Metalovým albům roku u nás vládnou Judas Priest

Malý přehled těch nejpovedenějších herních soundtracků za uplynulý rok jsme vám již nabídli, tentokrát jsou na řadě metalová alba. Těch se, jako každý rok, k naší velké radosti vyrojilo veliké množství napříč všemi žánry a subžánry, na světlo se začínají tlačit ještě do nedávna undergroundové kapely, které nabývají na popularitě, o kterou musí soupeřit s nesmrtelnými matadory. Letošní rok byl opravdu naplněný výbornou hudbou a my ze záplavy alb vybíráme alespoň sedm statečných.

Agalloch – Serpent and the Sphere

Výborné atmosférické album doom metalové klasiky ze Spojených států letos okupuje vysoká místa v nejrůznějších hudebních žebříčcích, a je třeba říct, že zcela právem. Charakterizovat celé album příliš detailně vlastně ani nelze. Střídání nálad a hudebních motivů dostávajících se vám hluboko pod kůži nemá chybu. Někteří tvrdí, že album nezapadá do celkového obrazu kapely, ale nevěřte jim. A pokud snad patříte mezi zaryté fanoušky, nezapomeňte na Brutal Assault 2015, Agalloch patří k tomu nejlepšímu, co festival nabídne.

Blut Aus Nord – Memoria Vetusta III

Autor textu se musí otevřeně přiznat ke skutečnosti, že francouzský metal nezná a nerozumí mu. O to překvapivější je pak úspěch této francouzské black metalového avantgardy. Pokud alespoň trošku zapátráte, uvidíte, že Blut Aus Nord okupuje přední příčky hudebních žebříků a často překonává i výše zmíněný Agalloch. Album od metalových klasiků, vždyť kapela vznikla už v roce 1994, má i po dvaceti letech pořád co nabídnout i nepříliš skalním příznivcům black metalu. Vokály jsou občas trošku utlumené, což není úplně na škodu, a po řemeslné stránce jde o bravurní kus temnějšího metalového spektra.

Insomnium – Shadows of the Dying Sun

Ani finská kapela Insomnium nepatří mezi nováčky na metalové scéně. Jejich letošní šesté studiové album překvapilo nemalé množství kritiků. Oproti Blut Aus Nord nabízí čistší vokály i zvuk, pomalejší rytmus a dělá čest celému melodic death metalovému světu, i když samozřejmě místy přitvrzuje. Velký plus patří za navozenou náladu provázející posluchače celým albem, zdařilou obálku i celkový koncept alba jako takového. Titulní skladba uzavírající celé album dělá čest finské metalové škole mimo jiné díky příjemnému refrénu a plíživým vokálům. Pro mrazivé dny je to ideální hudební kulisa.

Gamma Ray – Empire of the Undead

Na některé kapely se s oblibou zapomíná a v případě Gamma Ray je to veliká škoda. Album bravurně zobrazuje to nejlepší, co dokáže frontman Kai Hansen nabídnout. Je libo dlouhou epickou skladbu o mytickém Avalonu? Nebo raději něco tvrdšího, co znalcům připomene Kaiovo thrashové období z doby, kdy tvořil společně s Helloweeny Walls of Jericho? Nebo i něco trošku hlubšího v podobě Built a World a to vše završené již několikátou variací na I Want Out? Album má všechno, co od něj může fanoušek chtít. Úderné riffy, výborné skladby, na jaře výborné vystoupení ve Zlíně.

Behemoth – The Satanist

Co by to bylo za výčet metalových alb, kdyby nebylo aspoň jedno věnováno Satanovi, že? Populární dogmatické spojení metalové hudby se Satanem se ukázalo jako velice populární a pokud se toho umí kapel ujmout, vznikají i zajímavé hudební projekty. Obzvláště pak v Polsku. Desáté studiové album kapely Behemoth asi nikdy nebude symbolem evoluce nebo revoluce, ale ono to nemá ani zapotřebí. Navíc se jedná o první album od doby, kdy byla Adamu „Nergalovi“ Darskimu diagnostikována leukémie. Porvat se s ní dá různě. Už jen úvodní Blow Your Trumpets Gabriel vám dá pocítit sílu nefalšovaného death metalu ve své nejčistší podobě a ani zbytek alba samozřejmě nijak nezaostává. Vřele doporučujeme.

Mastodon – Once More ‘Round the Sun

I přes na první pohled nízké hodnocení na Metacritic (78/100) se o tomto počinu americké kapely Mastodon mluví jako o jednom z nejpovedenějších alb roku. Americké přístup k heavy metalu je trochu jiný než ten tradiční britské, a je to slyšet už od prvních tónů úvodní skladby Tread Lightly. Kapela nicméně nabízí vyvážené, dobře se poslouchající album, s několika opravdu zdařilými riffy jako například v případě Asleep in the Deep, a také pořádně šíleným přebalem. Po 2013 a albu Live At Brixton se navíc Mastodon vrací i do Top 20 alb prestižního magazínu Rolling Stone. Dobrá vizitka, nemyslíte?

Judas Priest – Redeemer of Souls

To nejlepší si autor článku schovává na samotný závěr. Judas Priest patří k průkopníkům metalového žánru jako takového,  zasloužili se o kožené oblečení s hroty a pyramidkami, pomáhali utvářet celý další vlnu britského heavy metalu (NWOBHM) a navzdory zdravotním problémům Roba Halforda letos vydali album, se kterým okamžitě vyrazili na celosvětové turné, v rámci kterého zavítají i k nám. Co říct o Redeemer of Souls? Je to klasika. Heavy metal ve své nejdokonalejší podobě nabízející všechny motivy, které jsou pro něj charakteristické, okořeněné trochou severských bájí v podobě Halls of Valhalla, nebo i trochou pocitů stáří vyobrazených v závěrečné Beginning of the End.

A on je to i takový symbolický konec pro letošní rok. Která metalová alba se nejvíce líbila vám, na které se nejvíc těšíte? Nebojte se s námi podělit.