Masters Of Rock 2015: čtyři dny metalu a pohodové atmosféry

Ve dnech 9.-12. 7. se ve Vizovicích konal 13. ročník mezinárodního festivalu Masters Of Rock. Tradiční přehlídka slavných i méně známých jmen především z oblasti metalové hudby přiláká každoročně do areálu likérky Rudolf Jelinek přes 30.000 lidí. Festival je známý svou pohostinností a pohodovou atmosférou, která tady vládne. Letošní ročník byl velmi vydařený co do návštěvnosti, počasí i předvedených výkonů kapel...ale hezky popořadě...

 

DEN PRVNÍ, ČTVRTEK 9. 7.

Již dopoledne se otevřely brány festivalu, prvních 15.000 diváků také bralo festivalové CD. Ti, kdo byli přítomní od samého začátku, tak mohli sledovat domácí Fleret s Jarmilou Šulákovou, které to i přes její požehnaný věk zpívá stále výborně. Odpoledne zahráli symfometaloví Xandria z Německa, na Masters Of Rock jsou hosty opakovaně, ale poprvé s holandskou frontmankou Diane van Giersbergen. Diane je velmi krásná, vizáží by mohla konkurovat modelkám, ale po prvních pár tónech je vidět, že to nebude tak sladká kočička, jako by se mohla zdát. Její dramatický soprán je to, co ji odlišuje od mnohých jiných zpěvaček metalové hudby, které disponují spíše sopránem lyrickým – je to jiný způsob tvoření tónu, jak sama vysvětluje v rozhovorech, a je tedy díky svým dispozicím předurčena spíše pro role v dílech Verdiho, Pucciniho...anebo právě pro takovou hudbu, kterou zpívá s Xandrií.

Dalším skvělým zážitkem a jedním z nejpříjemnějších překvapení celého festivalu byl koncert nového projektu The Gentle Storm...kdo se na tomto místě v roce 2013 loučil s Anneke van Giersbergen (s Diane z Xandrie je to pouze shoda jmen) v čele The Gathering a smutně si říkal, kdy ji u nás zase uvidí a s jakou kapelou, dostal velmi pádnou odpověď na své otázky: Anneke se spojila s Arjenem Lucassenem a vznikli z toho The Gentle Storm – hudebně i pěvecky velmi kvalitní těleso, které je „gentle“ i „storm“ a zdá se být i lehce praštěné irskými či skotskými folkovými vlivy. Charismatická Anneke za mikrofonem nemohla ani uvěřit, jaký ohlas s kapelou vyvolali.

Večer byli na hlavní scéně na programu Kamelot a bývalý člen kapely Accept Udo Dirkschneider s projektem U.D.O. Čtvrteční festivalový den vyvrcholil koncertem Within Temptation...výpravná show těchto stále populárnějších Holanďanů potěšila velké množství posluchačů a zvýšený zájem byl i o jejich autogramiádu.

Within Temptation na sebe v zákulisí prozradili více – v současné době hrají stylově trošku odlišně než dřív, ale vyplynulo to přirozeně, musejí se nějak vyvíjet, vypráví zpěvačka Sharon den Adel. Fanoušci na tuto změnu reagují dobře...jistě, mohli by si říct – lidem se líbí tohle, tak to budeme dělat pořád dokola...ale oni chtějí zaznamenat nějaký progres, pokrok...změny jsou ovšem nenásilné, přirozené. Nechtěli by do svých skladeb ale třeba rapovat, nepřipadá jim to jako dobrý nápad. A co by neustále usměvavá a milá Sharon poradila mladým dívkám, které by se jednou třeba chtěly stát zpěvačkami, notabene zpívat metal? Najít hudbu, kterou milují, najít svůj styl, to co jim bude sedět, a pak najít publikum, které tato hudba bude oslovovat.

Program prvního dne uzavřeli v pozdních nočních hodinách Bloodbound, kteří tady natáčeli DVD a z pódia bylo během dne opakovaně připomínáno, že fanoušci mohou být také součástí – pokud je někdo zastaví s mikrofonem a bude se na něco ptát, bude to právě pro natáčení tohoto DVD.

 

DEN DRUHÝ, PÁTEK 10. 7.

V pátek se na hlavním pódiu během dne objevili například domácí Turbo, kanadší heavymetallisté Anvil či kytarový virtuos a bývalý kytarista Ozzyho Osbourna Gus G, směs hardcoru a rapu přivezli z USA Dog Eat Dog. Největším překvapením celého dne i festivalu se však hlavně pro ty, kdo je na předloňském Masters neviděli, stali Neonfly. Pětičlenná partička z Velké Británie přivezla do Vizovic svou novou "aztéckou" a ohnivou show k aktuálnímu albu Strangers In Paradise. Nabídli melodické skladby a ve svých kostýmech doplněných peříčky byli atrakcí i vizuálně. Zpěvák Willy Norton umí navíc ukázkově komunikovat s publikem, což velmi přispělo k pozitivnímu dojmu z kapely. Na následné autogramiádě se pak celá kapela ochotně fotila s fanoušky, „peříčkový král“ Willy Norton měl výbornou náladu a pro některé fotky si dokonce neváhal dřepnout na stůl.

Večerní koncerty – to byli Hammerfall, Black Label Society a Septicflesh. Obrovský úspěch měli Hammerfall, na které přišlo velké množství diváků, největším charismatem na celém festivalu však nejspíš oplýval další bývalý kytarista Ozzyho Osbourna, Zakk Wylde. Téměř 190centimetrový vlasatý blonďák se slavnou „bullseye“ kytarou v ruce však umí i dobře zpívat v čele své vlastní kapely Black Label Society. Divácká účast by v případě takových hudebních kvalit ovšem mohla být o něco lepší.

 

DEN TŘETÍ, SOBOTA 11. 7.

V sobotu se na hlavní scéně představilo více domácích kapel. Již tradiční účastníci Masters Of Rock, Dymytry a Arakain, měli pod pódiem narváno jako na zahraniční hvězdy. Fanouškovská „Dymytry rodina“ opět nezklamala a připravila kapele vynikající atmosféru. Dymytry hrají nyní především novější skladby, včetně těch dvou úplně nejnovějších z EP Z pekla vydaného letos (Z pekla a Ne nikdy!), většina setlistu se skládala z písniček z alba Neonarcis (Ocelová parta, Z médií, Jsem nadšenej, Lunapark), nechyběla tradiční pocta hasičům a zdravotníkům (Plameňáci), z nejstarších skladeb se do setlistu vešel jen Benzín na závěr.

Arakain přijeli do Vizovic tentokrát bez Lucie Bílé, se kterou odehrají některé další festivalové sety, ale i v čistě pánské sestavě odehráli výborný koncert. Setlist složili ze starších i novějších skladeb – Malá a ztracená, Marat, Adrenalin, Paganini, Brána iluzí („pro všechny motorkáře“, jak řekl frontman Honza Toužimský, sám vášnivý motorkář), Prospektor, Forsage, Ďábelská hra...a jako specialitu pro fanoušky a vzpomínku na starší období Arakainu Princess. Nedávnou spolupráci s Dymytry připomněli Arakain na samý závěr svého setu v Apage Satanas a ještě o písničku dřív "dymytráckou" skladbou Strážná věž, obojí ve společném podání.

Dívčí kapela Crucified Barbara se představila ve výborné formě a dokázala, že i holky můžou „řezat do nástrojů“ jako chlapi. Překvapením dne byli švédští psychedelici Blues Pills. Že to po pouhých čtyřech letech fungování kapely dotáhli na hlavní pódium na Masters – kdo toto dokázal? Dlužno dodat, že tato „hippie kapela“, jak bývají někdy prezentováni, do toho tříská trochu víc, než by si člověk u „hippie kapely“ představil, a jejich hudba se snad otřela o Doors a něco má ze současnosti. Co ale jednoznačně baví, je pohled na jejich zpěvačku Elin Larsson – energicky chrastí barevnou tamburínou, řve do mikrofonu sytým, plným, ale nikoli chraplavým altem jak o život a pohazuje dlouhými blond vlasy. Místy se zdá jejich produkce možná trochu stejná, ale každopádně výborná na vyčištění hlavy...jen zavřít pod pódiem oči a zvolna se pohupovat...

Podvečerní a večerní koncerty odstartovali Delain, holandská symfometalová kapela v čele se zpěvačkou Charlotte Wessels. Nabídli kvalitní vystoupení, jsou zase něčím trochu jiným v záplavě kapel podobného ražení, hlavně díky nižší hlasové poloze frontmanky, než si člověk obvykle v tomto stylu asi představí.

Pokračovaly švýcarské legendy Krokus a Gotthard. Krokus dokázali, že se rozhodně do důchodu ještě nechystají, a vystoupení Gotthard zde dokonce natáčela švýcarská televize pro dokument o kapele.

Už během pozdně odpoledního koncertu Blues Pills začaly do areálu přicházet pomalované černo-bílé obličeje...postupně jich bylo čím dál víc, až se shromáždily pod pódiem ke koncertu Powerwolf. Ti byli tentokrát za jednu z největších hvězd festivalu a zároveň tady natáčeli DVD – možná proto působilo jejich vystoupení nervózněji než v minulých letech, jak i řada fanoušků poznamenala. Powerwolf na Masters Of Rock také představili novou desku Blessed&Possessed. Festivalový den završilo vystoupení legendárních britských pankáčů The Exploited, kteří tak fanouškům konečně vynahradili dvojnásobné zrušení účasti v minulých letech.

 

DEN ČTVRTÝ, NEDĚLE 12. 7.

V neděli se na hlavní scéně během dne objevili např. domácí Harlej, kteří potěšili především příznivce hospodského rocku, němečtí gothic metallisté Lacrimas Profundere, ruští pagan/folk metallisté Arkona, kteří k nám opět brzy zavítají (7. 11. Zlín), a pak už se přiblížily tolik očekávané večerní koncerty: Sonata Arctica, Gamma Ray a Nightwish.

Příval energie, který nabídla Sonata Arctica, by se měl vydávat na lékařský předpis proti únavě. Do přítomných diváků „pustili“ kompletní desku Ecliptica, kterou nedávno znovu nahráli k 15. výročí jejího vydání. Poté měli čas zahrát ještě něco, a tak se zpěvák Tony Kakko snažil přesvědčit fanoušky, že potřebuje vodku („We Need Some Vodka“). Závěr? „Rock is alive and it's real...“

Sonata Arctica na sebe v zákulisí prozradili více: Desku Ecliptica znovu nahráli po dohodě se svou vydavatelskou firmou a na její přání. Počítačová hra Winterhearts Guild s tématikou jejich alba je však v propadlišti dějin, sami nevědí, jestli vůbec někdy bude vydána, spíše to moc dobře nevidí. Hrají sami počítačové hry? Někdy ano, ale raději někde posedí nebo si zahrají fotbal. Přijeli by k nám do České republiky i z jiného důvodu než pracovní povinnosti – třeba zrovna na dovolenou? Zpěvák Tony Kakko říká, že naše léto je na něj moc horké, jsou přece jen Seveřané. Kytarista Elias Viljanen už v České republice soukromě byl, udělal si dovolenou v Praze a líbilo se mu u nás. Jen už si to moc nepamatuje, protože je to asi patnáct let:-)

Mají nějakou vysněnou kapelu, se kterou by si chtěli zahrát? Nightwish (smích). Ale jinak jsou otevření všemu možnému a nebrání se spolupráci s jinými kapelami. A která z nových mladých kapel se jim líbí? Kapela jmenuje domácí finské kapely jako například Lost Society nebo Santa Cruz – hair metal à la 80. léta. Mají nějaké vysněné místo k hraní, kde ještě nehráli, ale chtěli by? Členové kapely jmenovali například Island nebo Jihoafrickou republiku. Ale jinak hráli v ledasjakých exotických zemích, například v Guatemale, a tam se jim líbilo. A samozřejmě rádi hrají ve svém domovském městě Kemi ve Snow Castle, sněhové pevnosti, která disponuje i pódiem. Stalo se jim naopak někdy, že museli odmítnout vystoupit kvůli naprosto nevyhovujícím podmínkám? Bohužel ano, například v Paraguayi se velmi malá scéna a mnohé zásadní technické a organizační nedostatky ukázaly jako neřešitelný problém a kapela vystoupit nemohla.

Festival uzavřeli ti, o které byl zájem zřejmě největší – finští Nightwish, na Masters Of Rock poprvé se zpěvačkou Floor Jansen. Ruku v ruce s jejich popularitou se nese výpravná vizuální pódiová produkce, kterou představili i na Masters Of Rock. Koncert začal dělobuchem a ohnivou show, kapela zahrála nové skladby z aktuálního alba Endless Forms Most Beautiful, ale i starší hity (Amaranth).

To nejlepší, co letos nabídla Alfedus Stage, byl pravděpodobně nedělní odpolední koncert pražských STROY. Trio ve složení Michal Skořepa (voc, git), Jakub Antl (bass) a Miloš Meier (dr) má ambice prorazit i v zahraničí, což dokládá letošní soutěž kapel GBOB v norském Oslu, kam byli po vítězství v národním kole vysláni a získali třetí místo. Hudebně jsou trochu obtížněji zařaditelní, někdo jejich hudbu nazývá post-grungem, někdo alternative rockem, nechtějme jim rovnou podsouvat, že hrají „intelektuální metal“ nebo cokoli takového, ale jejich tvorba uspokojí spíše náročnějšího posluchače, ne toho, který si potřebuje zařvat po osmi pivech. Každopádně se při své premiéře na Masters Of Rock představili s velkou ctí. Frontman Michal Skořepa působí trochu jako rockový čaroděj a trochu jako zahraniční hvězda, prsty mu lítají po kytaře jak blázen (přitom je původně vystudovaným klavíristou a kytaru i zpěv měl jako „bokovku“) a navíc je – proč to nepřiznat – přitažlivý pro fanynky. Miloš Meier je vysmátý nejspíš v každý moment koncertu, i když zrovna sype ty nejtvrdší beaty, a celé to vyvažuje „klidná síla“ Jakub Antl. STROY i při své složitější muzice nešetřili srandičkami, a tak jsme se dověděli například, že Michal si své nové extravagantní brýle, ve kterých přišel na pódium, koupil v Americe.

Michal navíc velmi čtivě a vtipně píše – jeho reportáž právě o zmíněné soutěži GBOB najdete zde.