Řádně zapařit lze i v hale - Aerodrome 2016

Stejně tak, jako v loňských letech, i letos se v půlce července v Praze konal Aerodrome festival. Jednodenní akce, na které hrají vždy jen pečlivě vybraná a velmi zvučná jména. Ani tentokráte tomu nebylo jinak. 

Předchozí ročníky se konaly pod širým nebem, nicméně letos v tomto ohledu nastala změna - akci hostila holešovická Tipsort Arena. Když jsem se tuto informaci dozvěděla, nedokázala jsme si představit, že by festival a hala šli dohromady. K fesťáku přeci odjakživa patří čerstvý vzduch, válení se na trávě a popíjení pivka... Ale kupodivu i přes to, že nic takového v aréně nebylo, akce se vyvedla. Skvělá volba interpretů zcela zastínila nešťastně zvolené místo i ne úplně ideální zvuk. A kdo se tedy v Praze představil?

Jako první, kolem čtvrté hodiny, to byli kalifornští punk-rockoví hoši Zebrahead. Dle skalních fanoušků skvělý koncert. A taky že jo.

O hodinku později lehce přitvrdili punkovější Bad Religion. I když je tato kapelka o víc než generaci starší než Zebrahead, jejich koncert byl velmi energický. Našlapaný. Plný hitů a bujarého poga pod podiem. Tak, jak se na punk sluší a patří. 

Opravdu do varu se ale Tipsport Arena dostala až s následujícími Billy Talent. Ti si koncert užívali minimálně tolik, co fanoušci. A krom notoricky známých hitovek jako Surrender, Red flag nebo Fallen leaves, zahráli třeba i Louder Than the DJ z připravovaného alba Afraind of Heights, které by mělo oficiálně vyjít koncem července. A nejen že velmi často rozezpívali snad úplně všechny, ale značnou část publika taky zlákali k obřím circle pitům. Příjemným bonusem bylo též to, že zpěvák Benjamin Kowalewicz mezi písničkami vesele hovořil k publiku, dokonce měl ke konci vystoupení i téměř moralizační proslov. Ale proč ne. 

Sheffieldská banda Bring Me The Horizon se během dvanácti let na scéně očividně vyřádila a jejich nynější tvorba je již „klidnější“. Ostatně poslední studiovka That's the Spirit (2015) je toho jasným důkazem. Kde jsou ty časy, kdy se kapela mohla se ctí považovat za zástupce metalcoru/deathcoru. Nyní mají rozhodně blíže k progresivnímu rocku a nutno říct, že jim sedí. Propracované riffy, melodičtější pasáže a hlavně elektronické prvky se sice fanouškům tvrdšího stylu nemusí zamlouvat, nicméně ti skalní snahu o žánrovou progresi ocenit umí a výsledný dojem je vlastně tak nějak dospělejší a inteligentnější. Bonusem pak byla zajímavá světelná a "parní" show. Koneckonců tak kapela přirozeně naladila na poslední hvězdu večera.

A tou, pro většinu, minimálně soudě dle triček, nebyl nikdo jiný než kalifornští KoRn. Ti hned ze začátku odpálili hitovkou Right now. Vůbec celý setlist byl spíše ze starších písniček, jako je Blind, Did My Time, Y'All Want a Single nebo závěrečným Freak on a Leash. Hodně zdařilé bylo taky drum sólo, asi v půlce setlistu a nebo, už notoricky známý, cover na Another Brick In The Wall. Každopádně věřím, že žádný fanoušek neodcházel zklamán. Pravdou je, že ke konci už byla zásoba kyslíku v Aréně téměř nulová a teplota dosti vysoká. To taky zlákalo nejednoho fanouška (především chlapce) k odložení trik, což nebylo pro kolemstojící úplně pozitivním zážitkem, ale i to ke koncertům patří. 

Takže už teď jsem zvědavá, s čím se Nucoast production vytáhne příští rok, protože letos se jim to opět povedlo.