dokazuje hned na jedné z úvodních skladeb s názvem Leaving Earth – depresivní a silné.

Mansell byl celkově výbornou volbou pro dost ponurý třetí díl, který se drží v šlépějích svého předchůdce alespoň, co se nálad prostupujících celý příběh týče. Například skladba The Dream si skoro minutu a půl vystačí jen s jedním táhlým zvukem, což při hraní asi není čas vnímat, ale při samotném poslechu je znát výbornou práci. Velký důraz je v rámci celého ozvučení kladen na klávesy a klavír, jejichž tóny doprovázejí už klasickou elektroniku. Samozřejmě není nouze ani o akční pasáže, ale ty tentokrát stojí v pozadí a prim hraje právě Mansellova ponurá emocemi nasáklá hudba, která tentokrát svou délkou přesahuje o osm minut hodinu.

Když sečteme všechny soundtracky se všemi možnými přídavky, které se k nim během let přidaly, dostaneme se na víc než šest hodin hudby kombinující možnosti elektronické hudby s orchestrem, jejichž spojení ve výsledku působí více než dobře. Jack Wall i Clint Mansell prokázali, že si s rozsáhlým vesmírem a různorodými tématy dokážou poradit a zůstává tak jen otázkou, kdo z nich se ujme zpracování hudebního doprovodu pro čtvrtý díl. Nebo to bude úplně někdo jiný? Snad budeme po letošních herních veletrzích o něco moudřejší.